Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vystoupení by nemělo být nějak dlouhé, tak maximálně na 10 minut, a rád bych ho směřoval k tomu, aby tento týden proběhly interpelace tak, že se dostaví představitelé vlády na písemné interpelace a na ústní interpelace. Je to důležitý bod programu jednání Poslanecké sněmovny a bylo by dobré, abychom tady měli partnery, se kterými můžeme řešit důležitá témata.
Ostatně poslední týden nám dal poměrně dost témat, která můžeme probírat. Když si vzpomeneme na poměrně kontroverzní výroky o dohánění Německa, když se nám nedaří ani v pomyslném soupeření s Polskem, které nás překonalo ve výši hrubých mezd, tak se domnívám, že vláda by měla svoje kontroverzní výroky vysvětlit. Ostatně pozorovali jsme v minulých týdnech protest zaměstnanců Ministerstva spravedlnosti, kteří si stěžovali na to, že jejich platy nerostou, že osobní ohodnocení mají zmrazené už od roku 2018, viděli jsme předtím protest justičních pracovníků, kterým se částečně pomůže v návrhu rozpočtu, ale ani s tím nejsou spokojeni, protože to je jednorázové řešení. V této situaci, když stát není schopen navyšovat mzdy ani u svých pracovníků, u svých úředníků, vyhlašovat, že jsme na cestě k tomu, abychom dohnali Německo v platech, považuji za opravdu čiré blouznění.
Problém našich... Máme v podstatě dva problémy. Za prvé se nám nedaří ekonomiku nastartovat tak, aby hospodářská politika přispívala k tomu, že české firmy budou úspěšné, a za druhé se nedaří, aby peníze, které vygeneruje hospodářská politika, které se promítnou na daních, tak aby ty peníze prokapávaly celkově k širokým třídám české společnosti, proto jsme navrhovali navyšování rodičovského příspěvku. Je to věc, kterou jsme navrhli i v návrhu rozpočtu, který budeme projednávat tento týden, proto jsme taky navrhovali tu věc v konsolidačním balíčku, kde došlo k navýšení rodičovského příspěvku o 50 000 korun, když jsme byli ještě ve vládě.
Problém taky je: proč to neprokapává? Tady musím dát za pravdu i druhé části, že jsou velké firmy, které zneužívají svojí dominantní pozice a mají v krizové situaci, když někdo platí drahé ceny třeba za potraviny, za máslo, za mléko, tak mají rekordní zisky. To jsme viděli, aktuálně ta čísla zisků, že tam, když se lidem nedaří, tak naopak tyto firmy, ať už jde o potravinářský, nebo o energetický průmysl, tak rekordně bohatnou a jejich majitelé skáčou v žebříčcích Forbesu nahoru o desítky miliard korun.
Proto bych považoval za vhodné, abychom v rámci bodu interpelace dokázali probrat hospodářskou politiku státu. Vláda nás seznámila jako Poslaneckou sněmovnu se svým plánem reformních kroků a opatření, které bude podnikat - dostali jsme to všichni do mailových schránek - ale domnívám se, že ty kroky stále jsou v praxi nedostatečné. Měli bychom probrat problematiku osekávání státu, čili to, jak je možné, že stále držíme obrovské množství agend, za které platí daňoví poplatníci, ačkoliv vláda slíbila ve svém programovém prohlášení, že sníží počet úředníků a množství agend. V rámci Ministerstva vnitra byl vyhotoven audit těchto agend, ale doteďka se ten audit pořádně nepropsal právě do množství byrokracie, kterou úředníci vykonávají, a do počtu úředníků.
Za druhé, abychom nastartovali hospodářskou politiku státu, je potřeba umožnit startupům a malým firmám stejné podmínky pro růst, jako mají v zahraničních státech, jako je Izrael, jako je Estonsko, kde se startupům daří a generují velkou část zisku, díky kterému roste celá ekonomika.
Jiný příklad podpory investic: teď nedávno jsme měli příležitost spolu s dalšími kolegy, s Markem Bendou, Evou Decroix, Janem Jakobem a dalšími, navštívit Tchaj-wan a samozřejmě jsme se intenzivně zajímali o to, jakým způsobem zajistit, že z investic Tchaj-wanu ve středoevropském prostoru budou mít přínos a výnos i české firmy, čeští podnikatelé, česká společnost. Tchajwanci investují do továrny v Drážďanech obrovské peníze, samozřejmě tedy s přispěním obrovských peněz ze státního rozpočtu, na pobídkách z německého státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že máme blízké vztahy jako země, tak mají zájem o to, aby tchajwanští dodavatelé do čipové továrny v Drážďanech sídlili na území České republiky. Je potřeba, abychom zjednodušili podnikatelské prostředí, protože právě ti tchajwanští podnikatelé a další potenciální investoři mají jako podmínku toho, že u nás budou investovat peníze, že to bude jednoduché, že na jednom místě si vyřídí všechny byrokratické záležitosti, a ne že budou obíhat všechny rezorty jednotlivě a složitě domlouvat, aby tam vůbec měli možnost vybudovat třeba prostory, ve kterých budou bydlet jejich zaměstnanci, x věcí ve stavebním řízení a tak dále. Potřebují prostě nějakou podobu integrovaného servisu, aby ta investice byla aspoň trochu předvídatelná, a ne že takto velké investice budou probíhat čistě chaoticky. Já si dokonce myslím, že takovýto servis by měl mít každý podnikatel, že to investiční okénko by nemělo být jenom pro zahraniční podnikatele, ale i český podnikatel by měl mít možnost tyto věci vyřídit na jednom místě, takže jestli chceme podpořit hospodářskou politiku České republiky, pojďme tímto směrem i vůči českým podnikatelům.
Nedávno vyšla knížka Wolfganga Münchau, která se jmenuje Kaput: Konec německého hospodářského zázraku a v té popisuje příčiny toho, proč se Německu ekonomicky nedaří. Říká, že Německo zaostalo, pokud jde o digitalizaci a inovace v oblasti technologií, pak tam popisuje, že byli příliš navázáni na německou ropu, na německý plyn, že to podcenili, a některé další faktory, které se do toho promítly. My bychom - včetně třeba odstavování jaderných a uhelných elektráren - je dobře, že jsme tuto chybu neudělali, že jsme se postavili k tomu rozumně, ale třeba v oblasti zaostávání našeho průmyslu, že ačkoliv se řada firem snaží, tak celkově máme v podstatě podobný postup jako v Německu a tím, že jsme ještě na něj navázáni, tak se to tím zhoršuje.
Abychom dosáhli potom toho prokapávání, tak je potřeba se zaměřit i na problematiku bydlení, protože máme velký problém s bytovou krizí, máme neuvěřitelně drahé bydlení, za posledních 20 let oproti předchozí generaci vzrostly náklady na bydlení o 66 procent více než mzdy našich lidí, to znamená, že bydlení se stává stále méně a méně dostupným. Součástí kroků, které by oživily ekonomiku, by tudíž měla být i výstavba bydlení tam, kde ty byty chybí, abychom snížili průměrné ceny a mohli si lidé bydlení dovolit. Zde v Poslanecké sněmovně leží důležitý návrh na bydlení. Jsem rád, že z grémia nejde návrh na vyškrtnutí z programu tak, jak to bylo požadováno, a doufám, že tento návrh zákona bude projednán. Samozřejmě nevyřeší všechno, ale je to jeden z mnoha dílků do skládačky, které by pomohly velmi drahé bydlení - zejména v místech, kde je o něj zájem, ohledně... v metropolitních oblastech - pomoci řešit. Souběžně s tím bychom se měli zaměřit i na rychlejší nárůst minimální mzdy. Opět je to věc, kde nás ostatní státy v našem prostoru překonaly.
Poslední věc, o které bych chtěl promluvit, před kterou si myslím, že bychom jako politici neměli strkat hlavu do písku, je úplná nepřipravenost České republiky na nové emisní povolenky. My to budeme projednávat na programu schůze a myslím, že je v pořádku, že to budeme projednávat, ale nemůžeme souhlasit s tím, co vláda připravila, protože je to polovičaté řešení. Samozřejmě celá Evropa se snaží snižovat emise a bojovat s globálním oteplováním. Přechod na čisté technologie je nevyhnutelná záležitost, ale musíme si uvědomit, že když vybereme peníze do státního rozpočtu z nových povolenek, což jsou v podstatě nové, další skryté daně, tak bychom měli i říci, jak tyto peníze budeme vracet občanům. ***
