Neautorizováno!
(19.40 hodin)
(pokračuje Pavel Klíma)
Závěrem, jen komplexní řešení se může stát velkou příležitostí pro český vzdělávací systém, protože nastavujeme jeho počátek. Máme příležitost být parlamentem, který změnu vážně nastartuje. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Hájek.
Poslanec Martin Hájek: Vážený pane předsedající, vážení ministři, vážené kolegyně a kolegové, s obsahem novely nás již podrobně seznámil zástupce navrhovatelů, nebudu tedy opakovat, co zde již bylo řečeno. Předkládaná novela školského zákona reaguje na dlouhodobé problémy českého vzdělávacího systému, zejména na vysoký počet odkladů povinné školní docházky - až 25 procent oproti evropskému průměru 5 procent. Hlavním cílem je posílit přípravu dětí na školu a zavést systémová opatření, která umožní plynulý přechod z předškolního na základní vzdělání.
Novela byla vytvořena na základě spolupráce Ministerstva školství, odborníků a zástupců škol a školských zařízení. Její implementace je rozvržena do několika fází s důrazem na plynulost a finanční efektivitu. Ještě doplním, že na novele je shoda napříč politickým spektrem, že návrh podali zástupci všech politických klubů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a otevírám tímto obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil s přednostním právem pan ministr Bek.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budu velmi stručný, ale já bych chtěl poděkovat za výbornou spolupráci předkladatelů s Ministerstvem školství a chtěl bych ocenit to, že se podařilo v této věci najít shodu napříč politickým spektrem. Moc si toho vážím a děkuju vám za to.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní můžeme přistoupit k řádně přihlášeným v rámci obecné rozpravy. Jako první je pan poslanec Zdeněk Kettner.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, dámy a pánové, já budu velice stručný. Jako spolupředkladatel mohu potvrdit to, že si myslím, že Poslanecká sněmovna by si z nás trošku měla vzít příklad, že skutečně, když je vůle a když je tam ta odbornost, tak to prostě jde. Tato novela byla dlouhodobě připravovaná, v dlouhodobějším časovém horizontu, vše bylo konzultováno opakovaně, byla tam vůle naslouchat těm odborným názorům i z opačného politického spektra, byla tam ochota najít nějaké kompromisy, protože vždycky se člověk nemůže zavděčit všem. Je to skutečně potřeba, protože ty odklady jsou skutečným problémem. Skutečně, kdyby takhle fungovala Sněmovna po všech stránkách, ve všech oblastech, tak si myslím, že bychom tady nemuseli trávit takové zbytečné večery a dlouhé noci. Ještě jednou děkuji za tu spolupráci a samozřejmě náš klub tuto novelu bezpodmínečně podpoří.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím paní poslankyni Berkovcovou.
Poslankyně Jana Berkovcová: Dobrý večer, dámy a pánové, já jenom navážu na své předřečníky a skutečně tady zdůrazním, že nastává historický okamžik, kdy i v oblasti školství dochází ke shodě mezi koaličními a opozičními poslanci. Našli jsme vzácnou shodu v postupu, jak eliminovat odklady školní docházky.
Já bych blíže představila novelu a i důvody, které nás k této legislativní úpravě vedly. Česká republika se dostala v posledních letech vlivem různých společenských změn do spirály nadužívání odkladů školní docházky. Z dřívějšího vnímání odkladů tak, jak byly vnímány dříve - jako nějaké stigma či označení dítěte za divné, protože má odklad - se najednou odklady staly mezi rodiči takovým módním hitem, znakem péče a zájmu o dítě. Bohužel ani odborníci nedohlédli tak daleko, aby rodiče před tímto neuváženým krokem varovali. Tak, jak to bývá ve vzdělávání obvyklé, jakákoliv změna se projeví až s odstupem několika let.
Prvotní nápad využít ve vyšší míře odklady školní docházky se zrodil v základních školách v době, kdy vstupovaly do škol poslední silné ročníky ze začátku devadesátých let. Tehdy byla snaha rozvrstvit žáky tak, aby nebyl jeden ročník přeplněný a další prázdný, a tak se odklady školní docházky jevily jako skvělé řešení. Bohužel ani v tomto nepřevážil zájem dítěte, ale zájem dospělých.
V současné době školský zákon umožňuje odložení začátku povinné školní docházky ředitelem základní školy o jeden školní rok, pokud je žádost zákonného zástupce doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře či klinického psychologa. Ustanovení umožňuje odklad pouze v případě, není-li dítě tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé. Zákonní zástupci uvádějí jako nejčastější důvody k odkladu školní docházky důvody týkající se stavu a potřeb dítěte, dále také důvody ve vztahu k rodinné situaci a potřebám rodičů. Zároveň je při doporučení odkladů ze strany školských poradenských zařízení zohledňována řada faktorů, které nesouvisejí se zralostí dítěte. Podle analýzy téměř třetina všech poradenských pracovníků při rozhodování o školní zralosti dítěte přihlíží kromě výsledků vyšetření i na přání rodičů získat odklad školní docházky a většina pracovníků bere ohled na rodinnou situaci, jako je rozvod rodičů nebo střídavá péče. Pracovníci školských poradenských zařízení i zmiňují, že většina zákonných zástupců přichází pouze pro formální potvrzení odkladů a o odkladu je již rozhodnuta. Jedním z důvodů vysoké míry odkladů je snaha rodičů ochránit děti před školním neúspěchem.
Česká republika je podle České školní inspekce státem s výrazně nejvyšší mírou odkladů školní docházky v Evropě. Průměrný celorepublikový podíl žáků sedmiletých a starších z celkového počtu přijatých do první třídy základních škol je 24 procent, tedy celá čtvrtina dětí jednoho populačního ročníku nastupuje do první třídy o rok později a v první třídě slaví osmé narozeniny. To je opravdu pozdě, když vezmeme, že dítě po šestém roce - právě mezi šestým (a) osmým rokem - je nejvíce nastartováno, jeho kognitivní funkce jsou připraveny se rozvíjet a ty děti - zdravé děti - mnohdy zbytečně tráví další rok v mateřských školách.
Je tedy nezbytné nastavení jednotných a systémových pravidel udělování odkladů školní docházky, ale hlavně zajištění plynulého přechodu mezi předškolním vzděláváním a základním vzděláváním. Odklady školní docházky budou nově umožněny na žádost zákonného zástupce pouze v případech, kdy zdravotní stav dítěte dlouhodobě neumožňuje jeho účast na vyučování a tato skutečnost je doložena doporučujícím posouzením odborného lékaře nebo klinického psychologa. Odklad tedy může být udělen například dítěti se závažným chronickým onemocněním, onkologickým onemocněním, imunologickým onemocněním nebo středním, těžkým a hlubokým mentálním postižením, po úrazu vyžadujícím dlouhodobou rehabilitaci, anebo v případech, kdy je dítě vždy v péči odborného lékaře, specialisty či klinického psychologa, který je kompetentní posoudit závažnost zdravotního stavu u specifických onemocnění.
Co je však velmi důležité a na co musíme dbát, je, aby dítěti, které získá odklad školní docházky, byl v tom dalším roce předškolního vzdělávání zpracován individuální plán a věnována mu tedy tak zvláštní péče. To je velmi důležité, protože pokud není v době odkladu školní docházky dítěti zajištěna systematická a zacílená vzdělávací podpora v mateřské škole, postrádal by takový krok - tedy odklad školní docházky - smysl.
Současně nová právní úprava zamezuje využití takzvaného dodatečného odkladu, kdy ředitel základní školy měl možnost dodatečně odložit povinnou školní docházku během prvního roku plnění povinné školní docházky, tedy během první třídy bylo dítě vráceno zpět do mateřské školy. Tento dodatečný odklad představuje velkou psychickou zátěž pro dítě, jeho stigmatizaci a ztrátu motivace pro vzdělávání. Takové dítě, které vystavíme tomu, že je z první třídy vráceno zpět do mateřské školy, ztratíme v podstatě pro další vzdělávání. ***
