(pokračuje Olga Richterová)
Já se k tomu ještě poté vyjádřím podrobně, protože v důvodové zprávě k tomu jsou velice zajímavá čísla a zajímavé odkazy, ale chci takto úvodem zdůraznit: Změna, kterou navrhla ODS a TOP 09, změna, která škrtá možnost tohoto nekráceného předčasného důchodu pro lidi, na kterých jejich práce vykonávaná po tisíce a tisíce směn zanechala zdravotní negativní dopad, to, že by tito lidé neměli mít tu možnost, že by ji mělo mít pouze zhruba 14 000 osob na pouze 14 000 náročných pozic, nám přijde jako nepřiměřené a nevyvážené osekání. Navíc některé druhy pracovních rizik vůbec nejsou v nejvyšší, čtvrté kategorii zahrnuté, počítají se jenom takzvaně do kategorie třetí. To je tedy druhá oblast, které se budu věnovat a která bude myslím zásadním, štěpným bodem diskuse o navržené reformě. Chci jen poznamenat, že kdyby nebylo této změny, kdyby nebylo tohoto osekávajícího návrhu, který nebyl vydiskutovaný, který předložila pouze ODS a TOP 09, tak bychom pro navrženou reformu nejspíš hlasovali.
Třetí oblast, o které chci mluvit, která je pro dnešní debatu zásadní, je druhý konec spektra - už se tady o tom hodně mluvilo - a skutečně bez toho, aby rodiny chtěly a mohly mít děti, tak to, co tady odhlasujeme, nemusí mít takový efekt, jaký bychom si přáli, takže veškeré úsilí, které vydáváme na diskusi o důchodové reformě, musí být vyvážené i diskusím a konkrétnímu úsilím směřovaným k mladým rodinám. Bez toho, aby se zvrátil velmi negativní trend týkající se porodnosti, budou mít naše dnešní nebo páteční výsledky okolo změny důchodů možná i dopad stále nedostačující. Co musí růst? Co se musí stát? Růst musí také rodičovské příspěvky, protože rodiče malých dětí nakupují ve stejných obchodech jako všichni ostatní, rostou jim ceny jako všem ostatním, ale právě to, že pečují o své malé dítě a nemohou chodit do práce, není vynahrazováno také pravidelně zvyšovaným rodičovským příspěvkem. Zvyšuje se pouze nárazově a občas, ale nepokrývá růst inflace, takže navrhujeme jednoduchou věc: aby rodičovské příspěvky rostly alespoň stejným způsobem, jako se zdražování promítá do růstu důchodů, ať to je stejný mechanismus.
My jsme takovýto úplně konkrétní návrh předložili a jsme zvědaví, jak budou všichni, kdo jsou v této sněmovně, všechny poslankyně a poslanci, všechny strany, hlasovat. Naše řešení kopíruje způsob, jakým se zvyšují právě důchody. Pozměňovací návrh má číslo 5056 a vyjadřuje naše přání, ať jsme země mezigenerační soudržnosti, ať jsme země, kde prorodinná politika jde ruku v ruce s politikou, která vyjadřuje podporu a dostatečnou životní úroveň všem, kteří celý život pracovali a poté čerpají důchod.
Samozřejmě prorodinná politika má další pilíře. Nejde pouze o finance, jde i o místa ve školkách nebo dětských skupinách, jde o částečné úvazky, flexibilní pracovní příležitosti - to je jasné, to jsou další aspekty. Některé z nich se nám už podařilo společným úsilím posunout, jiné ještě na hlasování čekají, ale myslím, že se posunou, nicméně podpora penězi - konkrétně rodičovským příspěvkem - je něco velmi hmatatelného, co setrvale klesá. Já bych ráda nyní ukázala, jak moc tato podpora klesá, jak moc klesají výdaje na rodinnou politiku a jak velká škoda to je, protože tím rodinám ukazujeme, že ani v téhle jedné věci, kterou lze konkrétně zajistit a poskytnout, podpora není stabilní, není zajištěná a že vyhlídky mladých rodin bohužel nejsou tak růžové, jak by si mnozí přáli, protože bez toho naše země nemá tak dobrou budoucnost.
Trend klesajících výdajů na rodinnou politiku je znázorněn v řadě různých konkrétních čísel. Ocituju jedno konkrétní srovnání: Mezi lety 2010 a 2024 rostly mzdy a dávky - různé státní sociální podpory a podobně - způsobem, který když se spočítá vůči celkovému podílu výdajů státního rozpočtu - když se spočítá to, kam všude jdou veřejné peníze - tak z celku státního rozpočtu na starobní důchody ve srovnání s rokem 2010 v roce 2024 jde 104 procent státního rozpočtu - a to je dobře - jde o mírný nárůst. Průměrná mzda, když se to porovná, ve srovnání k roku 2010 je letos na nějakých zhruba 93 procentech. To jenom pro srovnání, že situace rodin se mírně zhoršila obecně - a domácností - nicméně co pokleslo zásadně, jsou právě výdaje jak na přídavek na děti do 6 let věku, a to zhruba na 66 procent oproti roku 2010, a výdaje na rodičovský příspěvek jsou na nějakých 44 procentech. To je masivní pokles. Proč ho zdůrazňuji? Můžete namítnout, že to odráží fakt, že se rodí méně dětí, že to zkrátka pobírá méně rodin, ale není to jenom v tom. Je to i v tom, že klesla reálná hodnota rodičovského příspěvku. Vůči inflaci poklesla natolik, že kdyby ji měla vyrovnávat, tak by musela celková suma rodičovského příspěvku dneska být na 410 000 korun, celková suma, ale namísto 410 000 korun se nám podařilo vyjednat zvýšení sumy na 350. Těch 350 000 korun nepokrývá ani nárůst cen v mezičase, natož celkovou kumulovanou inflaci. Odráží se to samozřejmě pak i v absolutních číslech. Opět je jasné, že čísla reflektují, že počet rodin, co rodičovské příspěvky dostávají, se zmenšuje, ale je to názorné. Když si řekneme, že hodnota 28 miliard v rámci celkového koláče státního rozpočtu byla v roce 2010 zhruba 2,4 procenta rozpočtu, tak v roce 2022 už na rodičovský příspěvek šlo jenom 33 miliard, což bylo 1,7 procenta státních výdajů, a v roce 2023 ta nominální, konkrétní částka klesla na 32 miliard. To znamená, že podíl výdajů na státním rozpočtu se snížil na 1,4 procenta. To je to, proč říkám, že celkově výdaje na rodinnou politiku klesají a není to dané pouze poklesem počtu domácností, do nichž se narodily malé děti, ale je to dané celkovým poklesem státních výdajů na rodinnou politiku.
Co by stačilo? Počítat s tím, že rodinná politika je jeden z pilířů budoucnosti naší země a že výdaje na ni nemají klesat, protože jsou investicí do budoucnosti, proto říkáme, ať rostou rodičovské příspěvky, ať zohledňují inflaci, ať zohledňují růst cen tak, jako - a to je správně - je zohledňována v růstu důchodů, a ať v době, kdy lidé pečují o své maličké děti a kvůli této péči nemohou pracovat, mají garantovaný aspoň základní finanční standard. ***
