Neautorizováno!
(18.30 hodin)
(pokračuje Klára Kocmanová)
"Mezi přínosy ze zkušeností z transformovaných zařízení z Pardubického kraje patří podle vyjádření ředitelů zařízení například následující: snížení předsudků a stigmatizace dětí ze zařízení, nedochází k porovnávání mezi dětmi napříč skupinami a všem negativním jevům s tím spojeným, včetně rozvoje rizikového chování, ve větším kolektivu je větší riziko, že se děti naučí nevhodné chování, například kouření, menší prostor pro šikanu mezi dětmi, lepší přijetí dětí se zdravotním postižením a rozvoj dětí s postižením, lepší podmínky pro udržování kontaktu s rodinou, pokud jsou děti spolu na jednom místě, nenavazují tolik vztahy se společností, v bytě se děti zklidní, větší soutěživost ve větší skupině dětí v původní budově, i mezi vychovateli a lepší podmínky pro udržování kontaktu s rodinou.
Podle pracovnice školského odboru Krajského úřadu Pardubického kraje zase máme tyto informace: Péče o děti v oddělených domácnostech vede k jejich postupnému osamostatňování, děti se vzájemně respektují a nově zažívají běžné sousedské vztahy. V přirozeném prostředí je dětem průběžně poskytována individuální péče a přirozenou cestou tak dochází k rozvoji kompetencí potřebných pro jejich samostatný život. Podpora vztahů a udržení jejich kontinuity, podpora zapojování dětí do aktivit skupiny a snižování jejich separace od ostatních dětí a lidí v blízkosti bydliště, dochází k přirozenému naplňování strategických materiálů. Obavy zaměstnanců zařízení ze změny spojené s řadou organizačních opatření a obavou ze ztráty zaměstnání se nepotvrdily. Pracovníkům byla v rámci rodinných skupin nabídnuta jiná činnost, například asistent pedagoga. Silnou stránkou procesu bylo vzdělávání a stáže komunitních domácností v České republice i v zahraničí. V současné době hodnotí zaměstnanci změnu pozitivně, vyhovuje jim stabilita i určitá míra samostatnosti i zodpovědnosti."
Já si myslím, že na základě této evaluace jasně vidíme, že to je dobrá praxe, že to je posun správným směrem a bude dobře, když se to zavede i v jiných zařízeních ústavní péče.
Ještě se krátce zastavím u toho, jak tristní stav současných tisícovek dětí odebíraných z rodin popisuje i zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu: "V porovnání let 2015 a 2023 klesl počet dětí v ústavní péči jen o 1093. Počet dětí u pěstounů se zvýšil na 12 973. Přemisťovat ohrožené děti z ústavní do pěstounské péče se daří jen pozvolna," shrnuje tato zpráva. Takže když to shrnu, proč je důležitá včasná pomoc dětem, které bez takové péče nejspíš nenaplní svůj potenciál? Víme, že na každém dítěti záleží, porodnost klesá, to znamená, rodí se čím dál méně, takže potenciál každého jednoho z těchto dětí může být přínosem.
Pro lepší vyhlídky dětí i budoucí prospěch celé společnosti může stačit podpora v hodnotě 50 000 korun ročně. Při nedostatečném vzdělání jsou pak ztráty pro veřejné rozpočty, zhruba 13 milionů korun za život. Odebrat dítě do dětského domova jsou naopak náklady i přes 50 000 korun měsíčně a tento počet v podílu na populaci stoupá. Jednoduše, čím později se oheň hasí, tím je to potom pro stát dražší. Když odložíme argumenty lidskostí, tak každá koruna investovaná do rozvoje dětí se v průměru vrátí čtyřnásobně a u těch s tím nejtěžším startem až devětkrát. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý podvečer, dámy a pánové, vystřídali jsme se v řízení schůze a já vás zdravím.
Budeme pokračovat v obecné rozpravě. S přednostním právem se hlásí do rozpravy pan předseda Michálek, ale je tu jedna faktická poznámka. Je to faktická poznámka pana místopředsedy Juchelky, takže pan předseda ještě chvíli počká a pan Juchelka má dvě minuty. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já budu jenom reagovat v rychlosti na ten návrh i na všechny předřečníky. Ono to zní samozřejmě skvěle, jenom chci uvést některé věci na pravou míru. Přes těch 12 000 pěstounů máme v drtivé většině příbuzenských. Nejsou to pěstouni, kteří jsou na přechodnou dobu nebo dlouhodobí, naopak máme velký deficit u dlouhodobých pěstounů, kteří jsou klíčoví pro všechny ty, kteří se starají o tyto ohrožené děti.
Proti tomu zákonu de facto nic nemám, nicméně pozor na to, protože ono to zní všechno skvěle, nicméně to bude potřebovat velké finanční náklady. Řeknu proč. Když budete mít samozřejmě v tom bytě omezené počty dětí - a je to skvělé, spousta dětských domovů už se transformovala takto, x jsem jich navštívil - tak budete potřebovat více praček, ledniček, více obslužného personálu a náklady budou samozřejmě rapidně stoupat, tak se ptám, jak ty náklady budou samozřejmě hrazeny? Budete potřebovat více aut, protože každá rodinná buňka bude potřebovat taktéž - jako to má každá normální rodina - vozit děti do školy, ze školy, do kroužků a tak dále. Takže na to se chci skutečně zeptat, protože samozřejmě že ta praxe směřuje k tomu, co tady navrhujete v tomto zákonu, nicméně bude pokulhávat samozřejmě finančně a organizačně. To vám řekne každý ředitel dětského domova. I přesto, že si tady můžeme uzákonit cokoliv, tak nikdy nepřebijeme tím zákonem tu praxi. Vidíme to například u těch kojeneckých ústavů, dětských domovů do tří let, kdy ty pěstouny skutečně nemáme, ale už tam od 1. 1. nebudeme moci ty odebrané děti dávat. Uvidíme, jak to v praxi dopadne, nicméně budou pravděpodobně končit v nemocnicích nebo se budou prodlužovat jejich pobyty v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Pak se znovu přihlásím. (Předsedající: Čas, pane poslanče.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Vaše faktická poznámka vyvolala další faktické poznámky, takže nyní vystoupí v pořadí paní poslankyně Nováková, připraví se paní poslankyně Knechtová. Prosím, vaše dvě minuty, máte slovo.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já se domnívám, že ti z vás, kteří tady mluví o tom, že to přinese větší finanční náklady, by si měli na druhou stranu položit to, že tato investice se mnohokrát, mnohonásobně společnosti vyplatí, protože budou vyrůstat děti, jejichž život se bude výrazně blížit běžnému životu všech ostatních dětí, a nenastane fáze, která je kritická pro mnoho dětí, kdy opouští takový ten řád dětského domova a najednou se mají osamostatnit a ty děti to neumějí. Ty děti, které budou vyrůstat běžně v běžné komunitě, mají větší šanci se to normálně naučit a lépe se zařadit.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí paní poslankyně Knechtová, připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Michálek.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na své předřečníky, protože jsem z města, ve kterém máme dětský domov o kapacitě třicet dětí, a mám k tomu dva postřehy.
Dříve bylo z počtu třiceti dětí osmadvacet fyzicky, řeknu, duševně zdatných. Dnes je jich tam osmadvacet, které potřebují další nějakou následnou péči, takže ta rovnováha o tom se nám trošku v tom terénu proměňuje. To je první věc.
Druhá věc je, že ten problém nastává v okamžiku, kdy těm dětem je těch devatenáct, dvacet, dvacet jedna a víc let, protože tu investici, o které se tady bavíme, vůbec nezúročujeme. Kam ty děti potom odcházejí? Ptám se, jak vytvoří to, co naše vlastní děti mají mnohdy problém zvládnout ve třiceti? My tady těmhletěm dětem neposkytujeme potom další podporu a nějakou další vizi toho běžného života. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí pan poslanec Michálek s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já navážu na paní poslankyni Novákovou, se kterou musím souhlasit, a myslím si, že to je daleko... ty zájmy dítěte a jeho budoucího rozvoje jsou daleko významnější než argument s tím, že bude potřeba možná o něco víc praček, možná o něco víc aut, protože když se podíváme i na ty pěstounské rodiny, tak ony samozřejmě už mají pračku ve své domácnosti, nebudou muset kupovat nějakou pračku navíc, jenom budou prostě holt asi prát častěji, o něco častěji, než byli zvyklí. Stejně tak v případě aut. Možná tam, pokud je ten vyšší počet, tak bude potřeba nějaké auto navíc místo autobusu, který třeba se používá v domovech. ***
