Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.00 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
Dnes je průměrný rodičovský příspěvek těsně pod 11 000 korunami měsíčně, takto je pobíraný. Průměrná mzda je úplně někde jinde, ale i minimální mzda je 18 900 korun měsíčně. Jsme hluboko pod ní, a proto navrhujeme konkrétní řešení, o kterém si tady bude nejspíš tento pátek hlasovat, a ukáže se, jak to každá strana, každý poslanec a poslankyně s podporou rodičovského příspěvku a mladých rodin osobně má.
Já Jsem mluvila o výdajích na rodinnou politiku. Je potřeba zdůraznit, že ony jsou to opravdu investice, protože vedle finanční stability rodin, která se může promítnout do větší ochoty mít třeba druhé nebo třetí dítě, tak potom jsou výdaje, které se vrací okamžitě - to jsou výdaje na školky, dětské skupiny, protože jsou vázané na to, zejména dětské skupiny, aby lidé šli do práce, tak se na daních a odvodech ty peníze okamžitě do státního rozpočtu vrací. To jsou propočítané a prokazatelné příjmy.
Když shrnu tento bod - špatná situace rodin může zkrátka dlouhodobě velmi negativně ovlivnit i pozitivní změny, s kterými reforma přichází, a může přispět k tomu, že tyto negativní trendy ve vývoji porodnosti budou trvalé. A to by byla velice špatná zpráva pro celou naši zemi. Samozřejmě samotná podpora rodin neznamená, že se lidé děti mít rozhodnou, to je jejich osobní věc, ale jak se ukazuje i z řady jiných zemí, když dlouhodobě společnost konzistentně podporuje tři pilíře - finanční stabilita z období péče o nejmenší děti, místa ve školkách, místa v dětských skupinách, možnost slaďování práce a péče, a s tím samozřejmě souvisí právě částečné úvazky, flexibilní úvazky, vstřícnost k zaměstnávání rodičů malých dětí - tak ve výsledku se může podařit zvrátit i poměrně negativní trend. A právě v řadě zemí, které zvládly tu zatáčku vybrat, se ukazuje, když řadu let konzistentně stát podporuje tyto tři pilíře rodinné politiky, výsledky se ukážou a jsou dobré.
Vedle tohoto našeho konkrétního návrhu, jak přehodnotit přístup k rodinné politice, bych nyní se ráda vyjádřila k jednomu z bodů reformy, který nebyl vyjednaný a zásadně mění její dopad na zhruba 122 000 lidí - nyní tedy k náročným pozicím.
V původním návrhu byly jasně definované kategorie náročnosti, rizikovosti, zdravotního dopadu, které znamenaly, že ve finále v součtu zhruba 147 000 lidí pracujících na náročných pozicích by mělo nárok na nekrácený starobní důchod. To se pozměňovacím návrhem Marka Bendy a Jana Jakoba zásadně mění. Takže ODS a TOP 09 prosazuje, aby Sněmovna tuto možnost škrtla. A jde o příklady profesí od chemického provozu, obráběčů strojů, přes například lesní dělníky, kteří v zimě, v létě pracují s motorovou pilou, jak ve vedru, tak mrazu. Jde o nejrůznější typy profesí od sklářů až po - třeba v náročných pečujících profesích i pečovatelky, kde se přesně na základě náročnosti stanovuje, kdy jim vzniká nárok na případný - budou-li o to stát - předčasný nekrácený důchod. A tohle všechno se má škrtnout.
Mně přijde důležité vysvětlit, jak propracovaný vládní návrh je a o jak konkrétní statistiky se opírá. Proto dovolte, teď upozorním na některé části důvodové zprávy k předkládanému návrhu, aby bylo jasné, že vládní hlasování mělo svůj důvod a své opodstatnění. Jednak se jasně vycházelo z toho, že část odchodů do předčasného důchodu lze považovat za takzvaně vynucenou, a to právě z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, který nastal v důsledku dlouhodobého výkonu rizikových prací. Takže to, že na člověka těžké práce mají jasný, prokazatelný dopad, vede zase prokazatelně k tomu, že ti lidé potřebují a chtějí odejít do předčasného důchodu.
Další věc je, že samozřejmě zaměstnavatelé přijímají opatření takzvaně na zdroj rizika, čili aby to riziko snížili, pokud možno eliminovali, zaměstnanci používají nejrůznější osobní ochranné prostředky, ale jsou práce, kde prostě riziko eliminovat nelze, nevyhnete se mu, je tam stále přítomné. A dochází, a to celkem ve velké míře, k naplnění klinických kritérií prokazatelného poškození organismu - nebo dochází k onemocněním, která neumožňují další výkon dané práce, ale nejsou splněny - a to mně přijde naprosto klíčové - další podmínky pro uznání nemoci z povolání.
Takže to je první argument, o který se vláda opírala a o který se opírá i navržená kategorizace prací, že ti lidé jsou prokazatelně klinicky ovlivněni, negativní dopad na jejich zdraví je jasný, ale nespadají do kategorie nemocí z povolání - a ano, mohli by žádat o takzvaný invalidní důchod, ale vůbec není jisté, jak by v té žádosti dopadli. Takže jednak máme celou skupinu, a to je v tom odůvodnění, lidí práce neschopných s klinickým poškozením, kteří ale nespadají do systému nemocí z povolání, a popřípadě ani nenaplní dlouhodobě institut invalidity a zůstávají v dlouhodobé pracovní neschopnosti. To ukazují data, ukazují to konkrétní analýzy našich expertů, českých expertů. A současně se ukazuje, že to tak je i v řadě jiných zemí, (takže?) já ukážu i mezinárodní srovnání, o které se návrh opírá. Jen je třeba zmínit, že dlouhodobě právě podíl lidí, kteří chtějí odejít do předčasného důchodu, je okolo zhruba 30 % - a právě u zhruba 20 % z nich je tím důvodem zhoršený zdravotní stav nebo ztráta zaměstnání, což ale v řadě případů také souvisí, ztráta zaměstnání z důvodu, že člověk již není schopen ze zdravotních důvodů ho vykonávat. Takže vládní návrh řeší tyto případy, kdy na ty lidi jejich dlouhodobě v riziku vykonávaná práce negativně dopadla.
A co se týče jaksi vyváženosti návrhu, tak samozřejmě dřívější odchod do nekráceného starobního důchodu znamená zvýšené náklady na výplatu, ale právě proto jsou tam zvýšená pojistná pro zaměstnavatele. Čili v dnešní situace, kdy ke zdravotnímu poškození dochází, ale náklady na rekonvalescenci hradí stát, respektive zdravotní pojišťovny, a samozřejmě nemocenské pojištění, tak nyní by je spolufinancovali zaměstnavatelé prostřednictvím zvýšené sazby pojistného na důchodové pojištění. To je něco, co dává smysl, přijde nám racionální a také motivující, aby se postupně co nejvíce snižoval počet pozic, které znamenají zdravotní dopad na lidi.
K vymezení okruhu osob v náročných pozicích - tím se například Ministerstvo práce a sociálních věcí zabývalo od roku 2016.Od té doby se scházely mezirezortní pracovní skupiny složené ze zástupců MPSV, Ministerstva financí, Ministerstva zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu a dalších. Samozřejmě, řešily právě konkrétní hodnocení rizik, to, jak se dají rizika snižovat, jestli opravdu vznášené nároky jsou oprávněné. A proto dospěly k tomu, že vhodnější než definice konkrétních profesí je definice faktorů pracovních podmínek v kombinaci samozřejmě s délkou, s tím, jak dlouho člověk práci vykonává, které potom vedou k tomu, že objektivně znemožní danému člověku, aby danou činnost vykonával až do důchodového věku, přičemž z důvodu opotřebení organismu u něj nebude připadat v úvahu ani rekvalifikace. ***
