Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.00 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
A teď prosím můžeme debatovat o kterémkoliv zákoně, jenom ho popisujme správně. Zákon o podpoře bydlení nemá s výstavbou bydlení ale společného vůbec nic, vůbec nic. Bavme se, co v tom zákoně je, kdo má ty poradenské služby čerpat, jaké mají být kauce, kdo je má platit? Ale tak podle toho zákona se nepostaví jediný byt, jediný dům, tak nemaťte veřejnost, že díky zákonu, který tady, ano, je dlouho, my jsme pro něj nehlasovali na vládě, to není žádná překvapivá informace, protože jaký je rozdíl? My hledáme nástroje k stavění, tam jste vám moc nepomohli. A vy chcete přerozdělovat byty, které nejsou. To je prostě podstatný rozdíl.
Ten zákon se možná projedná, možná ne, ale není klíčový, ten zákon není o stavbě nových domů a nových bytů, prostě není a můžete stokrát říkat, že díky tomuto zákonu se postaví. Není tam nic, co by přispělo k výstavbě. Já nezpochybňuju, že tam jsou dobré věci, to fakt nezpochybňuju, jsou tam věci, kteří mnozí z nás v samosprávě dělali, aniž by ten zákon potřebovali, protože samospráva se může rozhodnout a může to řešit na svém území, tak prosím, nemaťte pojmy, můžeme se o tom zákonu bavit, ale s výstavbou, podporou stavebnictví a pozitivní dopady investičních akcí do ekonomické situace a sekundárně i do veřejných rozpočtů ten zákon nemá společného vůbec nic.
Když se bavíme o tom, jak pomoci růstu ekonomiky, my jsme předložili flexi novelu. Zeptejte se každého zaměstnavatele, jestli ho vítá, nebo ne. Opozice, a je to její politické právo, jo, je to legitimní, je proti. Nebo znáte některé? Všichni jezdíme a mluvíme s podnikateli, zaměstnavateli. Znáte někoho, kdo říká, že máme skvělý zákoník práce, že je výborně flexibilní? Teď se musím dívat sem, ne tam, omlouvám se, tady se musím dívat, znáte někoho takového? Já ne, možná se pletu, rád si s takovým podnikatelem nebo zaměstnavatelem promluvím, a že opravdu nechce nic v rámci s flexibilněním pracovního trhu. To je cesta za prvé k vyšším mzdám a za druhé k vyššímu výkonu ekonomiky, a tím pádem k vyšším daňovým příjmům do všech veřejných rozpočtů, protože máme sdílené daně. Už ho projednáváme, tak věřím, že na potřebných změnách pro zaměstnavatele (nesrozumitelné), asi ne na všech, ale na mnohých bychom se shodnout mohli. Ale pokud někdo šmahem tento zákon odmítá, tak říká máme skvělý flexibilní zákoník práce, všichni zaměstnavatelé, mnozí zaměstnavatelé, podnikatelé si ho pochvalují, vláda tady vymyslí něco, po čem nikdo, nikdo nevolá.
Já vím, že to není úplně populární, ale když se podíváme... A takhle ještě. To, co říkal Jakub Michálek, co se týče toho hodnocení zvenku, já vůbec ho neberu na lehkou váhu, myslím, že ten odstup od té země je mnohdy užitečný, on to dělá i Mezinárodní měnový fond, nejenom tyhlety instituce, a je dobré si ty zprávy číst, poučit se z nich, možná můžeme s něčím polemizovat, možná s něčím můžeme nesouhlasit, ale velmi často jsou tam dobré podněty a já souhlasím, že bychom se nad těmi problémy měli zamyslet. Mluvím o tom, že zrovna v tento měsíc publikovala Moody’s ratingové hodnocení zemí střední a východní Evropy. Jak je na tom Česká republika v tomto žebříčku? Na 1. místě. Ne těsně cílová fotografie se rozhodne kdo tu soutěž vyhrál. Hned za námi o dva stupně níž, ne o jeden, o dva je Polsko, já se pak ještě Polsku budu věnovat, protože celý život žiju na česko-polské hranici a máme se v čem inspirovat od našich polských kolegů.
Další země jsou o tři stupně ratingu horší. Já když, jestli vás to zajímá, klidně vám to odcituju: "A tak velmi často zmiňováno zejména hnutím ANO, Maďarsko je o šest investičních stupňů níže než Česká republika." Můžeme si, že je nějaký žebříček, vždyť je to jedno, není to jedno. Na základě toho trhy, ne žádný polemik, stanovují cenu dluhopisů, které všechny vlády evropské emitují, protože žádná z nich nehospodaří dlouhodobě s přebytky. Neříkám, že krátkodobě se to v některé zemi nepovede, ale dlouhodobě a známe ty žebříčky o celkovém zadlužení těch zemí vůči HDP, tak o ty tři stupně jsou níž Chorvatsko, Slovensko, Slovinsko, o čtyři stupně Bulharsko, a o těch pět stupňů - omlouvám se, o pět stupňů Maďarsko, nechtěl jsem jim ublížit - Rumunsko o šest. Ano, Polsko, náš severní soused bude pravděpodobně v příštích letech nejrychleji rostoucí zemí Evropské unie. Myslím si, že ty, není to jediný podklad, který to prognózuje i jiné instituce, bezesporu, ale za to platí a je to věc vnitřní polské politiky, to já nechci nějak komentovat, vysokými deficity státního rozpočtu kolem 5 % HDP.
Mimochodem, Polsko je mezi těmi osmi zeměmi, osm z dvaceti sedmi, se kterými Evropská komise řeší nadměrné schodky. A jsem rád, že poprvé komise přistoupila k tomu, že řeší i velké země. Francie, Itálie, všechny tři ostatní země V4, to znamená Slovensko, Maďarsko, Polsko, k tomu Malta a Belgie, a v Rumunsku to pokračuje, celkem osm zemí. A s námi ne, nejsme šampioni, bohužel, ale nejsme na tom zdaleka tak špatně, jako bych tu naši zemi hodnotil z vystoupení z řad opozice a je to velmi důležité. Velmi často na všech úrovních vyjednáváme příchod zahraničních investorů, které potřebujeme, zejména s tou vyšší přidanou hodnotou nebo s vysokou.
První klíčová otázka je na zaměstnance. Vězte, nebo ne, je to první otázka, a vlastně největší obavy, jestli bude dostatek kvalifikované síly, a to je věc, která nemá rychlé řešení jedním zákonným opatřením, to je věc dlouhodobá, proto potřebujeme tu flexi novelu, proto potřebujeme uvolnit pravidla v tom, a jsou i ty návrhy win-win. Já často zejména od levice poslouchám příběhy, jako bychom žili v 19. století. Zlí kapitalisti, kteří tady vykořisťují chudáky zaměstnance, tak ty musíme chránit. Každý zaměstnavatel, aspoň s kterým já jsem mluvil, každý, s kterým jsem mluvil, jejich reprezentace říkají, že pro ně je nejlepší, když mají kvalitní zaměstnance. To je předpoklad úspěchu a prosperity každé firmy, a když budou úspěšné a prosperující naše firmy, tak bude úspěšná Česká republika jako celek. Tak se prosím na to dívejme pohledem 21. století a nedívejme se na to pohledem 19. století. Svět za těch dvě stě let je fakt někde jinde. A pro každého podnikatele, zaměstnavatele je skvělé, když má výborné zaměstnance a snaží se ho udržet, dává mu různé benefity a podobně.
Na druhé straně, když se podíváme, daňový systém jako celek, pokud růst mezd a platů neodpovídá růstu produktivity, tak pro státní rozpočet se zvyšují příjmy, daně z příjmů fyzických osob a logicky se snižují příjmy, daně z příjmu právnických osob, protože pak logicky je nižší zisk těch firem a my všichni bychom měli přát co největší zisky těm všem našim firmám a zaměstnavatelům, protože pak je šance, že porostou mzdy, a pak je to dobrá zpráva samozřejmě i pro veřejné rozpočty.
A nežijeme ve vzduchoprázdnu, proto se máme srovnávat nejprve s našimi sousedy a pak s těmi ostatními a samozřejmě s těmi nejúspěšnějšími v každé z těch oblastí, a není to tak, že kterákoliv země je nejúspěšnější ve všech oblastech. A nemusíme se jenom dívat na východ nebo na sever, můžeme se podívat i na jih nebo na západ. A když si porovnáme ekonomický růst v Rakousku, v Německu s ekonomickým růstem v České republice, tak jsme na tom prostě líp.
Ano, náš průmysl je velmi provázaný s německým průmyslem, to v letech, kdy německá ekonomika šlape, je velká výhoda, a v letech, kdy německá ekonomika nešlape, je to jedno z rizik, které máme.
My jsme minulý týden se mnozí z nás setkali s těmi, kteří jezdí na podnikatelské mise. Mimochodem to je jedna z věcí, které podnikatelský sektor oceňuje, a je to jeden z kroků, která vláda má dělat a dělá, a nejsou to jenom podnikatelské mise pana premiéra či pana prezidenta, ale taky jednotlivých členů vlády. A opravdu doporučuju všem i z řad opozice, aby s těmi, kteří na ty mise se taky měli šanci podrobněji setkat a debatovat, jak oni to oceňují. ***
