Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Andrea Babišová)
Za období vaší vlády, za ty tři roky jste zrušili preventivní prohlídky. Zrušili jste vstupní prohlídky. Pan ministr zdravotnictví, který zde není přítomen, bychom se o tom tady mohli pobavit pro bezpečnost práce. Máme tady teďka pouze tisk 757, který budeme schvalovat v druhém čtení. Zatím nic jiného pro bezpečnost práce za tři roky jste neudělali. A teďka po dohodě, která tady vlastně je, s odboráři, s pracovními skupinami i s ministerstvem, což posvětil pan ministr sám návrhem vlastně v tomto zákonu, tak my teďka tyto dohody všechny rušíme a 120 000 lidí prostě ze skupiny číslo 3 škrtáme. A děj se vůle boží.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Pan poslanec Lang je na řadě se svou faktickou poznámkou, poté pan poslanec Koten. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní místopředsedkyně. Napřed obecně. Důchodová novela počítá s pokračováním zvyšování důchodového věku nad 65 let až do 67 pro třicátníky, zároveň je tam nižší počet nových penzí, minimální důchod je ve výši 20 % průměrné mzdy, dřívějším důchodem za práci v rizikovém prostředí. A jak ukazují průzkumy, vládě se o chystaných změnách nepodařilo příliš přesvědčit veřejnost. Opět opakuji, 84 % lidí tomu nevěří.
Máme tady takový článek, já se nestydím to tady přečíst, co nám píší lidé, kteří sledují tady tyto věci. Možná pro pana Jakoba, který by si to mohl poslechnout, a možná že mu to také přistálo v jeho schránce, tak hlas lidu, že jo, vox populi, měli bychom se i tímto řídit, říkám, opakuji opět, 84 % české veřejnosti nevěří tomu, co tady předkládáte, nemají v to důvěru. A mělo by to být taky pro nás nějaké nosné téma.
Ten jeden občan, který se tu i podepsal, tak říká: "Já vás všechny zdravím, zejména ty, kteří předkládají tento návrh. Měl bych pro vás pouze jednu jedinou prosbu. Prosím vás, už se do ničeho zásadního nepouštějte. Na co jste sáhli, to jste pos-dvě..tečky-li. Zatím jste jen pomohli movitější třídě a pomáháte i sobě, například růstem platu. A co my obyčejní lidé? Já musím chodit do dvou prací, abych uživil manželku a dvojčata. Díkybohu, že příští rok budou volby." Já myslím, že toto vystihuje plně vše. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Zatím s poslední faktickou poznámkou je na řadě pan poslanec Radek Koten. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radek Koten: Děkuji. Tak já bych dokončil ještě myšlenku z té předchozí faktické poznámky. Jedná se o to, že v podstatě ty ženy, které šly do důchodu dříve, protože vychovaly nějaké děti, tak samozřejmě měly i vnoučata. A právě pokud tedy už ty jejich děti měly děti, tak mohly ty děti právě hlídat. A pak se nemusely řešit různé dětské skupiny, nemusely se řešit různé školky a podobně. A mělo to určitě i poměrně pozitivní vliv na ty děti, protože vždycky měly nějakou stopu výchovy právě od té starší generace, tím pádem to fungovalo tedy úplně jinak.
Ale já bych se rád vrátil k důchodové reformě. Víte, ono tady se poměrně značně kritizovala doba, která tedy byla od roku 1948 až do roku 1989. Nicméně cesta, která se ušla v tom důchodovém zabezpečení, a ten počet různých typů dávek, které byly v těch důchodech, tak to byl neuvěřitelný, poměrně propracovaný a téměř bych řekl od toho roku 1924 propracovaný systém, který reflektoval všechny věci, které se děly, ať už to byla náročná povolání, a právě to také reflektovalo i na tu dobu, kterou byl schopen ten člověk odpracovat v nějakém takovém pracovním vytížení. A vy to tady jedním pozměňovacím návrhem, který nemáte ani projednán v koalici, tak totálně smáznete. Já bych vám doporučil, běžte se někdy podívat do kamenolomu, jak to tam vypadá. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. To byla poslední faktická poznámka a nyní je s přednostním právem přihlášen pan ministr Jurečka. Prosím, máte slovo, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Moc děkuji. Dobré už odpoledne. Já si dovolím reagovat, protože ve faktických poznámkách se zdaleka nedá říct tolik věcí v souvislostech, proto jsem čekal od už minulého pátku, abych tenhle prostor dostal. Možná na úvod ještě svého vystoupení řeknu s politováním, před asi dvaceti minutami nás tady jedna kolegyně z hnutí ANO školila, že tady nejsou poslanci koalice, kteří jsou za tím návrhem, kteří absolvovali opravdu dlouhé hodiny jednání. Ale když teď počítám v rychlosti, tak je tady asi 15 nebo 16 poslankyň a poslanců za hnutí ANO. Tak možná je potřeba to také si vzít jako k srdci, když ta kritika zaznívá. A já chápu, a to znovu říkám, že já jsem u této kritiky opatrný, protože sám také vím, že často člověk jednání Sněmovny může sledovat ze své kanceláře nebo případně tady z prostor v předsálí a slyší to, co tady ten, kdo stojí u pultíku, zrovna říká.
A teď si dovolím reagovat na to, co tady zaznívalo v předchozích vystoupeních. Bylo tady zmiňováno to, jak tato reforma vlastně reaguje na situaci s demografií. Hodně to tady akcentovali kolegové z SPD, ale i někteří kolegyně, kolegové z hnutí ANO. Tato reforma je naprosto průlomová v tom, že poprvé historicky, a teď tady děkuji i za poznámku, že před sto lety 16. září 2024 (1924?) tady bylo projednávání, závěrečné projednávání prvního, ne nějakého, ale klíčového prvního zákona o sociálním zabezpečení, který byl nakonec ve finálním hlasování schválen 30. října 1924 a jeho účinnost rozeběhla od 1. července 1926 - v době první republiky. A byl to průlomový zákon i ve světovém srovnání. Ano, Bismark tady zavedl nějaké principy. Ale ten zákon to opravdu aplikoval do systému, který v zásadě celých těch sto let přetrvává s těmi principy, které tehdy byly těmi, kdo to tady přijímali a projednávali. Ta debata, kdy jsem se díval do historických pramenů, nebyla vůbec jednoduchá. Příprava toho zákona trvala zhruba tři roky z pohledu nějaké shody a následný rozjezd implementace byl vlastně ty necelé dva roky. Ale teď zpátky do přítomnosti.
Nikdy v tom systému doposud nebyly prvky, které by opravdu systematicky oceňovaly zásluhu, čas, úsilí věnované výchově budoucí generace, péče o budoucí generaci i péči o blízkou osobu v domácnosti. A to je v této důchodové reformě historicky poprvé. Poprvé to tam včleňujeme. Já se k tomu dostanu ještě v dalších konkrétních detailech. Ale zároveň chci říct, že nemohu souhlasit s tím, co tady říkal kolega Radim Fiala z SPD, že si ti lidé našetří na ten důchod. Od začátku ten systém je tak, že si nikdo nešetří 35, 40, 45 let a pak čerpá z našetřené částky. Od začátku je ten systém opravdu čistě průběžný. Teď pracuji, peníze z mého odvodu okamžitě stát další měsíc přerozděluje na výplatu důchodu mých rodičů nebo prarodičů či v tom solidárním pojetí i na ostatní logicky osoby, třeba z pohledu invalidit, sirotčích důchodů nebo případně invalidních, které jsem tady zmínil.
To znamená, neutvrzovat lidi v tom omylu, který také někdy slyším i mezi lidmi, že oni si na důchod našetřili. Nenašetřili. Ale z jejich pracovních aktivit a z jejich období produktivního života se sleduje, jak dlouho jsme pracovali, kolik byly ty výdělky, jaké byly doby vyloučené, jaké byly doby náhradní, a pak se z toho vypočítá ten důchod. Ale zase na ně musí vydělat ten někdo další, kdo je v tom produktivním věku, v tom principu rodinném, ty děti a vnoučata těch, kteří potom ten důchod pobírají.
Tak to já jenom říkám proto, abychom se tady zase vrátili k podstatě, k tomu principu toho systému, a nevytvářeli dojem, že ten princip je jiný. Ne. Na důchod si v průběžném systému nešetříme. Na důchod si můžeme střádat prostředky přes třetí pilíř, investiční produkty, jiné zabezpečení, nákup nemovitostí, pozemků, půdy a očekávaných budoucích výnosů, ať už z toho majetku, nebo z těch produktů investičních. To si myslím, že je důležité, aby tady zase zaznělo, abychom ty věci trošku dali zpátky na koleje. ***
