Další věcí, která je a která tady zase padla, je ta definice veřejné služby. Zase, teď nevím, kdo to řekl, říkal, diskutuje se o tom třicet let, diskutuje se o tom pořád. Říká se: Nepřišlo tady žádné řešení. Ale je to právě to, že ve chvíli, kdy řešíme to nastavování tímhletím způsobem, tímhletím zákonem, tak bychom si to i měli říct, protože se na to ptají občané a oni tomu prostě nerozumí. Mně se - dám příklad - mně se lidé zeptají: Proč má mít Český rozhlas symfonický orchestr? Já za sebe jim to vysvětlím, protože já ho tam rád vidím, vím, jakou dělá službu, ale takových věcí najdeme hrozně moc a je hrozně moc. Nikde ta definice prostě v tomhletom není, chybí a my jsme se na ni měli zaměřit před tímhletím. Stejně tak jako o možnosti kontroly finančních toků a vůbec ekonomiky těch institucí, kde tady se také říká a slibuje se, že to přijde, že to bude se ta věc řešit a tak, ale je to jenom ve slovech.

Další věcí, která je, je to, co už jsem říkal, že vlastně tomu budou podléhat všichni. Tam jde i o tu právní úpravu, protože jde o to, že například Ministerstvo financí říká vlastně, že "s ohledem na nově pojatou šíři předmětu rozhlasových a televizních poplatků je neefektivní, neudržitelné, aby byl poplatek nadále pojímán jako soukromoprávní pohledávka. Svou povahou jde zjevně o veřejnoprávní nedobrovolné plnění vybírané entitou veřejného práva, a to případně i silou." Říkám, to je stanovisko, vy to znáte, Ministerstva financí. Další věcí je, že právě řešením tohohletoho je to financování ze státního rozpočtu. Jsou tady příklady dalších evropských zemí a demokratických zemí, o kterých víme, že to tak je. Jsou tam nastavené různé formy, různé kombinace, takže i to je zcela legitimní prostředek a legitimní možnost.

Zásadní kritické připomínky vyjádřila také Hospodářská komora České republiky, která naprosto zásadně odmítla "plošné zavedení rozhlasových a televizních poplatků na zařízení, která nejsou primárně určena k příjmu televizního nebo rozhlasového signálu". Jde tam i o ty firmy, které musí platit podle počtu zaměstnanců, což je úplně šílená věc, takže oni mají hodně zaměstnanců, výrobní linky a budou za to perzekvováni, že musejí platit? Je tam dvojitá úhrada, protože ten zaměstnanec si platí doma a ještě za něj odvádí firma. To mi ještě nikdo nevysvětlil, tohleto dvojité! Takže těchhletěch nejasností a věcí je hodně, nemluvě o tom - o tomhletom případu - že ve firmě nevím, jestli se počítá s tím, že lidé budou sledovat prostě televizní vysílání. Takže to je úplně scestná záležitost.

Koukám z těch svých stránek, co bych ještě dal. (Listuje materiály.) Pozměňováky mám, u několika jsem připodepsaný. Tyhlety věci vlastně slouží k tomu, abych je zdůvodnil, proč jsou podané. Já případně se přihlásím potom v dalším průběhu k dalšímu vystoupení. Děkuju.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Jakob.

Poslanec Jan Jakob: Tak děkuju. Já musím reagovat. (Reakce z pléna.) Nechtěl, ale musím. Z té vaší argumentační schizofrenie, na kterou upozorňuju, opravdu nevybruslíte ani argumenty o lepší kontrole, ani argumenty o tom, že do státního rozpočtu nepřispívají všichni. No, samozřejmě že přispívají. Pane kolego Broži, prostřednictvím paní předsedkyně, máme tady přímé daně a nepřímé daně. Když si kdokoliv koupí třeba rohlík, tak platí z toho rohlíku daň. Ano, díky našemu konsolidačnímu balíčku ve snížené sazbě je to míň, to je pravda. Ale platí tu daň, platí. Prostě každý v tomto státě přispívá do státního rozpočtu.

Takže já se vám omlouvám, že jsem vás trošku nachytal, že prosazujete něco, co mnohem víc obsahuje to, co u našeho návrhu kritizujete. Když by se média veřejné služby financovala ze státního rozpočtu - opomíjím všechno, co to s sebou dalšího nese - tak je zcela zřejmé, že na to budou platit všichni. Všichni se na tom budou podílet. Kdežto v systému televizních a rozhlasových poplatků, tam přece jenom ten drobný opt-out, ta možnost vyvázání se z toho systému existuje. Takže omlouvám se, ale zatím jste mi to nikdo nevysvětlil, tuto vaši argumentaci.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Kolovratník se o to možná pokusí. Pan poslanec Brož bude následovat s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý večer, děkuji za ty dvě minuty. Tak já to možná zargumentuji, dovysvětlím, upřesním panu kolegovi. Je to téma, které jsem měl připraveno až v řádné rozpravě, ale použiju ho teď v rámci té faktické poznámky. Co třeba může být - a neříkám, že hlavním - ale jedním z argumentů, proč debatovat a směřovat k tomu, řekněme, automatu v rámci státního rozpočtu, procentu nebo nějaké pevně dané částce z nějaké daně, tak jsou náklady na výběr těch koncesionářských poplatků. Přiznám se vám, já jsem v těch médiích - vy to o mně víte, pane kolego, i ostatní - řadu let pracoval. Když jsem si teď to číslo ověřoval, tak přiznávám tady veřejně, že mě samotného překvapilo, jak ty náklady jsou vysoké. Tak považte ze zprávy o hospodaření České televize a Českého rozhlasu za loňský rok, tedy z té aktuální, tak Česká televize vydá na správu poplatků - na to jejich vybírání, administraci, právníky, vymáhání, dopisy a tak dále - 125 milionů korun ročně, 125 milionů! U Českého rozhlasu je to 95 milionů. Když si tohle sečteme, nějakých 130 a 90, 220 plus minus, když to zaokrouhlíme, více než 200 milionů korun ročně z těch peněz, které tady veřejnoprávní média vybírají od občanů v tom koncesionářském poplatku, tak opravdu více než 200 milionů korun ročně vydají na ty náklady, na tu správu. Teď bychom si s těmi čísly mohli hrát, krát 4 roky, 800, možná 900 milionů, necelá miliarda za volební období. No, je tohle málo? To si myslím, že se shodneme, že není. Tak třeba tohle je částka, kterou bychom mohli ušetřit a věnovat do programu a rozvoje těch médií. Prosím, zvažte to. Děkuju.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní vystoupí pan poslanec Brož s faktickou poznámkou, následuje pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji. Já jenom reaguji na pana poslance Jakoba, vaším prostřednictvím. Ono bychom se do tohohletoho mohli dostat do obrovského kolotoče - přímé, nepřímé daně - protože mohli bychom si najít případ, jak někdo nepracuje, žije na dávkách, to znamená, že veškeré i jeho koupení rohlíku jdou zase ze státního rozpočtu, kterým on do toho ničím nepřispěl, takže jdou z toho. Takže to je taková debata, kdy vy se pokoušíte něco nám podsunout, ale nemáte to úplně tak dobře promyšlené, protože ekonomicky bychom si tohleto mohli rozebrat totálně. Vy z toho vytváříte v podstatě přímou daň za vlastnictví televize v práci někde ve firmě, mobilního přístroje a další. Díky.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Nacher a následuje pan poslanec Jakob. Prosím, máte slovo.

Poslanec Patrik Nacher: Tak já se to kolegu Jakobovi pokusím vysvětlit, jestli bude poslouchat. Tak ten jeden rozdíl tady řekl už Martin Kolovratník, který mi to vzal z úst. To znamená, je to úspora na tu obsluhu, protože tam v momentě, kdy by to šlo automaticky ze státního rozpočtu, tak nic nevymáháte a podobně. O těch příbězích s exekutory a tak dále, o tom tady ani mluvit teďka nebudu. Na to se zeptejte ve svém klubu svých kolegů, kteří se exekucemi zabývají. To je první rozdíl.

Ten druhý rozdíl je přece v tom, že v případě, že by to bylo ze státního rozpočtu, tak je pravda, že na těch daních se podílejí všichni. Zatímco vy tady vlastně lidem namlouváte, že to je nějaký systém opt-out, který vlastně všichni neplatí, ale de facto to všichni platí. Vlastně ten váš návrh je takový pokrytecký, je to vlastně kvazidaň, protože ukažte mi někoho, kdo napíše, že nemá televizní přístroj, mobil, notebook, tablet. Tak první, co vy tam máte ještě, je, že na něj pošlete kontrolu od operátora, jestli to nemá, a druhé, jestli... (Reakce od zpravodajského stolku mimo mikrofon.) No, bylo to tam, tak to jste... Aspoň, že pod tlakem jste tohleto dali pryč. Česká správa sociálního zabezpečení zase bude kontrolovat, kolik je kde zaměstnanců. Takže za mě to kvazidaň. Vy říkáte, že ne, to se netýká všech. Prakticky se to všech týká. Ale pozor přece, rozdíl u přímých daní - teď nemluvím o tom rohlíku, protože my vlastně už tím, že vylezeme tady z této budovy, tak platíme daň v zásadě za cokoliv, co konzumujeme - tak u přímé daně přece každý platí jinou výši daně, to znamená, ten poměr tam je jiný. Zatímco tady u tohohle platí všichni stejně a vy v této chvíli vlastně chcete třeba po studentovi, který televizi nemá, má chytrý telefon, aby platil poplatek stejně jako čtyřčlenná rodina. (Předsedající: Čas.) Vy v tom děláte ten zmatek. ***