"To potvrzují i některé odpovědi z dotazníkového šetření, které NKÚ v souvislosti s kontrolou provedl u celkem 671 respondentů, z nichž 515 se zabývalo umisťováním dětí do náhradní rodinné péče. Respondenti například uvedli: ‚Přes časovou náročnost zpracování administrativy se k poradenské či preventivní činnosti téměř nedostanu. Stále vedeme rejstříky papírovou formou, což je při počtu rodin v našem městě velmi zatěžující. Pořád čekáme na (od) MPSV na jednotný program, informační systém, který dle zákona z roku 2013 musíme využívat, ale stále není.‘ Kromě jiného chybí i aktuální a ověřitelná data o volné kapacitě v ústavech, takže sociální pracovníci hledají vhodné zařízení telefonicky: ‚Nemáme žádné hromadné info o možné volné kapacitě, prostě obvoláváme zařízení a zjišťujeme naplněnost,‘ uvedl další z respondentů." Podrobná statistická data o ústavní a pěstounské péči v letech 2015 až 2023 má NKÚ na svých webových stránkách.

Takže z toho se celkem jasně ukazuje, že ty problémy jsou daleko širší, než je materie, která je upravená v předložené novele, která je minimalistická a tím, že je předložená v rámci toho § 90, tak nebude možné ji rozšířit a současně s tím, že v důsledku mimořádné schůze jsou zrušeny interpelace, tak ani není možné na ty případné nedostatky... na ně upozorňovat v rámci vystoupení vůči zodpovědným ministrům, ačkoliv by tato materie samozřejmě měla být řešena v předloženém návrhu zákona.

Já jsem se chtěl ještě vrátit krátce k tomu, proč je důležité se zabývat právě tou podporou bydlení, která je základním předpokladem pro to, aby děti do těch ústavů nechodily, protože zákon o dostupném bydlení by pomohl násobně více než tyto drobné úpravy. Je skutečně chyba, že ten zákon je opakovaně, dlouhodobě odkládán, zvlášť v situaci, kdy rekordním způsobem rostou nájmy a kdy nedostupnost bydlení je považována za jeden z nejvýznamnějších problémů.

Když se podíváme na to, jaká by to byla i velká úspora, že hlavní problém rodiny se čtyřmi dětmi je, že když jsou chudí, tak při zaokrouhleném nákladu 50 000 korun na dítě v dětském domově, který klidně může být i vyšší, tak jsme za měsíc na 200 000 a za rok na 200krát 12, čili 2,4 milionu korun. Za deset let pobytu je to tedy více než 25 milionů korun, o kterém se bavíme, proto dává ekonomicky smysl řešit bydlení, které je právě tím primárním problémem. Ostatně na to ukazují i hodnocení dopadů regulace, ve kterém se uvádí velmi podrobně, že snížení dlouhodobé bytové nouze o nejméně 30 procent za deset let namísto postupného růstu je cíl, který by měl být dosažen v rámci indikátoru počtu domácností v dlouhodobé bytové nouzi, a vypočítávají se tam právě ty klíčové cíle, které je možné... kterými by bylo možné ovlivnit počet dětí, které se na základě nedostupnosti bydlení dostávají právě do ústavní péče.

Ty indikátory tady číst nebudu, ale bylo by skutečně žádoucí, abychom se systematicky zaměřili na řešení bytové nouze, především na snižování škod, takzvaný harm reduction, která s sebou bytová nouze přináší, protože jak pro postižené domácnosti, tak společnosti jako celek jsou potom na tom bity. Ačkoliv existenci těchto nákladů jako společnost vnímáme a odráží se v po mnoho let přítomné debatě o potřebnosti sociálního bydlení, nepanuje shoda na jejich velikosti a na tom, jaké náklady bytové nouze by měly být při rozhodování o podpoře bydlení brány v potaz. Pokud se chceme dívat jen na úzký výsek nákladů té bytové nouze, která nám potom produkuje děti do ústavů, který je ale...

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pane kolego, já vás přeruším. Mám informaci, že nejdete s přednostním právem. Pokud nejdete s přednostním právem, tak byste měl mluvit k tématu. Máme ještě dneska spousty bodů. Já tomu rozumím, ale případně si vezměte slovo s přednostním právem, potom můžete hovořit k čemukoliv, ale pokud nejdete s přednostním právem, hovořte prosím k tématu. Děkuju.

Poslanec Jakub Michálek: Jistě, já se snažím hovořit k tématu, proč se dostávají děti do ústavní péče. Prosím...

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já se snažím to pochopit, přemýšlím nad tím, ale úplně se mi to nepospojovalo. Ale možná přemýšlím špatně.

Poslanec Jakub Michálek: Tak já vám to vysvětlím znovu tedy, jestli je to potřeba. To znamená, děti se dostávají do ústavní péče z velkého - a my tady řešíme zákon o ústavní péči - ano, dostávají se - řešíme tady zákon o výkonu (?) ústavní výchovy, novelu - ano a dostávají se do této situace v důsledku toho, že nemáme řešené dostupné bydlení.

Samozřejmě, pokud tady kritizuji, že se novela zaměřuje v režimu § 90 na problém... na jeden z mnoha dílčích problémů, ale současně (Poznámky z pléna.) příslušné ministerstvo neřeší daleko důležitější příčiny a současně taky navzdory tomu, že vláda získala shodu na zákonu, který má pomáhat právě těmto rodinám, kde jsou ty děti, které potom končí v ústavech, byla na tom koaliční dohoda a doteďka ten zákon není projednán, tak se domnívám, že ta souvislost mezi tím je celkem zřetelná.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takhle, já tomu rozumím, to za chvíli můžeme skončit u tendru na Temelín (Pobavení v sále.), tímhletím přechodovým můstkem, ale prosím, držte se tématu, případně si vezměte slovo s přednostním právem, potom můžete hovořit samozřejmě ke všemu.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuju za upozornění. Opravdu věřím, že nedostupnost bydlení má daleko větší efekt na to, že nám končí děti v ústavní péči než tendr na Temelín. Věřím, že to pochopí i moji kolegové v Poslanecké sněmovně, ale vnímám vaše upozornění a budu směřovat už k závěru svého projevu.

Já jsem tady chtěl ještě uvést vyjádření od zmocněnkyně Kláry Laurenčíkové právě k ústavní výchově. Ta uvedla ve svém veřejně přístupném vyjádření, že... Cituji: "Když přemýšlím o dětech v ústavní výchově, stále mi vyvstává jedna otázka: proč čekáme, až se problém rozhoří na maximum, místo abychom zasáhli včas? Systém péče o ohrožené děti v České republice se desítky let nachází ve vážné krizi. V sérii článků Český rozhlas je plasticky a pravdivě zachycena tvrdá realita, současný model nepomáhá dětem ani jejich rodinám. Chybí včasná odborná pomoc, která by zachytila problém tam, kde vzniká, tedy často už v rodině. Místo prevence a včasné reakce na krizi schematicky a neúčelně kompenzujeme až následky. To vše za cenu, která je neúnosná jak lidsky, tak finančně."

A už to je opravdu jenom dva odstavce. "Děkuji serveru iRozhlas za to, že dává prostor k popisu situace v celé její složitosti. Každý z těchto příběhů ukazuje, že děti s těžkými traumaty potřebují jiný přístup, než jaký jim dnes dokážeme nabídnout. Důležité je včas rozpoznat signály problémů, které mohou děti ohrozit. Právě k tomu může pomoci další seriál iRozhlas.cz Volání o pomoc, který upozorňuje na klíčové signály depresí, úzkostí, šikany, fyzického týrání, poruch příjmu potravy a dokonce i rizika sebevražedných myšlenek..." A tak dále.

Čili proto vládní zmocněnkyně k té ústavní výchově doporučuje posílit systém odborné pomoci, péče o děti přímo v rodinách, kde vznikají ty problémy, a (je) nutné "zavést specializované služby, které dětem zvládnou poskytnout individualizovanou péči odpovídající jejich potřebám, a rodiny musí mít možnost získat podporu v těch krizových situací, prostřednictvím podpory bydlení, služeb psychosociální podpory, rodinné asistence či sdílené pěstounské péče."

Takže tady jenom jsem chtěl vyzvat, aby se vláda v souvislosti s tím, když se zabývá těmito vládními návrhy, nezaměřovala jenom na jeden izolovaný problém, ale řešila systémově i ty příčiny, kvůli kterým se děti dostávají do ústavní péče, a související problematiku, kdy ty děti potřebují... a rodiny potřebují zvláštní podporu, která s tím souvisí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a máme zde dvě faktické poznámky.

Jenom bych chtěl skutečně upozornit všechny, že budu velmi důrazný, ať se faktické poznámky týkají vždycky vystoupení toho, kdo vystoupil předtím, ať je to z levé, nebo z pravé strany. Děkuji.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já budu reagovat se svou faktickou poznámkou na pana Michálka, vaším prostřednictvím. Bydlení není ten hlavní problém, ale tady tento návrh zákona, který my podporujeme, vůbec se netýká toho, co tady říkáte. Pěstounská péče. Pokud tady někdo hovoří o pěstounské péči, tak kolik z nás tady je pěstounů? Já sám pěstounem jsem. S mojí manželkou jsme prošli celou přípravou a vím samozřejmě, o čem hovořím. Někteří, kteří tady jsou a hovoří o tom tak strašně skvěle, tak vůbec neví, o co jde. ***