Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
"Legislativní zakotvení pro nový systém médií v zemi přinesl v říjnu 1991 zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Ten umožnil, aby na scéně vysílacích médií koexistovaly dva typy organizací: provozovatelé vysílání ze zákona, takzvaná veřejnoprávní média, nebo také média veřejné služby, a držitelé licence, tedy komerční vysílatelé. To způsobilo na poli vysílacích médií poměrně rychlý rozmach a vznik komerčních rozhlasových a televizních stanic.
V roce 2001 byl přijat nový zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který platí dodnes. Stanovuje práva a povinnosti provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání, definuje provozovatele ze zákona poskytující službu veřejnosti a jejich povinnosti a oprávnění a umožňuje vznik privátních, komerčních, stanic na základě licenčního řízení. Dohled nad jeho dodržováním vykonává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání." Což je taky na základě zákona č. 231.
"Hlavní odlišnost provozovatelů vysílání ze zákona a držitelů licencí plyne už z jejich názvu. Veřejnoprávní médium má legislativně vymezené úkoly veřejné služby vůči společnosti. Zatímco cílem komerčních médií je vytvářet svému majiteli zisk, úkolem veřejnoprávních je poskytovat službu veřejnosti. Veřejnoprávní médium přistupuje k divákům jako k veřejnosti a občanům demokratické společnosti, zatímco pro komerční médium jsou to především konzumenti. Druhý stěžejní rozdíl totiž tkví ve financování. Komerční média jsou provozována hlavně z příjmů z reklamy, prodávají prostor ve vysílacím čase. Hlavní zdroj financí veřejnoprávních médií jsou koncesionářské poplatky." O tom to je samozřejmě právě. (Poslanec Rozvoral: Není tu žádný ministr.)
Je tady ministr?
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pan ministr si momentálně odskočil, informoval mě o této záležitosti.
Poslanec Tomio Okamura: Tak počkáme. Tak počkáme, až se vrátí. (Ministr Baxa vchází do sálu.)
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pan ministr už tady je.
Poslanec Tomio Okamura: Dobře.
"S Československou televizí se nesl stín předchozí doby a nemohla se dost dobře stát institucí nesoucí poslání veřejné služby. Po zákonu č. 468, o provozování rozhlasového a televizního vysílání, tak vyšel 7. listopadu 1991 zákon č. 483, o České televizi. K 1. lednu 1992 vznikla samostatná instituce Česká televize, která je nezávislá na státu a má charakteristické rysy vysílací organizace veřejné služby, které se projevují zejména v programu, financování a způsobu kontroly. Těmito body se budu podrobněji zabývat v dalších kapitolách.
Do rozpadu Československé federace na naší mediální scéně fungovalo několik televizních organizací - státní Československá televize a veřejnoprávní Česká televize a Slovenská televízia. Československá televize měla na starosti federální vysílání zpravodajství, vysílání federálního programu (F1) a mezinárodní styky. Česká televize a Slovenská televízia přispívaly do federálního programu F1 a zároveň hospodařily s národními okruhy vysílání. Československá televize zanikla paralelně s rozdělením federace na konci roku 1992. Česká televize začala hospodařit s původním majetkem Československé televize. Nikdy ale nenásledovala její právní vymezení."
A teď se pojďme podívat na ukotvení České televize v téhleté, řekl bych, v té době po roce 1989, respektive po roce 1991, a to z pohledu nástupu konkurence v podobě komerčních stanic. "Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání z roku 1991 - dnes platí jeho novela, jenom dodám, z roku 2001 - umožnil existenci soukromých televizních stanic. Jejich provozovatelé jsou takzvaní držitelé licencí. Tu jim uděluje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, a to nejdéle na dobu 12 let. Poté musí držitel licence žádat o její prodloužení. Žadatel o licenci k provozování televizního vysílání musí splňovat určité předpoklady a při podávání žádosti o licenci předkládá i vysílací plán včetně specifikace programu.
Komerční stanice nemusí plnit nemusí plnit úkoly veřejné služby v oblasti vysílání, ale i jí zákon vymezuje některé povinnosti a omezení. Mezi ně patří například zákaz vysílání pořadů, které propagují válku, podněcují nenávist vůči určité rase, náboženství nebo pohlaví, během dne nevysílat pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický a mravní vývoj dětí, poskytovat objektivní a vyvážené informace nebo vysílat určitý poměr evropských děl a současnou tvorbu.
V listopadu 1992 dostala licenci k regionálnímu vysílání první soukromá - komerční - televizní stanice. Jmenovala se TV Premiéra. Začala vysílat v červenci 1993 v Praze a v roce 1997 změnila název na TV Prima. V tu dobu už její vysílání mohli sledovat lidé téměř v celé České republice. V lednu 1993 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přidělila licenci pro celoplošné soukromé vysílání společnosti CET21."
Vidíte, jsme si připomněli, tamhle vidím redaktora Primy. (Ukazuje na tiskovou galerii, kde právě stojí reportér a kameraman ze CNN Prima News.) Jste nejstarší televize, nejstarší soukromá televize. Vidíte, to je dobré. Vidíte, to je zajímavá informace, protože to už jsem zapomněl dokonce i.
"V lednu 1993 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přidělila licenci pro celoplošné soukromé vysílání společnosti CET21. Pod ní zahájila v únoru 1994 vysílání první celoplošná komerční stanice TV Nova. Už v dubnu její souhrnná průměrná sledovanost přesáhla souhrnnou průměrnou sledovanost obou programů a koncem téhož roku se stala ekonomicky nejúspěšnějším mediálním projektem a jedničkou na televizním trhu. Její nástup silně oslabil postavení televize veřejné služby." A o tom je tady řeč. "V polovině devadesátých let celoplošně vysílaly dva kanály České televize a dvě komerční stanice TV Nova a TV Prima. Vedle nich se začaly rozvíjet také kabelové a satelitní vysílací sítě."
A teď se pojďme podívat na vývoj tedy České televize v rámci duálního vysílání. "Od konce roku 1992 vysílá Česká televize na třech okruzích - ČT1, ČT2 a ČT3 - právně vlastnila ale pouze první z nich. Koncem roku 1993 skončilo vysílání třetího kanálu. Na síti jeho vysílačů začala vysílat ČT2. Do té doby využívala celoplošných frekvencí po zaniklém federálním kanálu F1, které musely být na základě rozhodnutí Národního shromáždění, pozdější Poslanecké sněmovny, z konce roku 1992 poskytnuty k soukromému vysílání. Od roku 1994 na nich pak vysílala TV Nova. Ze zbývajících dvou okruhů České televize vysílala celoplošně pouze ČT1, protože signál nového vysílacího okruhu ČT2 byl dostupný pouze asi polovině potenciálních diváků. Kvůli přechodu ze tří stanic na dvě se o stanici ČT1 uvažovalo jako o univerzálním kanálu zaměřeném na široké publikum a ČT2 ho měla doplňovat pomocí alternativního programu zaměřeného na menšinové zájmy a náročnější diváky.
Tento programový cíl se upevnil v roce 1995, kdy Česká televize získala, po diskusi o možné privatizaci, do správy druhý vysílací okruh ČT2 natrvalo. Tentýž rok se dobudovalo několik nových vysílačů pro ČT2 a její vysílání se tak stalo dostupnější. Mohlo ho sledovat více než 80 procent obyvatel České republiky." ***
