Neautorizováno!

Tato odpovědnost, a to je potřeba zdůraznit, však plyne především ze samotné podstaty soudcovské nezávislosti, s níž je nezbytně třeba spojovat a z níž vyplývá závazek každého jednotlivého soudce nejen ke spravedlivému a nestrannému rozhodování, ale i k rozhodování předvídatelnému, budovanému na dokonale znalosti právních předpisů a soudní judikatury, neboť to, co je pro atribut nezávislosti soudnictví typické a také v zájmu fungování demokratického systému nezbytné, je právě přirozené spojování tohoto atributu se soudcovskou odpovědností vyplývající také z čl. 90 a 95 ústavy a detailně pak vyjádřenou například v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ukládajícím soudu povinnost odpovídající právu každého na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem. Odpovědnost a ručení za tento závazek však musí nést soudní moc sama.

To je to, na co jsem chtěl upozornit, pana ministra spravedlnosti, že Ústavní soud tady uvádí, že odpovědnost a ručení za tento závazek musí nést soudní moc sama, a tím se dostáváme k té kauze, že Ústavní soud svým nálezem zrušil předchozí pokus právě stanovit podmínky pro vzdělávání soudců a soudu v Justiční akademii, což já považuji za nezbytný a velmi důležitý krok, ale musíme ho udělat pořádně, musíme ho udělat tak, aby to vyhovělo požadavkům Ústavního soudu, aby to neskončilo jako platy, jako zpřísnění střetu zájmů a jako další návrhy, které z tohoto pohledu Ústavním soudem byly zrušeny.

Ústavní soud v této oblasti říká, že v rámci hodnocení soudu a soudců, která mohla vést k odvolávání, a také samostatné fungování Justiční akademie bylo dle jiných pravidel, zejména co se týče složení Rady Justiční akademie a pravomoci Ministerstva spravedlnosti vůči Justiční akademii, a Ústavní soud vyjádřil obavu přílišného zásahu moci výkonné do moci soudní a ohrožení nezávislosti, takže k tomu byly výtky, že je tato úprava těžko slučitelná s principem dělby moci a nezávislým výkonem soudnictví, aby se soudci a soudkyně povinně vzdělávali v instituci, jejíž založení a obsah výuky má přímo či nepřímo - to podtrhuju pro pana ministra - přímo či nepřímo v rukou moc výkonná. Domníváme se však, že po více jak dvaceti letech - to píšou předkladatelé - od nálezu Ústavního soudu se právní úprava změnila v tom směru, že navrhovaná změna v povinnosti absolvovat vzdělávací kurzy na Justiční akademii nemůže ohrozit nezávislost jednotlivce ani justice jako celku. A teď to tam zdůvodňují, že v tom návrhu nebo v té úpravě, která dneska platí, je to jinak, než to bylo dříve, protože v původním zákoně č. 6/2002 byl v čele Justiční akademie ředitel, kterého jmenoval a odvolával ministr spravedlnosti, bez dalšího. Rada Justiční akademie byla jmenována ministrem spravedlnosti opět jako jeho výlučná pravomoc, kdy bylo pouze stanoveno, že ministry jmenuje členy z řad soudců, státních zástupců, advokátů, notářů, učitelů právnických fakult a jiných odborníků. A tím tedy dokládají předkladatelé, že Justiční akademie se v průběhu let stala více nezávislou na moci výkonné. Nicméně současná úprava v § 130 zákona o soudech a soudcích opět hovoří o tom, jakým způsobem jsou vytvářeny orgány Justiční akademie, a to rada a ředitel. Rada je sestavena tak, že na jejím obsazení se podílí tuším že 2 hlasy, vždycky vrcholné soudy dohromady a státní zastupitelství, to je dohromady 6 hlasů, a potom předsedu, místopředsedu a další funkcionáře, kterých je tuším sedm, osm nebo nějaké takovéhle číslo, zkrátka většinu jmenuje ministr spravedlnosti. To znamená, Justiční akademie, jak je dneska konstruovaná, je orgán, jehož vedení je z většiny obsazováno ministrem spravedlnosti, čili přesně naplněno to, co uvádí předkladatelé jako důvody toho, proč to shodil Ústavní soud, že na chod akademie má přímý nebo nepřímý vliv Ministerstvo spravedlnosti.

Samozřejmě tedy ten argument platí úplně stejně, jako když o tom rozhodoval dříve Ústavní soud, který řekl, že právě to přezkoumávání má být v gesci moci soudní. Tady se dostáváme do toho, že pravidla a obsah vzdělávání soudců bude stanovovat metodikou Justiční akademie, která je většinově kontrolována tímto způsobem, mocí výkonnou, jak jsem mluvil o tom, většinu členů Rady Justiční akademie jmenuje ministr spravedlnosti. Je potřeba říct, že to je ze soudců, ale to bylo i z těch profesí, to bylo vlastně i předtím. Teď je tam navíc podmínka, že musí být většina soudci.

Ale je tedy otázka, a mělo by to zaznít a být zdůvodněno, protože se můžeme vystavit tomu, že to nějaký soudce napadne a bude se to přezkoumávat, jakým způsobem tedy bude zajištěna nezávislost Justiční akademie a jak to bude ve vztahu k řediteli, protože ředitel je vedle rady druhým orgánem a ten je jmenován ministrem spravedlnosti po projednání s Radou Justiční akademie. To znamená, že ani souhlas Justiční akademie se nevyžaduje k tomu, aby byl jmenován ředitel Justiční akademie, a my bychom si potřebovali ještě vyjasnit, jestli tedy metodiku Justiční akademie bude vydávat ředitel, který stojí v čele Justiční akademie a který má zbytkovou působnost, anebo jestli to bude rada, které zákon v § 130 svěřuje řízení vzdělávání soudců. To je poměrně zásadní otázka, která by měla být v rámci projednávání vyjasněna.

Můžu dále pokračovat, že se v tom projevuje právě absence rady pro soudnictví, kde by v nějakém reprezentativním zastoupení justice měli možnost většinově ti soudci řekněme se starat o kvalitu soudnictví pro daňové poplatníky a samozřejmě vymezit obsahově to, co se rozumí těmi pravidly a postupem při vypracování a předkládání individuálního plánu vzdělávání, jeho obsahu a náležitostí, protože tam pochopitelně můžou být obsaženy otázky, které se týkají práva, práva s nějakou specializací nebo obecně těch kodexů, které jsou platné, podle kterých se postupuje, procesního práva - záležitostí, o kterých tady byla řeč, sexuálního násilí, kyberkriminality, hospodářské kriminality, kde se velmi vyvíjí právní úprava, judikatura utajovaných informacích a dalších souvisejících záležitostí, ale jsou to i otázky etiky, kde byl vydán etický kodex.

Takže je tam materiál, který je potřeba taky reflektovat, i problematiky práce s počítačem, protože chceme, aby naši soudci fungovali efektivně a poradili si s moderní technikou. Já jsem bohužel navštívil i některé soudy, kde soudci zatím počítač nepoužívají, používají pouze tedy diktafon a dávají to asistentům k přepsání. Tak doufám, že i v této oblasti bude pokračovat pokrok mílovými kroky.

Samozřejmě další problematika, která se týká procesního vedení řízení čili například jednání s oběťmi trestné činnosti, jednání s dětmi a tam, kde je to specifické. My bychom si tady měli skutečně popsat podrobně, jakým způsobem se bude dále postupovat, pokud schválíme tuto právní úpravu - že na jednu stranu tedy, jak říká Ústavní soud, je možné soudce sankcionovat jako kárné provinění za to, když nepracuje na svém vzdělávání, a současně zákon by nově stanovil, že musí respektovat metodiku Justiční akademie. Jestli tedy za nerespektování metodiky Justiční akademie při zpracování individuálního plánu vzdělávání, jestli to bude taky pochybení, které bude postižitelné jako kárné opatření, nebo jaký jiný druh sankcí bude vůči těmto soudcům uplatněn? Domnívám se, že tato základní otázka, pokud chceme mít zákon, který bude vyhovovat i požadavkům Ústavního soudu, by v rámci projednání zde v Poslanecké sněmovně měla být ze strany Ministerstva spravedlnosti objasněna. Děkuji.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. V tuto chvíli s faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Helena Válková. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

Poslankyně Helena Válková: Ano, proto jsem se nepřihlásila taky k tomu normálnímu neomezenému projevu, jenom ke dvěma minutám, ale musím, milé kolegyně, milí kolegové, za prvé - možná jsem to neřekla dostatečně zřetelně. Největší problém je v tom, že metodika samozřejmě, pane poslanče Michálku, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nemá povahu právního předpisu - to já také kritizuju. Metodika nemá povahu právního předpisu, a dokonce ty povinnosti někdy nazývané primární povinnosti nelze ukládat nikomu ani na základě prováděcího předpisu, ale zákona. ***