Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(9.40 hodin)
(pokračuje Jakub Michálek)
Místo toho, aby vláda motivovala ty obce k ekonomické aktivitě, místo toho, aby se konečně schválilo, že když obec získá investici na své území, získá tam pracovní místa, ideálně s vysokou přidanou hodnotou, tak bude mít nějaký podíl na tom zisku, že když tam postaví větrník, tak bude mít tu garanci poplatku třeba z toho větrníku, aby to nepřispívalo jenom těm energetickým firmám, ale aby z toho měli prospěch i ti místní obyvatelé. To jsou věci, které můžou motivovat k ekonomické aktivitě prospěšným způsobem a naboostovat ten ekonomický růst, ale místo toho jsme tady dostali návrh, který je čistým přerozdělováním peněz mezi hejtmany tak, jak se část z nich domluvila, a ještě k tomu jsou tam špatně nastaveny parametry, že to není časově zafixováno a že budou obce motivované k rozdělování, což je úplný opak toho, co potřebujeme.
Další téma, konkrétní opatření, které by se hodilo, je zrušit dotační ekonomiku. Ta se nám ze státního rozpočtu sice trochu snížila, ale přestěhovala se nám do toho Modernizačního fondu, kde jsou peníze z Green Dealu. My bychom se samozřejmě měli dívat na to, co se děje v jiných státech, jakým způsobem přistupují k tomu, aby nastartovaly ekonomický růst. Ony jdou cestou úlev na daních, jako třeba Spojené státy. Dokonce Spojené státy se snaží přetáhnout některý naše firmy k sobě právě pomocí těchhletěch motivací. My místo toho jdeme cestou toho, že pokračujeme v těch dotacích. Takže výsledek toho je, že polovina podle našich výpočtů, polovina z těch peněz z Modernizačního fondu se přesměruje právě k těm oligarchům, místo toho, aby ty peníze byly z velké části distribuované těm, kterým můžou nejvíc pomoci snižovat emise, a tudíž bojovat s globálním oteplováním.
Další příklady, odložení digitalizace. To je známá story, k tomu se nebudu vracet.
Diskutování. Zaznamenal jsem od pana ministra Stanjury, že diskutoval v médiích o tom, jak konečně vyřešit tabulky úředníků. Tak to je samozřejmě bohulibý záměr, který jsme si napsali už do programového prohlášení, ale od té doby se tři roky nic nestalo, takže MPSV to blokovalo samozřejmě a nepodařilo se to rozhýbat. A doteďka stát není schopen. Pokud nemá teda jako pan Jurečka, který měl exkluzivní dohodu, že když zruší místa na úřadech práce, protože měl obrovské množství pracovníků pod sebou, tak si to mohl dovolit, tak že dostane víc peněz na kompetentní IT tým, tak ostatní ministerstva tohleto nemají. Takže proto to vede k tomu, že ta situace v oblasti digitalizace a to, abychom měli méně, ale lépe placené lidi, je zcela neutěšená. A považuju za trochu legrační, že teprve v posledním roce vládnutí se zase toto téma otvírá a ještě bez toho, aniž by tam byl konkrétní výhled řešení, kdy dojde k této zásadní reformě, aby Česká republika přilákala do těch úřednických profesí více zkušených, kompetentních, nadaných lidí, přilákala ty talenty, tak jako to dělají všechny velké firmy.
Samostatný příběh jsou rámcové vzdělávací programy. To je činnost, která je velmi bohulibá a kterou se nám i ve spolupráci, když jsme byli ještě ve vládě, podařilo trochu urychlit. Ale zase musíme říct, jaká je kvalita těch rámcových vzdělávacích programů, s jakou se to setkalo kritikou. A sám pan ministr ví, že ten způsob přípravy, kdy se na to vrhnul celý Národní pedagogický institut a zapojilo se do toho obrovské množství lidí a nebyla tam konkrétní zodpovědnost konkrétních lidí za jednotlivé části tak, abychom vybrali ty nejlepší učitele, aby vytvořili výsledek, který bude stejnorodý a bude fungovat, tak ten způsob přípravy formou té neomezené participace se prostě zvrtnul a podle mě se to podepsalo na výsledku a myslí si to i celá řada odborníků ze školské oblasti.
Další opatření, o kterém by tady mohl mluvit pan premiér, kdyby mluvil o těch konkrétních opatřeních, na které zazněl dotaz, je otázka penzijních fondů. Vláda sice udělala užitečný krok, že zřídila DIP, ale žádným způsobem se nezasadila o úpravy v tom současném penzijním systému, který těm lidem, kteří tam jednou začali spořit a od té doby to neřeší a spoléhají na to, že ten stát to nějak rozumně vymyslel, tak tou přehnanou konzervativností to těm lidem skutečně velmi špatně zhodnocuje jejich úspory. Samozřejmě můžeme říct, že ať se každý stará o svoje peníze ve fondech a tak dále, ale domnívám se, že pokud nám jde o nastavení systému, ve kterém Česká republika bude prosperovat, musíme se podívat, jak to dělají západní vyspělé státy a jak využívají ty peníze, které jsou právě v penzijních fondech, na budoucí investice, které jsou důležité pro prosperitu. Má to spousta západních států, mají to i v Asii ty vyspělé státy, že vezmou peníze z penzijních fondů a investují to do výstavby infrastruktury, ze které jsou potom budoucí zisky, a je to nějak částečně garantované státem. V našem případě by se nabízely například investice právě do té výstavby nájemních bytů.
A poslední věc, která si myslím, že je důležitá i z hlediska toho, jak jsem mluvil o kritériích dlouhodobého růstu, právě jak říkali v Bridgewateru, korupce, byrokracie, právní stát, tak je zfunkčnění Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. My vždycky dostáváme od předsedů klubů na grémiu sjetinu těch zákonů, které máme projednat. A tam jsou vždycky priority těch stran, tam jsou ty věci typu vatikánská smlouva a tak dál, to, co tady projednáváme, ale nejsou tam jako prioritní věci, které by pomohly lidem třeba snížit ceny potravin tak, aby reálně fungoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, aby získal lepší pravomoci bojovat proti kartelům a různým neřestem, co se dějou mezi řetězci, a současně aby se konečně zrychlilo projednávání veřejných zakázek. Protože každý ministr, každý primátor velkého města ví, že veřejné zakázky a jejich přezkum ze strany ÚOHSu, který je dvouinstanční ve správním řízení a následně dvouinstanční v soudním řízení, a dlouho to trvá a tak dále, je to těžko předvídatelné, není tam žádná metodická pomoc od ÚOHSu, je to čistě sankční režim, tak že obrovským způsobem prodlužuje veřejné zakázky. Samozřejmě, pokud se vám prodlouží veřejná zakázka o rok, tak to znamená, že se vám i zdraží ceny a vlastně to vytváří velkou nedůvěru u občanů, protože žádná vláda pořádně není schopná dodat výsledek v dohledné době. Protože vy, abyste něco schválili, nějakou změnu, kterou slíbíte občanům, třeba jednotné inkasní místo, o kterém si budeme povídat v jedné z příštích interpelacích, tak vy změníte legislativu, musíte to připravit, musíte to schválit Parlamentem, to trvá tak rok a půl až dva roky, potom musíte připravit veřejnou zakázku, ideálně už ji máte připravenou, takže ji nějak jenom zfinalizujete, zkonzultujete podle té výsledné legislativy, vyhlásíte. A pak je to přezkoumávání ÚOHSem. No a už jste potom ve třetím roce vládnutí, případně čtvrtém roce vládnutí. Pak musíte tu zakázku zrealizovat a už se nedostaví ten pozitivní efekt. Právě kvůli tomu, že jak ty parlamentní procedury, tak to přezkoumávání ÚOHSu je nepřiměřeně dlouhé.
Takže to jsem tady popsal konkrétní kroky, které Piráti třeba mají ve svém ekonomickém plánu Republika v pohybu, na webových stránkách Republika v pohybu. Pan ministr financí to dobře zná, protože v rámci koalice jsme to představovali a prosazovali, ale bohužel některé věci z toho, řekl bych, velkou část se právě kvůli různému nechutenství, sabotáži, já nevím čemu, nepodařilo dotáhnout do konce. ***
