Neautorizováno!
(17.00 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Já vím, že je řízená Ministerstvem spravedlnosti a ministrem spravedlnosti, takže samozřejmě to může odmítnout a já jako ministr spravedlnosti nebo ministryně spravedlnosti rozhodnu, ale ona to odmítla docela zdůvodněně. Nemá na to kapacity, nemá na to finance, nemá na to prostě lidi, a to nemluvím o tom předcházejícím, o čem jsem mluvila, o té možné neústavnosti.
Čili, pane ministře, prosím vás, jak jste reagoval na to projednání se zamítavým stanoviskem i samotné rady Justiční akademie 7. června 2024? Pokud si teď nevzpomínáte, tak to naprosto chápu, protože těch věcí je strašně moc, a bude mi stačit, když tu informaci dostanu třeba i neformálně, ale je důležité, aby to i ostatní věděli, že ti, kteří by to měli provádět, to nechtějí dělat. Děkuji.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. S další faktickou poznámkou je přihlášen pan předseda Michálek. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za slovo. Navážu na svoji předřečnici, paní profesorku Válkovou. Mě úplně tak nefascinuje, že nějaký orgán nechce dělat nějakou novou práci, kterou mu svěříme, protože přece jenom za tu dobu, co tady jsem, jsem nezažil úřady, které by oslavovaly, že jim přidělíme novou práci navíc, to mně přijde, že je spíš klasické. Ale já bych si kladl otázku, proč to nechtějí dělat? No, nechtějí to dělat, protože jsou tam vážné právní otázky, jestli instituce řízená mocí výkonnou může stanovit na základě nějaké interní metodiky požadavky, jejichž porušení je následně kárným proviněním, které je sankcionovatelné ze strany kárného soudu, až by to mohlo dosáhnout k odvolání toho soudce, a to je podle mě zcela legitimní diskuse, která se tady nevede. V podstatě důvodová zpráva končí tam, kde začínají problémy v této otázce. Pan ministr tady vlastně vůbec přítomen teďka není a nereagoval na to, takže to je podle mě zcela legitimní se o tom bavit. Samozřejmě si tím vlastně, tímto postupem projednávání, i odpovídáme na otázku, proč to nebylo předloženo jako vládní návrh zákona, protože vládní návrhy zákona procházejí legislativní radou vlády a ta by možná poradila předkladatelům, že tento hezký účel, který chtějí realizovat a na kterém se shodneme, je potřeba udělat taky tak, aby byl v souladu s judikaturou Ústavního soudu, aby nám to Ústavní soud neshodil a abychom nedosáhli akorát z toho, že připravíme úpravu, která následně v praxi bude muset být přepracována. Vždyť to přece chceme udělat pořádně, tak by bylo žádoucí, abychom to tady probrali, aby bylo i nějaké východisko pro následující projednávání na výborech.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Vážený pane předsedo, můžete zůstat u pultíku, poněvadž už se nikdo nehlásí s faktickou poznámkou a vy jste přihlášen do obecné rozpravy. Takže prosím, v tuto chvíli máte slovo.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuju. Já jsem se chtěl v tomto svém projevu, byť s tím návrhem zákona obsahově souhlasím, jsem se chtěl věnovat právě navrhovanému ustanovení paragrafu 82a, které stanoví, že pravidla a postup při vypracování a předkládání individuálního plánu vzdělávání, jeho formu, obsah a náležitosti stanoví metodika Justiční akademie. Já bych si předně dovolil nesouhlasit s jednou věcí, která tady zazněla od paní profesorky Válkové, a možná to bylo nedopatření, ale já se nedomnívám, že metodika Justiční akademie vykazuje znaky právního předpisu, že to je samostatný, v podstatě takový zvláštní, možná interní akt. Budeme se bavit o tom, jakou to má povahu, protože z toho, jakou povahu má ten akt, který vydává Justiční akademie, z toho se potom samozřejmě odvíjí způsob přezkumu toho interního aktu, který nemůže být samostatně napaden návrhem na zrušení právního předpisu, protože my máme v ústavě přesně stanoveno, kdo vydává právní předpisy, kdo vydává zákony - to jsme tedy my jako parlament, je tam legislativní proces a u vyhlášek jsou to ústřední správní orgány. A pokud se nepletu, Justiční akademie není ústřední správní orgán. Tady v tomto případě by to mělo formu metodiky, nikoliv vyhlášky, a pak se samozřejmě otvírá celá ta otázka, jak na základě tohoto aktu něco přezkoumávat.
My tady narážíme v podstatě na to, že Česká republika zatím dlouhodobě nenašla cestu k tomu, jak ustanovit určitou instituci, která by reprezentovala názor soudnictví a zajišťovala by pro daňové poplatníky kvalitu v rámci justice tak, aby současně nedocházelo k zásahům ze strany exekutivy. Narážíme tedy na to, že jsme dosud nepřijali nějakou podobu rady pro soudnictví a já říkám otevřeně, že nejsem zastáncem rady pro soudnictví v silném formátu, jak funguje například v Itálii, já jsem zastáncem rady pro soudnictví řekněme v té slabší podobě, v té, kdy není vybavena kárnými pravomocemi, ale kdy se právě stará o záležitosti, jako je vzdělávání soudců a jako je třeba identifikace systémových problémů v rámci justice, které přesahují působnost jednoho soudu, protože my se tady setkáváme s tím, že si třeba soudy pinkají nějaké případy kvůli tomu, že se neshodnou na nějaké interpretaci a tak dále, no ale to už... A pak to prostě tím, jak to probíhá celou soudní soustavou, tak už to nikdo systémově nevyhodnocuje, takže my sice zjistíme, že došlo k průtahu u jednoho soudu, ale už nikdo systémově nemonitoruje, že třeba těch soudů to projednávalo X a že teprve jsou v souvislosti tohoto projednávání několika soudy došlo k průtahům a k nepřiměřené délce řízení. Takže to je ta problematika, která souvisí s absencí rady pro soudnictví, která by dokázala zastat tyto nezávislé prvky a která je jenom velmi částečně kompenzována v § 130 zákona o soudech a soudcích, který stanoví organizační předpoklady fungování Justiční akademie.
Já se k tomu potom dostanu detailněji, ale teď bych rád upozornil na to, jakým způsobem se k tomu vyjadřuje důvodová zpráva, a to je taky důvod, proč to tady uvádím. V důvodové zprávě se uvádí, že navrhovaná úprava je podle předkladatelů v souladu s ústavním pořádkem České republiky a že Ústavní soud se v minulosti zabýval otázkou rozšíření povinnosti vzdělávání soudců při posuzování nové právní úpravy v zákoně o soudech a soudcích. Ústavní soud ve svém nálezu, plénum Ústavního soudu 7/02 ze dne 18. 6. 2002, výslovně uvedl následující: "Navíc je třeba brát v úvahu, že zákon v návaznosti na v něm deklarovanou odpovědnost soudců za svou odbornou úroveň při výkonu funkce, § 82 odst. 1, výslovně mezi povinnosti soudců jim zároveň ukládané zařadil také povinnost se soustavně vzdělávat a prohlubovat své odborné znalosti pro řádný výkon funkce, § 82 odst. 2, jakož i povinnost tuto vykonávat v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví. Přitom zaviněné porušení povinnosti soudce je kárným proviněním podle § 87, za něž nese soudce i kárnou odpovědnost, § 86, jenž může vést až k jeho odvolání, § 88 odst. 1 písm. d). Lze tak konstatovat, že dosažení stavu, aby ze soudcovského sboru byly vyloučeny osoby, které povinnost dbát na svoji odbornou úroveň ignorují, disponuje zákon prostředkem, a to prostředkem, jenž je jako výjimka ze zásady neodvolatelnosti Ústavou výslovně předpokládán."
Znovu se pak k povinnosti vzdělávání vyjadřuje následovně: "Je nesporné, že kontinuální odborné vzdělávání soudců se u tohoto povolání předpokládá. Uvedený postulát plyne i ze zmiňovaných mezinárodních dokumentů. Jak již dříve v jiné souvislosti bylo uvedeno, je stanoven jako povinnost i tímto zákonem v ustanovení § 82 odst. 2 a zákon zároveň stanoví, že soudce nese za svou odbornou úroveň odpovědnost. ***
