Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Pak to půjde do pléna ještě, takže to bude zajímavé. Ale já v žádném případě své názory na migrační pakt EU neodvolám a budu si na nich dál trvat. A prostě to tak bude, já se nepodvolím, protože ten můj názor je prostě podle mého názoru správný.
Tak pojďme tedy dál k té historii Československé televize, z které vychází vlastně ta současná... Ten vývoj, historický vývoj. Takže televize se dostala pod dohled ÚV KSČ a stala se jedním z nejdůležitějších nástrojů ideologického působení. V roce 1964 byl schválen zákon č. 18/1964 Sb., o Československé televizi. Ten legislativně upevnil základní poslání a úkoly televize. Určil, že jejího ústředního ředitele volila vláda Československé socialistické republiky a ideově ji řídily orgány ÚV KSČ.
V zákoně o České televizi stojí, cituji: "Česká televize svou činností založenou na politice Komunistické strany Československa provádí masově politickou a výchovnou práci, podporuje tvůrčí iniciativu lidí a přispívá k dovršení kulturní revoluce."
K postupnému uvolňování regulací a omezení došlo s počátkem roku 1968. V televizi byly uváděny různé diskusní pořady, mezi nimi například pořad Kam spějeme, ve kterém tehdejší ústřední ředitel Jiří Pelikán debatoval s diváky o programu televize, svobodě slova a novinářské etice.
První polovina roku 1968 přinesla také zrušení některých funkcí programových náměstků, které dosadil Ústřední výbor KSČ, zastavení cenzury nebo rehabilitace pracovníků, kteří museli televizi do roku 1968 opustit z politických důvodů. Televize se také měla stát ekonomicky a programově nezávislou na ÚV KSČ a měla se zodpovídat pouze předsedovi vlády nebo Národnímu shromáždění.
V květnu 1968 propůjčil tehdejší prezident Československé socialistické republiky Ludvík Svoboda Československé televizi Řád práce. V druhé polovině roku ale nastal obrat. 21. srpna 1968 začala televize vysílat už brzy ráno ve 4.30 z Měšťanské besedy mimořádné zpravodajství o okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. V půl deváté ale sovětská vojska obsadila i studio České televize v Měšťanské besedě a vysílání bylo přerušeno. Během dopoledne byla vojsky obsazena všechna hlavní vysílací studia. Vysílání pak až do 26. srpna pokračovalo z improvizovaných pracovišť.
Na podzim 1968 začalo přijímání nových represivních opatření. Vláda zřídila Úřad pro tisk a informace, který měl zajistit kontrolu a jednotné usměrnění tisku, rozhlasu, televize a České tiskové kanceláře a pracovat jako informační a konzultační orgán vlády pro styk s redakcemi. V září pražské televizní studio obnovilo vysílání, i přes mnohá opatření a mocenské zásahy byla pracovníkům České televize ještě ten rok udělena Československým výborem obránců míru cena míru za statečnost a obětavost, kterou projevili při okupaci v srpnu.
Do konce roku 1968 ale byla znovu zavedena cenzura. Do čela České televize byl vládou dosazen vládní zmocněnec a následně nový ředitel. Od roku 1969 Československá televize přešla na federální symetrický model. Vedení jejích jednotlivých okruhů - český okruh pro studia Praha, Brno, Ostrava, slovenský okruh pro studia Bratislava a Košice - podléhalo ústřednímu ředitelství Československé televize. To koordinovalo mimo jiné i hlavní programové otázky. Ústředního ředitele jmenovala federální vláda. Na ideově politický rozvoj a program činnosti televize dohlížel Ústřední výbor KSČ. Začala se vysílat série pořadů s normalizačním výkladem událostí roku 1968. Některé osobnosti se už nesměly objevovat na obrazovce. Československá televize byla pod dohledem, došlo k útlumu tvůrčího ducha, nuceným odchodům a potlačení svobody slova. Televize se až do listopadu 1989 stala ideovým nástrojem jedné politické strany.
Já přesně úplně vidím tu paralelu s těmi Reportéry ČT a s Otázkami Václava Moravce. Ale hlavně ti Reportéři mi připadají, že jsou teďka lídrem, že jsou vlastně tím ideovým nástrojem těchhle těch vládních názorů. Protože místo aby se tam dokola pořád rozebíraly třeba kauzy vládní koalice, který jsou skutečně závažné, skutečně závažné, ať je to Dozimetr a další věci, Fialova kampelička, Fialova neziskovka a tak dále, tak samozřejmě se tady věnují úplně jiným tématům. Přitom tyto kauzy trvají. Trvají. To znamená, je to na opakovaný pořad, jo?
Koncem roku 1969 dosáhl počet televizních koncesionářů 3 milionů. Pro srovnání, v roce 1960 jich byl milion. V roce 1965 už 2 miliony a tehdy na 1 000 domácností připadalo 478 televizorů.
V průběhu šedesátých let se také připravovalo barevné vysílání a spuštění druhého programu. Ten vysílání zahájil 10. května 1970. Zpočátku pouze na šest hodin týdně, v úterý, čtvrtek a v neděli. První barevný přenos se uskutečnil v únoru 1970 při vysílání mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách. Televize však vysílala pouze do zahraničí, a to do třiceti různých zemí - tím myslím to barevné vysílání. Diváci v Československu mohli barevné vysílání přijímat až o dva roky později při mistrovství světa v hokeji v Praze roku 1972. Pravidelné barevné vysílání Československá televize zahájila 9. května 1973, a to na svém druhém vysílacím programu. Na prvním se barevně začalo vysílat až o dva roky později. Důležitým mezníkem je i rok 1976, kdy i druhý program Československé televize začal vysílat každodenně.
Obrat ve směru fungování Československé televize nastal v listopadu 1989 souběžně s protivládními demonstracemi, které propukly v Praze. Přestože zaměstnanci Československé televize požadující objektivní zpravodajství, zejména z dění v centru metropole, zpočátku museli čelit odporu vedení televize, po několika dnech dosáhli toho, že se ve vysílání objevily přímé přenosy z manifestací na Václavském náměstí. Kvůli obavám vedení z uveřejnění nechtěných záběrů ale byly nakonec také cenzurovány a přehrávány ze záznamu. Protesty a úsilí zaměstnanců ale i přesto umožnily, že se koncem listopadu na obrazovkách objevily další přímé přenosy, objektivní zprávy, dosud zakázané tváře a informace o dění, které nebylo zcela v souladu s legislativním rámcem Československé televize a požadavky KSČ. Tehdy státní televize začala plnit službu více než politické moci veřejnosti.
No a podívejme se tedy teď - a celou dobu mluvím tady zcela k věci, protože je potřeba popsat rámec toho média, té veřejné služby - tak se podívejme na vznik právního rámce pro média veřejné služby.
Až do listopadu 1989 televize fungovala pod dohledem totalitní moci. Se změnami politického systému v zemi se rodila i nová podoba mediálního systému. Státní organizace vysílacích médií bylo potřeba depolitizovat a přeměnit na nezávislé instituce vykonávající službu veřejnosti. ***
