Neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Klára Kocmanová)
A já možná ještě v reakci na to, co tady padalo v těch faktických poznámkách předtím - myslím, že to zmiňovala kolegyně Maříková, prostřednictvím pana předsedajícího - že máme stále více lidí na návykových látkách. Ano, máme. Tyto látky jsou už dnes zakázané, a je to zejména tím, že málo investujeme do prevence. My i v rámci novely rozpočtu jsme navrhovali jednak za Piráty, jednak tu byla i koaliční iniciativa, posílit právě programy prevence a redukce řekněme návykového chování. Bohužel tam ty prostředky stále nejsou. Budu velmi sledovat po Novém roce, protože vím, že ministr Stanjura slíbil, že tam ty prostředky dodá, ale je to prostě otázka spíše investice do prevence a do práce s těmi lidmi, kteří se do situací, kdy jsou závislí na nějakých návykových látkách, dostanou - je potřeba s nimi pracovat. To, že nějakou látku budeme udržovat mimo zákon, nebo respektive bude zakázaná, znamená, že se prostě bude prodávat dál na černém trhu, a my to vidíme u konopí neustále. Lidi, kteří si pěstují, potom prodávají vlastně i na černém trhu a vystavují represi nejenom sebe, ale i lidi, kteří by to chtěli používat právě třeba na nějakou tu konopnou mastičku nebo konopný olejíček, který používá dnes už spousta lidí.
Takže tolik za mě, budu ráda, když pan ministr zareaguje na otázky k odposlechům, které jsem měla. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Mám zde faktickou poznámku pana ministra.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Chci paní kolegyni poděkovat. Na odposlechy mám vždy slechy, ono se to i rýmuje. Ty podněty jsou zajímavé. Já teď nechci odpovídat, nechci debatu zdržovat, ale určitě jsem připraven k tomu vést debatu, neboť jedna z nejodpornějších věcí, která se může dít při zneužívání moci, je to, že někdo odposlouchává a někdo odposloucháván být má, a pak už je to horší, když ty odposlechy unikají do nějakých sdělovacích prostředků a podobně, což je moje dávné podezření, a myslím, že důvodné u některých složek, že to vlastně dělají i organizovaně. To znamená, dochází nám k tomu, že si orgány činné v trestním řízení nejsou jisty tím, že dokáží, že je někdo vinen nějakou trestnou činností, tak, aby si řekly: My ho potrestáme jinak, tak to předávají stále stejným spřáteleným médiím a děje se to vlastně celých třicet let, nejenom odposlechy, ale bohužel někdy i různé listiny z těch spisů, které veřejné být nemají.
Vzpomněl jsem si teď ve své hlavě na nedávné rozhodnutí Krajského soudu v Brně, konkrétně paní soudkyně Řepkové, která dnes již je ústavní soudkyní, kdy kdo jiný než VSZ Olomouc - ta soudkyně řekla, že nesmyslně, draze odposlouchával měsíce milenky různých obviněných a podobně, a to je právě z těch důvodů, které jsem říkal. To znamená, odposlechy je potřeba sledovat, hlídat a já zadávám na ministerstvu jednu věc, a ta je taky cenná. V kolika případech soudy zamítly návrh na povolení odposlechů? Já mám totiž někdy obavu, že to je mašinerie. A jestli ti soudci mají něco číst, co mají ty služby, je to přesně toto, a neříkám, že to je všude, ale v některých krajích mám obavu, že to je takové - přinese to prostě státní zástupce či policie, rovnou se to oštempluje a jede se, nikdo to moc nesleduje a to je samozřejmě katastrofa. Tady je to ovšem, pokud to tak bude, že ta čísla budou málem totožná, tak je to selhání soudů. Já jsem přesvědčený o tom, že soudy jsou o to, aby X těch návrhů zamítaly už z principu, ne že oštemplují všechno. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan předseda Michálek s faktickou.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci ujistit pana ministra, že nás určitě nezdržuje, že je naopak velmi důležité, abychom se věnovali problematice odposlechu, a je skvělé, že máme možnost diskutovat o trestním zákoníku takhle do hloubky a vést erudovanou debatu. Taky jsem chtěl poděkovat kolegům v komisi pro odposlechy, že zpracovali v čele s Klárou Kocmanovou tuto úpravu, na které se pracovalo už delší dobu. Já si pamatuju, že v minulém volebním období s předsedou komise, a to tím takzvaným velkým uchem Tomášem Vymazalem, jsme apelovali právě na státní zástupce, aby přišli s návrhem, kdy a v jakém okamžiku má být evidována ta skutečnost, že dané řízení skončilo, a tedy že nastal okamžik, kdy mají být poskytnuty informace osobě, která byla tímto způsobem odposlouchávána, aby mohla uplatnit svoje právo a obrátit se na Nejvyšší soud s žádostí o přezkum toho odposlechu. Ale zaujalo mě to, co tady zaznělo ze strany pana ministra, že některé osoby v rámci orgánů činných v trestním řízení - já jsem přesvědčen, že velká většina našich orgánů činných v trestním řízení postupuje korektně a v tom velmi komplikovaném systému, který jsme jim vytvořili, se maximálně snaží o to, aby naplňovaly svoji práci - zajímalo by mě tedy, v jakých případech se zjistilo, že někteří lidé ze státních zastupitelství nebo z policie předávali tyto inkriminované materiály s cílem dehonestovat nějaké osoby, aniž by probíhalo trestní řízení, protože to je poměrně vážná záležitost, a já souhlasím s tou pozicí, kterou bychom měli držet, že ty úniky by neměly být tímto způsobem zneužívány.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Díky. Poprosím v tuto chvíli, protože už žádnou faktickou nevidím, pana poslance Milana Wenzla. Pouštím 10 minut. Máte slovo.
Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, poslouchám celou dobu a nestačím se divit, protože zde slyším, že obhájce odsouzených je většinou tady pan předseda Pirátů, pan Michálek.
Co to je spravedlivější trest? Co to znamená? Nerozumím tomu. Trestný čin má být spravedlivější? Trestný čin má být posuzován vždy jako trestný čin, o tom má rozhodovat soud, a ne poslanci (Otáčí se na ministra Blažka.), že, pane ministře? (Ministr Blažek přikyvuje.) To, že když vězeň vyjde z vězení jenom s igelitkou a nemá kde bydlet, tak mu třeba obec musí poskytnout bydlení, aby se začlenil do společnosti? To je součást dostupného bydlení? Ale kdo myslí na ty oběti, na kterých byly spáchány trestné činy, které se vůbec kvůli zdravotním důvodům a trvalým následkům nemůžou vrátit do zaměstnání, nemají na zaplacení nájmu a musí se vystěhovat, protože nemají finanční prostředky ani na živobytí, protože odsouzený jim neplatil a ani platit nebude? Na ty se nemyslí. Chybí mi zde v této novele vymahatelnost (odškodnění?) Pro oběti trestného činu, které nařídil soud.
Já mám vlastní zkušenost se spravedlivějším trestem, činem za pokus o vraždu na mou dceru. Děvče, které vyrůstalo ve slušné rodině, studovalo jako premiantka třídy na česko-americkém gymnáziu, se stalo součástí trestného činu. Ona byla obětí, kdy její spolužáci, dva, přímo spolužáci ze třídy, kdy v poledne (spolu?) obědvali a večer už ji vraždili. Musím vám to říct, abyste věděli vlastně, o co jde. Ten chlapec - budu mu říkat chlapec, student, který se zapletl s mojí dcerou - řekl svojí přítelkyni, že se s ní zapletl, a ona mu řekla, že ji musí zabít, že ji musí odstranit. Nebudete tomu věřit, ale tři měsíce se připravovali na vraždu. Tři měsíce! Na internetu si hledali, jak a kam bodnout nožem, co si obléct, jak se (nesrozumitelné), aby je psi nenašli, tak si kupovali u Vietnamců větší oblečení, větší boty. Byli domluveni na tom, že když ten student ji bude zabíjet, jeho přítelkyně bude na jiné Praze vybírat jeho platební kartou hotovost, aby nebylo možné zjistit, že on, který vlastně ten čin prováděl, tam byl. Takže ona mu v podstatě dělala alibi. ***
