Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Zdeněk Kettner s interpelací na pana ministra Mikuláše Beka. Prosím.
Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo. Pane ministře, v rámci aktuální revize rámcových vzdělávacích programů vy neustále mluvíte a propagujete, že ta současná revize vlastně slouží k odstranění nerovností ve vzdělávání. Za prvé si nejsem vědom o tom, že by nějak legislativně přímo byla zakomponovaná do našeho legislativního řádu nějaká nerovnost. Je to spíš nějakým rodinným zázemím. Každopádně když se podíváme hlouběji, tak mám pocit, že ta revize naopak ty nerovnosti prohloubí. Když se rámcové vzdělávací programy zaváděly, pedagogická veřejnost říkala, je to přílišná volnost, ta situace, kdy každá škola si může určité učivo dát do určitého ročníku, bude to dělat problém a dělá to problém nejenom v rámci stěhování rodičů s dětmi v rámci regionů, ale i v rámci třeba jednotlivých škol v rámci jednoho města, kdy skutečně ty děti potom se nedostanou k určitému tématu, protože v té škole staré odešly, se to projevilo dříve, později a je to prostě problém.
Současná revize toto ještě prohlubuje, je to ještě obecnější, ještě větší volnost, čili naopak k té nerovnosti to bude vést.
Za další výuka cizích jazyků od prvního ročníku. Vy nevycházíte z toho, že v regionálním školství máme pelmel dětí s různými schopnostmi, dovednostmi, a když my jim dáme povinný cizí jazyk od prvního ročníku, když některé z těch dětí mají problémy už se svým rodným jazykem, opět to nerovnost bude pouze zvyšovat a matematika, kdy my ještě zvyšujeme tu náročnost, to znamená, na základní škole už se bude probírat kvadratická rovnice, která se dříve probírala pouze na střední škole, ale opět tam máme ten pelmel dětí s těmi i sníženými schopnostmi, dovednostmi, obzvlášť v rámci inkluze to je úplná katastrofa. Takže já se obávám, že naopak ta nerovnost se bude čím dál více rozevírat. Z tohohle pohledu opravdu neuvažujete o přerušení implementace té revize vzdělávacích programů? Ponechat ten stávající stav, který není dokonalý, a zamyslet se a propracovat to tak, aby skutečně ta revize fungovala? Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám také děkuji. Nyní paní poslankyně Lenka Knechtová interpeluje pana ministra Víta Rakušana. Prosím.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, kolky přestaly v Česku platit s koncem roku 2024. pětný odkup skončil 31. prosince a Česká pošta pouze na vybraných pracovištích, 86 poštovních pobočkách, na základě písemně vyhotovené žádosti ho provedla, přitom ještě 31. prosince bylo možné podávat žádosti s kolkem. V rámci vládního konsolidačního balíčku byly kolky zrušeny, ačkoliv podle analýzy, která zrušení předcházela, uvedla, že jich má stát na dlouhé roky dopředu. Při zpětném odkupu si Česká pošta brala poplatek 5 procent z nominální ceny, pokud by byl kolek poškozený, je to 10 procent. Já se ptám, jestli je to fér vůči občanům?
Dále konec kolkových známek lze vnímat jako součást širšího trendu digitalizace státní správy. Jak jste tedy s tím na Ministerstvu vnitra daleko a jak jste se s ním vypořádali, protože digitalizace služeb státu byla odložena o dva roky? Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Radek Koten s interpelací na pana ministra Martina Kupku. Prosím.
Poslanec Radek Koten: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se pana ministra rád zeptal, protože tady vstoupila v platnost, v podstatě cena dálniční známky se každý rok valorizuje, a jak jsme byli svědky za poslední dva roky, tak ta známka se zvedla zhruba z 1 500 korun na nějakých 2 450 korun v tom letošním roce. V případě, že by ty úspěchy této vlády pokračovaly stejným tempem, tak za chvíli bychom tady jezdili vzhledem k tomu, že tam je jakýsi valorizační mechanismus pro stanovení té ceny známky, tak se obávám, že za chvilinku budeme na nějakých třech, možná čtyřech tisících, a vzhledem k tomu, že Státní fond dopravní infrastruktury má právě na dálničních známkách vybranou poměrně rekordní částku, tak jsem se vás chtěl zeptat, jestli tedy neuvažujete o tom, že by se ta cena známky nějakým způsobem zastropovala, protože ta inflace a tak, jak je tam stanoven ten vypočítávací mechanismus na tu změnu ceny známky, tak vidíme, že se to zvyšuje skutečně obrovským tempem. No, a ti lidé, kteří potřebují jezdit po dálnici, tak bohužel se dostávají do problémů s tím, že nemohou v podstatě tu dálniční síť využívat, přesouvá se to na silnice nižších tříd, protože ne všichni lidi disponují takovými platy, jako my tady v Poslanecké sněmovně. A bohužel pak může docházet i díky přetížení těch silnic druhých a třetích tříd k nějakým častějším nehodám a má to vliv i na bezpečnost. Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Prosím pana ministra, aby odpověděl na interpelaci.
Ministr dopravy ČR Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych jenom rád uvedl několik důležitých dat ohledně situace v ostatních státech, aby bylo zřejmé, že Česká republika v porovnání se Slovenskem, Slovinskem, Maďarskem či Rakouskem se drží stále spíše pod úrovní cen dálničních známek v okolních státech. I to zavedení valorizace na základě jednak inflace a na základě příspěvku rozšíření té dálniční sítě vůči celku, tak je krokem, který v tomto směru je inspirací z Rakouska. Podotýkám, že v Rakousku v letošním roce je cena dálniční známky 2 610 korun přibližně 1 800 kilometrů dálnic, ale zároveň podotýkám, že s ohledem na zpoplatnění dalších tunelových úseků Rakušan musí k té částce 2 610 korun pak počítat s dalšími náklady na průjezd tunely. Pokud si koupí celoroční průjezd například po dálnici A9, to znamená Gleinalmský a Bosrocký tunel, pak zaplatí další 2 000 korun navíc. Pokud by k tomu přidali i Taurský tunel, tak 2 175, Brenner 1 800 korun, a všichni čeští turisté vědí, že za jednotlivé průjezdy dají řádově stokoruny. To je porovnání s Rakouskem, kam samozřejmě nedosahujeme a dosahovat nebudeme v porovnání s těmi poměrně vysokými částkami. Zároveň bych chtěl zdůraznit, že právě Rakousko přišlo s valorizací o inflaci a má to dobrý důvod, protože samozřejmě i Ředitelství silnic a dálnic, stejně jako ASFINAG vydávají víc peněz za pohonné hmoty, za služby, protože udržují dálnice, a platí také zároveň, že s každým novým kilometrem dálnic vydáváme nejenom investiční příspěvky, ale pochopitelně i ty příspěvky nutné na údržbu, a to je také logicky zatíženo právě onou inflací.
V porovnání těch ostatních států, Slovensko má zhruba srovnatelnou cenu dálniční známky 2 263 korun proti našim 2 440 korunám, ale jenom 500 kilometrů. V našem případě od letošního roku mohou čeští řidiči využívat 1 500 kilometrů dálnic, Slovinsko při 600 kilometrech mají cenu dálniční známky na rok 2 954 korun a Maďarsko, kde je o něco víc kilometrů, 1 800, tak tam zaplatí za rok 3 623 koruny za dálniční známku, což vychází opravdu o víc než tisícikorunu víc.
To je srovnání s těmi našimi nejbližšími sousedy, které jasně dokladuje, že ta částka, kterou zaplatí Češi, je opravdu zcela srovnatelná a spíš nižší, zejména v přepočtu na každý jeden kilometr dálnic. Co se týče té částky, kterou se v České republice na dálničních známkách podařilo vybrat v tom loňském roce a přispěli jsme tak výhradně právě k úhradě investic do dopravní infrastruktury, do dálnic, tak také k údržbě, tak to bylo přes 7 miliard korun, přesně 7 miliard 212 milionů korun. Novinkou byla ta jednodenní dálniční známka, která zjevně mnoha řidičům ulevila, protože se jí jenom za loňský rok prodalo 1 552 (tisíc?) kusů. Pro mě překvapení, očekávali jsme, že to bude spíše méně, ale zdá se, že si řada lidí opravdu, ať už jsou to turisté, nebo i čeští řidiči, k té jednodenní dálniční známce, která je levnější, cestu našli. ***
