Neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
To jsme řešili na Praze na zastupitelstvu a přineslo se to i do Poslanecké sněmovny, takže to je takový zvláštní přístup. Jinými slovy, populismus je to, že se někdo chce zalíbit a změní svůj postoj - někdy o sto osmdesát stupňů, někdy ho jenom poupraví - jenom proto, že se změnil jeho úhel pohledu z té pozice, která se mu změnila, že se z vládní strany stala strana opoziční.
Dovolím si poslední poznámku, která mě napadla. Je to taková spíš provokativní věc. Já jsem tak přemýšlel, často když se scházím s lidmi teďka, tak oni se mě ptají na plat politiků a podobně, co s tím, tak všichni se shodneme na tom navázat to na nějaký automat, ale pak všichni víme, že navážeme to na automat, pak bude nějaká krize ekonomická a pak jsme všichni víceméně tou situací nuceni stejně to zmrazit a zamrazit, a takhle to točíme posledních dvanáct let nerozdílnou rukou koalice, opozice, napříč. Já jsem měl takový provokativní nápad, já vím, že to je i nerealizovatelné, ale mě tak napadlo a získalo to u občanů velkou pozornost, že bychom platy tady měli - pane ministře, taková novátorská záležitost provokativní - že bychom platy tady měli navázané podle toho... Každý jiný plat by měl podle toho, jaký byl jeho příjem v jeho posledním zaměstnání nebo v byznyse. To znamená, to je také odpověď na to, tady někdo to říkal z předřečníků, že tím, že se bavíme o platech, tak do politiky nechtějí chodit úspěšní lidé. To podtrhuju a potvrzuju, protože když někdo mimo politiku si vydělá víc, pak jde do politiky, vydělá si míň, byť to pro někoho může být neuvěřitelné, protože tady někteří... Zase je potřeba říct, občané mají pocit, že tady lítají statisíce, ale ono to takhle není, ale... si v politice vydělá míň, tak si vydělá míň násobně a ještě dostává za to vynadáno. No tak proč by do politiky lezl? Takže to by mohl být takový zajímavý přístup. Samozřejmě by to naráželo na to, že za stejnou práci bychom měli dostávat všichni stejný plat a tady by to bylo odvozeno od toho, co si kdo vydělal předtím, než do politiky vstoupil, ale byl by to takový zajímavý lakmusový papírek, jestli by to třeba byla motivace pro ty - s nějakým limitem samozřejmě a tak, s nějakou hranicí, s nějakým stropem - ale bylo by to zajímavé, taková zajímavá sociální sonda, jací lidé s jakým příjmem chodí do politiky, jestli si v politice přilepší, nebo pohorší. Tohle mě tak napadlo, vím, že to asi nemá šanci, tohleto, se vůbec realizovat, ale když už se tady bavíme o tom... Ono moc jiných originálních způsobů... prostě na ně nepřijdete, protože jestli opravdu chcete, aby do politiky šli lidi, kteří jsou v oborech uznáváni a mají něco za sebou, a zároveň budou pod drobnohledem konkurence politické, médií, novinářů, občanů, voličů a podobně, tak je to složité. Zároveň zase je potřeba politiky a lidi, co tady odvádí práci dobře, dobře zaplatit, takže tady my se pohybujeme mezi mlýnskými kameny.
Ale základní princip - a to je moje poslední věta - je, že podle mě tohleto vláda podcenila, dala sem věc, u které věděla, že je kontroverzní, dala to pozdě, odůvodňovala to způsobem, který byl nepravdivý, měnila návrhy a to všechno dohromady dává výsledek a pachuť, kterou to má. Já vám děkuju za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli vaše vystoupení, pane poslanče, vyvolalo jednu faktickou poznámku, a to pana poslance Vomáčky. Prosím, měřím vám vaše dvě minuty.
Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo, vážený pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážený pane ministře, dámy a pánové, já jsem chtěl poděkovat, prostřednictvím předsedajícího, kolegovi Nacherovi za to, že poprvé od 9 hodin nazval přesně tu novelu zákona, kterou tady projednáváme. Do této doby jsme neustále jenom slyšeli: platy politiků, platy politiků, ale právě v této novele zákonu o platu představitelů státní moci jsou například státní zástupci, jestli se nepletu, těch je zhruba 1 300, jsou tam soudci a další stovky zaměstnanců - nejsem chodící kalkulačka, jsem zootechnik - a od rána se bavíme o 281, svým způsobem, politicích, takže říkám, nejsem kalkulačka chodící, ale vychází mi, že se bavíme o zhruba 6 procentech právě představitelů státní moci.
Nyní trošku odlehčím tuto diskusi. Je naprosto jasné, že tady jsou přívrženci nebo poslanci, kteří budou hlasovat pro, a budou tady poslanci, kteří budou hlasovat proti. Pakliže nebudeme pokrytci, tak ti, kteří budou hlasovat proti, by se platu nějakým způsobem - a jedno, jakým způsobem - měli zříct. Nebo si to nechají od jiných poslanců schválit a pokrytecky budou mít vyšší platy, strčí si je do kapsy a řeknou si: Oni za nás udělali špinavou práci? Je to otázka do pléna. Pakliže vy odpůrci - nebo my odpůrci, samozřejmě je to věc každého, jak budeme hlasovat - peníze na své účty dostanete, ty peníze si vezmete, nebo se jich nějakým způsobem zřeknete? Pakliže se jich nezřeknete, tak je to pokrytectví. Děkuju.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli další faktická poznámka, kterou má pan zpravodaj tohoto tisku, Jan Kuchař. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Kuchař: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já nebudu moc dlouhý, budu reagovat na většinu předřečníků před sebou.
U paní Schillerové, vaším prostřednictvím, zaznělo, že jak na to mají nahlížet ti, kteří vykonávají občanské povolání, a že my všichni jsme ho měli nebo ho máme. Tady bych se trošku zastavil, protože my projednáváme novelu o platu představitelů státní moci, což... Kolega řekl, že teď momentálně se bavíme o poslancích a senátorech, zhruba o 6 procentech, ale v těch 6 procentech zůstala i ta občanská povolání, takže celkem by mě zajímalo, jakým způsobem se vypořádáme s řediteli třeba krajských společností, jak se vypořádáme s řediteli státem založených společností, kteří mezi námi sedí, jestli náhodou to taky není kumulace, když se odsud vracím jako ředitel nemocnice nebo ředitel divadla, ředitel školy, ať se vracím ze Senátu nebo odsud, jestli náhodou se nemáme bavit i o tomhle, protože my tady teď momentálně šikanujeme jenom politiky, že starosta jde zároveň dělat krajského radního, ale vůbec se nebavíme o tom, že ten starosta je ředitelem třeba státního podniku a stát ho platí a my nekrátíme vůbec nic.
Možná by tady mělo zaznít i taky, jakým způsobem tedy budeme říkat, kolik poslanců tady má tři úvazky nebo čtyři úvazky i víc úvazků. Pokud by se to sečetlo, tak se bavíme úplně o jiných penězích, než tady pořád všichni omíláme a načítáme na mikrofon, kolik tady bere politik, takže pojďme se nad tím zamyslet, jestli náhodou tady mezi námi nesedí mimo politické nějaké sběratele funkcí i sběratelé jiných zaměstnání mimo tuto politickou funkci.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji panu poslanci. V tuto chvíli se vracíme zpátky do obecné rozpravy, kde je přihlášen pan poslanec Jan Hrnčíř. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, nejdříve mi dovolte, abych se omluvil za to, že jsem se smál výrokům pana premiéra Petra Fialy, když lidem sliboval platy jako v Německu. Naivně jsem si totiž myslel, že mluví o platech a mzdách pro občany České republiky. On měl ovšem zjevně na mysli svůj plat a platy pro své kolegy z vlády, kteří se očividně i se svým čtvrtmilionem měsíčně cítí nedocenění. Zjevně mají pocit, že si za to, jak spravují Českou republiku, zaslouží více. Tak se na to pojďme podívat.
Na úvod si dovolím malou odbočku. Ve staré Číně lékaři byli odměňováni podle toho, zda dokázali udržet své pacienty ve zdraví a životní pohodě. Chodili do domácností, sledovali zvyky jim svěřených osob, doporučovali vhodné byliny, jídla, cviky a tak dále a za to dostávali zaplaceno vždy, když se lidem dobře dařilo. Běda však, když někdo z jejich pacientů onemocněl, odměna se snížila a oni byli tím motivováni k tomu, aby nemocného co nejdříve uzdravili a vše dali co nejrychleji do pořádku. ***
