(pokračuje Jakub Michálek)
Další výhrada, kterou jsem zde už taky naznačil, je utajený způsob vyjednávání a ty velmi široké požadavky, původní požadavky církve. Ta smlouva byla zveřejněna až po jejím podpisu vládou, a co přesně premiér podepsal, bylo až do samotného podpisu tajné. Konečnou verzi totiž vidělo jenom pár úředníků a ministři. Veřejnost se se smlouvou seznámí až po podpisu, i když už ji schválila vláda. Tady se dovídáme, že jde o běžnou praxi v případě mezinárodních smluv, ale já opravdu si myslím, že když se vyjednávaly ty důležité mezinárodní smlouvy, tak jsme byli informováni a dostávali jsme ty informace a měli jsme možnost se k tomu vyjadřovat - když se třeba vyjednávala mezinárodní smlouva ACTA - a že tato smlouva je velmi nestandardní v té podobě, že se k ní vlastně vůbec nikdo nemohl vyjádřit před tím, než byla dojednána. Prostě byla dojednána k tomu, aby se tady zabetonovaly věci, které chce současná reprezentace a které by se jí nepodařilo prosadit do naší ústavy, tak je oklikou narvala do té smlouvy s Vatikánem.
Církev chtěla původně ve smlouvě mnohem více privilegií a výjimek. Například výhradu svědomí pro blíže neurčené jiné úkony, nebo aby se výuka na českých univerzitách placených z českého rozpočtu, specificky teologických fakultách, řídila církevním právem, a aby k němu... (Kýchnutí v sále.) - na zdraví - a aby k němu... - pozdrav pánbůh pro lidovce - aby bylo k němu potřeba pověření katolické církve. Další požadavek zněl, aby byla výuka katolického náboženství poskytována ve školách všech stupňů v České republice a obsah a metodika výuky musela odpovídat doktríně a zásadám katolické církve. Už jsem tedy tady zmínil konkrétní záležitosti právě z těch materiálů, jak byly původně připravovány.
Já teď nechci rekapitulovat ty příklady ze zahraničních států, které mají... které ukazují právě na to, jakým způsobem docházelo ke zneužívání toho zpovědního tajemství v rámci církve v jiných státech, a předpokládám, že tomu se budou věnovat i kolegové, ale chci se věnovat problematice, jakým způsobem to mají upravené některé další významné země v rámci Evropské unie, které k této záležitosti přijaly různá ujednání. Když se podíváme například na Francii, což je velmi důležitá země, tak v rámci toho byla úmluva... ten konkordát mezi Francií a Vatikánem vypovězen, protože Francie dospěla k závěru, že je sekulární zemí a že takovouto smlouvu nepotřebuje. Nebo když se podíváme na velmi blízké Německo, tak Německo má v čl. 9 toho konkordátu - který se uzavíral... protože samozřejmě to je historická smlouva z roku 1933, nástup fašismu, tak je to pochopitelné - v čl. 9 má ustanovení... to, o čem se bavíme, to srovnání s naším čl. 4 s jejich čl. 9. Ustanovení zní, že "duchovní nemohou být od soudních úřadů a jiných úřadů... nemůžou (být) vyžadovány zprávy o skutečnostech, které jim byly svěřeny při péči o duši a spadají tak pod povinnost zachovávat v rámci péče o duši uloženou mlčenlivost". Je tady tedy i ten název Seelsorgerliche Verschwiegenheit. Takže když se jasně podíváme na to srovnání s německou úpravou, která byla podepsána dříve, tak vidíme, že česká úmluva má daleko širší vymezení těch právě pastoračních pracovníků - nikoliv duchovních - než nalezneme v českém návrhu.
Já bych se chtěl tady jenom ještě krátce dotknout některých případů, které mě mrzí, že tady musíme procházet, ale těch případů je zkrátka hodně a plní i média. Já jsem si dneska otevřel nejsledovanější portál Novinky.cz. V rámci aktivity organizace Pod svícnem, ve které působí i kolegyně Bára Urbanová, vyšel právě článek, ve kterém je probírán případ, který se velmi zkomplikoval právě kvůli, že docházelo k ututlávání v rámci církve a že to nikoho nezajímalo. Mě mrzí, že kolegyně Urbanová tady teď není přítomna a že to nemůže sama vysvětlit, protože by to udělala určitě mnohem erudovaněji než já, ale samozřejmě ty příběhy jsou velmi tklivé a smutné: "Příběh Adama: Vzbudil jsem se a farář mi ležel v rozkroku. Policii zajímalo, jestli jsem gay. Adam si prožité trauma ponese celý život. Vše odstartoval farní ples před zhruba třemi lety. Toho se zúčastnil, když mu bylo sedmnáct let. U piva farář Adamovi později nabídl tykání. Hranice se postupně smazávaly, až jednoho večera překročil duchovní veškeré hranice. Adamovi systém nikdy nepomohl, nestačila ani lékařská správa a výpovědi dalších lidí. Farář oproti zneužitým žije v poklidu v ústraní. Celý příběh vypráví Adam v sérii Pod svícnem církve. ‚Pan farář mě vždycky na konci setkání silně objal. To objetí trvalo zhruba minutu, bylo mi to nepříjemné. Nicméně jsem to toleroval. Mám takovou povahu, bral jsem to tak, že mu tím můžu pomoci. Bral jsem to jako dobrý skutek vůči němu,‘ vypráví Adam hned na úvod rozhovoru. Zpětně se na tyto momenty dívá jinak. Během pandemie covidu se setkávání omezila a věřící sledovali mše svaté spíše skrze televizní obrazovky. Objetí mu tak přišlo vzácné a nevinné. Situace eskalovala v červnu roku 2021, farář, jehož identitu Novinky znají, ale na přání Adama se ji rozhodli zatím nezveřejnit, právě slavil narozeniny. Adamovi bylo v té době devatenáct let, zkušenost s alkoholem za sebou neměl prakticky žádnou. Na oslavě si ale dal pár piv a opil se. Poprvé a naposled, jak říká. Skončil nahý vedle faráře, podstatnou část večera si nepamatuje. Zpětně si vzpomněl na to, že když se během noci probudil, uvědomil si, kde a s kým je. ‚Viděl jsem pana faráře, jak mi leží v rozkroku,‘ vzpomíná. ‚Probudil jsem se, dvě minuty jsem tam ležel zády od něho. Přemýšlel jsem, co udělám, byl jsem nahý, zmatený. Nevěděl jsem, co mám dělat. Rozhodl jsem se, že okamžitě odejdu z fary. Hledal jsem oblečení, s tím mi pomáhal i farář. Dělal, že to je normální,‘ vypráví Adam. Odešel domů, nevěděl, jak se má chovat. Hlavou mu prolétly i myšlenky na sebevraždu. Pomohla mu kamarádka, které se rozhodl zavolat. Právě ona ho přiměla, aby vše nahlásil na policii. Svěřil se nakonec i rodičům, zejména Adamův otec chtěl situaci řešit impulzivně, nakonec však Adam spoléhal na pomoc policie. ‚Citlivost ze strany policistů tam úplně nebyla. Nejhorší otázka, která asi byla důležitá pro ně, ale pro mně nebyla příjemná, směřovala na moji sexuální orientaci.‘ Taková informace je přitom pro policii nepodstatná. Po výslechu následovalo vyšetření u lékařky, jehož výsledkem bylo podezření na sexuální napadení. ‚Konečník mě bolel. I díky tomu jsem věděl, že to jsem si nemohl způsobit sám,‘ dodává. Minimálně devět dalších obětí stejného faráře. Několik dalších dní bojoval Adam s trýznivým pocitem. Sám na sebe se nemohl podívat do zrcadla. Po zhruba týdnu od události opustil farář na popud Adama kněžskou službu. Rozběhlo se policejní i církevní vyšetřování. Loni se Adam zúčastnil setkání pro oběti sexuálního zneužívání, kde se potkal s mužem s obdobnými zkušenostmi. ‚Zjistil jsem, že obětí tohoto faráře je minimálně devět. Pan farář měl přímo kategorii mladých mužů, kteří jsou hubení a je jim více než osmnáct let. To byla jeho cílová skupina. Tím, že jsme byli plnoletí, tak to právně nebylo tolik závažné jako u dětí,‘ vysvětluje. Dodnes Adam vnímá nečinnost církve jako zásadní pochybení. ‚Největší problém, který doteď bohužel nemůžu nechat bez povšimnutí, je to, že biskupství na to patřičně nereagovalo.‘" Bodejť by ne! Posílali naopak dopisy na Ministerstvo spravedlnosti, aby si rozšířili ty svoje kompetence. "‚V podstatě farnosti nepomohli. Nebyla tam žádná ochrana, ani pro mě. Od nového faráře jsem čekal zastání. Byla to spíš duchovní forma zneužívání, on často opakoval, že se za mě modlí, ale už tam nebyly skutky,‘ míní s odstupem. Ačkoliv ve spise jsou výpovědi dalších lidí a existuje lékařská zpráva, policie případ odložila pro nedostatek důkazů. Farář zůstal nepotrestaný a v dnešní době podniká v překladatelství." ***
