Neautorizováno!

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já jsem chtěl poděkovat, prostřednictvím pana předsedajícího, svému kolegovi Patriku Nacherovi za rozumnou řeč. To tady pojmenoval podle mě zcela přesně, že se máme soustředit na tvrdou kriminalitu s drogami, s varnami, s pervitinem, a neřešit ty dívky s jointem a kytky na zahradě.

A proto ale je dobré, aby tady zaznělo, když tady byl pan předseda klubu SPD Fiala, který tady řekl, že má úplně opačnou politiku než Piráti, tak bych rád od něj slyšel, jak to tedy je, jestli SPD chce postihovat dospělé lidi za to, že si vypěstují na svém záhonku kytku konopí, a jestli takovéhle lidi by měly řešit české přestupkové úřady, případně česká policie, protože my máme ty poznatky jiné z terénu, že dokonce i lidi, kteří volí SPD, ve velké části případů jsou pro to, aby se změnila regulace konopí a aby se senioři a další nepostihovali za to, že budou mít mastičky.

Ona tady kolegyně Maříková předtím mluvila - prostřednictvím - mluvila o dostupnosti léčebného konopí. Ale když se podíváte na ta čísla a srovnáte to s tím, kolik lidí využívá to konopí v praxi, ty mastičky, a kolik je to na základě lékařského předpisu, a to, že to dodává jenom jedna firma, která na to má speciální monopol, tak samozřejmě tam je obrovská disproporce a léčebné konopí a možnost vypěstovat si konopí za účelem léčení tady v České republice není. A to je přesně věc, která by se měla řešit v rámci diskuse, v rámci druhého čtení, abychom ji tam dopracovali. Takže případně budu mluvit později ještě.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, a protože není žádná další faktická, můžeme přejít k řádně přihlášené paní poslankyni do obecné rozpravy a tou je paní Klára Kocmanová. Máte slovo. Jenom podotýkám, jedeme 10 minut.

Poslankyně Klára Kocmanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, možná některé z vás překvapím, nebudu teď vystupovat primárně ke konopí, ale jako předsedkyně komise pro kontrolu použití odposlechů se budu věnovat zejména tedy použití nebo problematice těch odposlechů.

Zarámuju na začátek, že ten, kdo byl odposloucháván, má právo se to zpětně dozvědět, protože se jedná o obrovský zásah do soukromí, a proto má právo žádat o přezkum zákonnosti takového odposlechu. A proto mají policisté, státní zástupci či předsedové senátů soudů prvního stupně ze zákona informační povinnost odposlouchávaného o tom zpravit. Jenomže my v praxi mnohdy vidíme a nevíme, jestli k informování opravdu došlo. Jednak je to dáno tou mnohostí subjektů, to znamená policie, státní zástupci, soud, a také není vždy možné zpětně ověřit, zda byla tato informační povinnost splněna, a také se orgány činné v trestním řízení opětovně neinformovaly, zda již nepominuly důvody pro to, aby tu informační povinnost mohly splnit. Odposlouchávaný má tedy právo na ten přezkum zákonnosti odposlechu, ale pokud se nedozví, že byl odposloucháván, tak té možnosti přezkumu nemůže využít, a to je taková Hlava XXII.

Takže jako předsedkyně stálé komise pro kontrolu použití odposlechů jsem se opakovaně s tímto problémem neplnění té informační povinnosti setkávala a na stálé komisi jsme tuto otázku v uplynulých letech opakovaně řešili, a já chci poděkovat všem svým kolegům a kolegyni z komise, že jsme se jednoznačně shodli na tom, že je potřeba v tomhle trestní řád upřesnit, aby k plnění informační povinnosti skutečně docházelo.

O to víc si vážím toho, že se tenhle problém informování o odposleších bezvýsledně snažilo vyřešit již několik mých předchůdců, to znamená předsedů této komise, a na půdě Poslanecké sněmovny k tomu proběhlo i několik seminářů. Proto jsem již na začátku volebního období žádala pana ministra, abychom se ve spolupráci tomuhle problému věnovali, a moc děkuju za to, že jsme opakovaně tuhle otázku na jednání stálé komise se zástupci ministerstva mohli řešit. Následně jsem, tuším na jaře minulého roku, vyzvala Ministerstvo spravedlnosti k sepsání konkrétního řešení. Jsem moc ráda, že to všechno vedlo k úpravě zákona, o kterém se tady dneska bavíme, protože součástí úpravy trestního zákoníku je také úprava trestního řádu, kde je právě tato otázka měněna.

Věřím tomu, že (jelikož) v rámci této novely upravujeme tuhle povinnost, tak tím dojde k posílení práv a svobod lidí, kteří odposloucháváni byli. Ta náprava jednoduše spočívá ve zpřesnění, kdo, v jaké fázi a dokdy musí tuhle informaci dotčené osobě poskytnout. Když to shrnu, pro každý jeden z těch orgánů, který jsem jmenovala předtím, to znamená policie, soud nebo státní zástupci, se upřesňuje konkrétní moment, kdy to plní, a zároveň končí jakási dvojkolejnost, která tam byla předtím, ke které mohlo docházet u plnění informační povinnosti u obžalovaných, kteří se o tom zároveň dozvěděli z trestního spisu.

Zároveň jsem hodně ráda, že v tom návrhu je také nově povinnost průběžně zkoumat právě to, jestli nepominul důvod pro neposlání té informace, a pokud ano, pak je třeba o odposlechu informovat neprodleně, neuplyne-li mezitím tedy lhůta 10 let.

Potud velké poděkování a chvála panu ministrovi a ministerstvu za zapracování mých podnětů a podnětů celé stálé komise.

Teď mám ještě ale některé otázky k tomuto tématu, které bych ráda přednesla, a není mi jasné, proč jsou řešeny zrovna tímto způsobem.

Za prvé, kromě zpřesnění těch lhůt se žádným způsobem nezměnil termín podání informace, to znamená, je stále stejný - po pravomocném ukončení celé věci. My jsme za komisi mezi našimi návrhy ministerstvu navrhovali, aby ta informační povinnost byla splněna ihned po podání obžaloby, respektive na konci přípravného řízení, protože - dám modelový příklad - pokud jste například ve skupině odposlouchávaných, ale nejste sám přímo obžalovaný, o odposlechu byste se pravděpodobně dozvěděl od svého známého obžalovaného, který přístup do spisu má, vás by ale žádný orgán o tom neinformoval. To znamená, vy o tom budete vědět, že se to dělo, nemáte ale oficiální informaci od orgánů činných v trestním řízením, a to znamená, že potom nemáte možnost soudního přezkumu, a takové soudní řízení se může táhnout klidně až deset let, dokud nebude pravomocně ukončeno, a tím pádem není možné tu informační povinnost splnit. Takže moje první otázka zní, jestli by tohle ještě nemělo být upraveno.

A druhá otázka, ta se týká zpětné kontroly, protože stálá komise může kontrolovat, zda byla informační povinnost splněna zejména u policie. Problém ale je, když to u policie nekončí, případ jde dál, a u těch dalších orgánů, tedy u soudů, státních zástupců, už ta zpětná kontrola neprobíhá nebo neprobíhá úplně ideálně, takže jakým způsobem bude zajištěno, aby šlo zpětně kontrolovat, zda byla informační povinnost splněna i u těchto orgánů. Ten problém by šel v podstatě velmi snadno vyřešit nějakou evidencí, i když chápu, že takové řešení je nákladné a hodně, hodně citlivé z hlediska ochrany těchto údajů, ale Je pravda, že zatím jsem ani ze strany ministerstva neslyšela žádný jiný návrh řešení, takže bych byla ráda, abychom se k tomu v průběhu projednávání ještě dostali.

Když to shrnu, jsem velmi ráda, že se díky iniciativě stálé komise daří změna, že je to posun k lepšímu, který má za cíl chránit práva lidí, ale přesto si myslím, že tam jsou některé nedostatky, které bychom ještě mohli řešit, a my se tím určitě budeme zabývat i na jednání stálé komise pro odposlechy. Je pravděpodobné, že do druhého čtení přinesu nějaké pozměňovací návrhy k tomuto tématu.

A zbyl mi ještě čas, tak se ještě zmíním o otázce konopí, která tady byla už tak diskutována. Mám potřebu říct, že my jsme dlouhá léta, nebo respektive lidé v České republice, dlouhá léta čelili represivnímu přístupu v otázce pěstování konopí a místo řešení to vytváří opravdu jenom další problémy, vytváří to trestání lidí, kteří nikomu neubližují, kteří si opravdu sami pěstují konopí pro sebe, třeba i ze zdravotních důvodů. Já jsem nikdy nerozuměla tomu, proč by měl být trestán někdo jenom proto, že si pěstuje pár rostlin konopí, proč by měl být trestán někdo, například seniorka, která chce ze zdravotních důvodů používat nějakou konopnou mastičku. Ty zákazy zejména v tom pěstování - doposud se i ukazuje, že jsou nejenom neúčinné, ale ještě vytvářejí prostor pro černý trh. Kriminalizují nevinné lidi a zbytečně zatěžují stát na dalších nákladech. ***