Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A jsou to lidé v počtech milionů, říkám milionů. Jsou to především rodiče od dětí - mámy, babičky - kteří vychovali, pečovali a tam současné výchovné platí a platit bude. Bude přiznáváno vždycky v budoucnu. K tomu tento nástroj doplňuje velmi dobře rodinný vyměřovací základ, který nově oceňuje nejenom výchovu dětí, ale i péči o osobu blízkou. Jestliže výchovné pomohlo 1,4 milionu žen v této zemi v objemu zhruba dvaceti miliard korun v cenách roku 2022 a bude pomáhat už navždycky do budoucna, tak rodinný vyměřovací základ se týká statisíců lidí, kteří pečují o své rodiče, prarodiče, o své manžele, manželky, partnerky, partnery, o svoje děti. Tyto statisíce lidí, kteří pečují do dnešního dne, jsou systémově za svoji péči potrestáni. Oni se starají. Já znám příběhy těch, kteří se starají deset, pátnáct, dvacet let. Jsou to... To jsou za mě hrdinové doby. Oni sice nepostavili ani psí boudu možná, ale jsou to největší hrdinové této doby, kteří svého blízkého nesou, podporují, pomáhají.

Nerad převádím životní příběhy a osudy na peníze, ale tito lidé tomuto státu šetří měsíčně i statisíce korun. Kdyby svého manžela, manželku, nechali v nemocnici na intenzivním lůžku, tak to ten systém stojí klidně 200 000 korun. Ale jsou to lidé, kteří o tyto lidi pečují doma, a my u těchto lidí tuto péči oceníme, jako kdyby ten daný rok dělali za průměrnou mzdu v tom daném roce a z toho se jim bude vypočítávat - odchod v jejich - výše důchodu v budoucnu. Pokud předtím nebo po té době péče vydělávali víc, tak se jim bude počítat to, co je pro ně výhodnější.

To je další poznatek, který říkám, že je jednoznačně ve prospěch statisíců lidí v této zemi trvale, navždy a bude toto promítnuto do výše jejich důchodů, tak to je další věc, kterou tady chci zmínit a vyvrátit nepravdivé informace, které tady zaznívaly ve středu a zaznívají ve veřejném prostoru opakovaně.

Další obrovský solidární, pozitivní a sociální krok je zvýšení minimální výměry důchodů. Dlouhé roky se o tom debatovalo v různých pracovních skupinách a my to zvyšujeme na 20 % průměrné mzdy. Stav do dnešního dne - je to 10 % průměrné mzdy plus 770 korun. Samozřejmě platí u toho, že ten člověk musí odpracovat 35 let pojistné doby, to tam platí nadále.

Upravujeme nároky vdov a vdovců na získání vdovského a vdoveckého důchodu. Budou mít dostupnější své vdovecké a vdovské důchody. Jednoznačně pozitivní krok.

Zaznívalo tady, že údajně trestáme studenty. Není to pravda, protože už v dnešním stavu standardní student vysokoškolského studia, pokud studuje v normální řádné době, tak vlastně v pohodě splní pojistnou dobu do současné hranice věku odchodu do důchodu, aniž by mu bylo potřeba započítávat dobu studia. Proto jsme nakonec u toho upustili, protože to vlastně matematicky nedávalo logiku. Ale ano, doplnili jsme tam doktorandy, o kterých se tak dlouho mluvilo. Řekli jsme, ano, doktorské studium, to bude započítáváno už do doby pojistné.

Tak to jsou asi největší fakt nepravdy, které mě mrzí, že tady zaznívaly. Já nevím nakolik z důvodu, že si ti řečníci nepřečetli ten návrh, nebo protože to takto chtějí používat, ale chci tady jednoznačně říci, že prostě to jsou jednoznačná, pozitivní, důležitá opatření, která tato důchodová reforma přináší pro miliony lidí v téhle zemi.

Mohu ještě vzpomenout společný vyměřovací základ. Manželé nebo partneři se mohou svobodně rozhodnout, že tím, že mají rozdílné příjmy, tak chtějí, aby ten každý rok jim byl počítán jako průměr základů pro výpočet jejich budoucích důchodů, by mohli mít mezi sebou solidaritu, která na rovinu statisticky dává větší sociální jistotu především ženám, že potom jejich důchod bude vyšší. A když se rozhodnou, že to chtějí kterýkoliv rok ukončit, tak jeden z nich přijde na Českou správu a řekne - já z tohoto systému vystupuji, udělám takzvaně go out (?) a ten systém končí. A cokoliv předtím měli společně takto vypočítáno, tak jim bude zachováno do budoucna, ať už ten či onen ovdoví, nebo jestli se rozvedou, ale budou tu jistotu a ochranu tady mít. Zase další důležité, pozitivní, solidární, nebo chce-li sociální opatření.

Vyjmenovávám to proto - a víte, že já ve třetím čtení nikdy nemám dlouhé vystoupení, že chci reagovat na ty nepravdy, které tady zaznívaly během středy. Ano, jsou tady opatření, která nejsou jednoduchá, jsou do určité míry bolavá, žádný politik do toho nejde s radostí. A kdyby mohl, tak k tomu opatření nesahá. A je to nejčastěji zmiňovaná otázka hranice věku odchodu do důchodu. A proč k tomu přistupujeme a proč k tomu na rovinu tahle země přistupovala v posledních třiceti letech?

V posledních třiceti letech rostla hranice věku odchodu do důchodu, postupně se pořád posunovala a ještě i posunuje. Naši prarodiče chodili do důchodu někde kolem padesáti pěti let věku. Ženy podle počtu dětí, některé ještě i dříve. Ale posunujeme to ze dvou základních důvodů, a to je to, že se dožíváme a budeme dožívat vyššího věku, a že mladá generace přichází výrazně později na pracovní trh. Prostě mladí lidé déle studují. Před 30 lety zhruba 50 % populace pracovalo do dvaceti let věku, dneska je to 6 %. Já to nekritizuju, já to konstatuji, že prostě jestliže toto se nám děje, že ten člověk prostě déle studuje a přijde pozdě na pracovní trh, je to jeden z faktů, který je potřeba při té debatě zohlednit.

Ale víte, co mně nejvíce vadí? Mně nejvíce vadí, když selže a když politik neříká to, co říkal před lety. A v okamžiku, kdy odejde z pozice vládního politika, který má zodpovědnost za ten systém, tak to otočí a říká úplně něco jiného. Já jsem tady vzal opravdu jako konkrétní fakt výroky klíčových politiků minulé vlády. (Drží v ruce list papíru a čte.) Premiér Andrej Babiš říká - časy se mění. Babiš dříve byl za zvyšování důchodů a navrhoval penzijních (?) 67 let. Andrej Babiš sestřelí důchodový strop věku 65 let. Nová pravidla pro odchod do penze jdou do vlády. To jsou třeba konkrétní výroky, které zaznívaly ještě v nedávné době. Nebo - (Čte z dalšího listu papíru.) poroste důchodový věk nad 65 let, ministryně financí je pro. To je rok 2019. TN.cz - Alena Schillerová chce zvýšit věk odchodu do důchodu, Maláčová se vzteká.

Já to dělám nerad, ale jestliže něco ten politik říká, když je ministr financí nebo premiér, tak to v tu dobu říká asi s nějakým odůvodněním. Já si myslím, že to neříkali jako výkřiky do tmy jenom proto, že by chtěli oponovat Janě Maláčové. Já myslím, že to zaznívalo proto, že byla upřímná snaha a vědomí stavu věci a nutností ten problém řešit se zodpovědností, kterou v tu dobu tito lidé měli, o kterých tady mluvím. A znovu říkám, já to fakt nemyslím ironicky. Já to popisuju jako stav, kdy chápu, že tohle tehdy říct nebylo příjemné, a určitě tenkrát - já si pamatuji i debatu, to jsme byli na koaliční Ká trojce ve vládě Bohuslava Sobotky, kdy jsme byli v letech 2013 až 2017, tak to taky nebyla jednoduchá debata. Ale já moc prosím, jestli chceme tuhle zemi řídit dobře, zodpovědně, tak prostě stojme si za tím, co říkáme v situaci, kdy máme tu plnou zodpovědnost, vidíme ta čísla, vidíme ta data a víme, že s tím musíme něco udělat.

Dvacet let to odsunujeme. Kdybychom to udělali před dvaceti roky, tak jsme si tuhle debatu dneska mohli odpustit a mohli bychom mít úplně jiné parametry a daleko třeba přijatelnější pro nás pro všechny. Ale když to otočíme během tří, čtyř let, otočíme úplně logiku a princip a pohledy na tyhle věci... Stejně jako tady zaznělo ve středu, že důchodová reforma není potřeba, tak proč to stejné politické hnutí osm let ve volebních programech, v knize O čem sním, ve vládní programové prohlášení, říká, (že) důchodová reforma je potřeba? Tak buď je potřeba, nebo není, a já chápu, že se můžeme přít, že nemusíte souhlasit s navrženými opatřeními, která v té důchodové reformě jsou. Já se vůbec nechci přít o význam slova. Nejsem bohemista, jestli reforma nebo parametrické změny důchodového (nesrozumitelné) to je úplně buřt. Měním zákony, ve kterých měním parametry ke stabilizaci toho systému, aby bylo na důchody dnes, ale i za 30, za 40 let, a aby ty důchody byly důstojné a férové. ***