Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.20 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
My říkáme jasně, pokud Česká televize a Český rozhlas tvrdí, že mají málo peněz, tak ať začnou šetřit - vážení páni ředitelé, a přestaňte nám psát stále nějaké bláboly. Ukažte to hospodaření, ukažte, jak jste šetřili, a já v tom dopisu, který jsem dostal, ten pisatel se bojí podepsat, vám zdokumentuju, jak šetříte. No, takže máte snížit počet kanálů a zaměřit se na svůj hlavní úkol, informovat veřejnost, a ne soutěžit s komerčními médii, proč?
Takže to řešení já jsem tady předestřel. Sloučení České televize a Českého rozhlasu je cesta k úsporám. Jedním z nejefektivnějších řešení je teda tohle sloučení do jedné instituce. Tento model úspěšně funguje v řadě evropských zemí, kde veřejnoprávní média hospodaří efektivněji a levněji. Proč bychom nemohli jít stejnou cestou?
Jedním z hlavních argumentů pro sloučení je snížení provozních nákladů. Dnes máme dvě instituce se samostatnými administrativními strukturami, vlastními ředitelstvími, účetnictvím, právními odděleními a celou řadu dalších duplicitních složek. To všechno stojí miliardy korun ročně. Pokud bychom místo dvou organizací měli jednu efektivně řízenou instituci, ušetřili bychom stovky milionů korun ročně.
Sdílení technického vybavení - televize i rozhlas dnes provozují vlastní studia, produkční zázemí, technické oddělení, přitom se mnohdy jedná o činnosti, které by bylo možné provádět společně. Sloučením by se odstranily duplicity a snížily provozní náklady.
Jednotná administrativa - namísto dvou ředitelství, dvou rad a dvou vrcholových managementů by stačila jedna organizace s jedním vedením, což by znamenalo úspory nejen na mzdách, ale i na administrativních výdajích. Bylo mi řečeno, že ve Velké Británii mají vlastně v jedné instituci tři instituce, které máme my.
Efektivnější využití lidských zdrojů - v současnosti obě instituce zaměstnávají velké množství na podobných pozicích, ale to hlavní - ty kšefty, kde jedou - to jsou samozřejmě ty smlouvy, ty OSVČ, 3 000 lidí na smlouvy. Neuvěřitelné. Ono je to něco podobného jako tahle vláda, která se tváří, že snižuje počet zaměstnanců, a přitom to jen přehazuje na DPČ a OSVČ a všechno možné, jen aby se nevidělo, že zkrátka jenom šetří naoko. Takže sloučení umožní optimalizovat personální obsazení a odstranit zbytečné posty.
Efektivnější řízení a větší transparentnost. To je další výhoda sloučení, zjednodušení řízení a větší transparentnost finančních toků.
Jednotné vedení a strategické řízení. V současnosti existují dvě instituce, které často nemají koordinovanou strategii. Určitě mládež ví, co je to sorry jako, jak to vzniklo. Když jsem byl, nevím, asi 30 kilometrů za Prahou a postupně přišly za mnou tři štáby České televize se ptát na můj majetek, který na rozdíl od pana premiéra jsem ukázal všem, všechna daňové přiznání, dokonce dva audity. Tak potom už tomu třetímu štábu jsem...: Sorry jako, ale už nebudu odpovídat, když mají tolik peněz, ne? To je ten důkaz toho, jak oni šetří a vlastně nešetří, nechtějí šetřit. Takže to sloučení by mělo umožnit i jasnější vizi a efektivnější dlouhodobé plánování.
Dále větší kontrola veřejnosti - dnes už jsem o tom mluvil, finanční toky České televize a Českého rozhlasu nikdo nekontroluje, nikdo. A tak se zeptejme, proč vlastně politici pětikoalice nechtějí, aby tyhle instituce někdo kontroloval? Tak ta odpověď je jasná. To je jedna parta. Já, když jsem řekl, a samozřejmě nemůžu říct to jméno těch lidí ze soukromých rádií, kteří šli na Český rozhlas... (Z pléna v pravé části sálu se ozývá výkřik: Ale můžeš!) (Řečník se hlasitě směje.)
Teďka by to nebylo vhodné, nemám na to důkaz, ale zkrátka to proběhlo a byla to dokonce dvě jména, kde ten zástupce Českého rozhlasu se jim vysmál: Ha, ha, ha, nemáte šanci zabránit těm poplatkům. Máme jasnou dohodu, navýší nám poplatky a my jim vyhrajeme volby. Tak to je, jedna parta.
Takže nikdo je nekontroluje. My jsme chtěli pravidelný dohled NKÚ. Veřejnoprávní média musí hospodařit s veřejnými prostředky zodpovědně. Sloučení umožní přehlednější kontrolu výdajů a zajistí, že finance nebudou zneužívány na nesmyslné projekty nebo předražené zakázky. No a samozřejmě to sloučení povede k lepšímu a kvalitnějšímu obsahu. Kritici často tvrdí, že sloučení by vedlo ke snížení kvality obsahu. Tak opak je pravdou. Efektivnější koordinace mezi televizními a rozhlasovými týmy může naopak vést ke zlepšení programové nabídky.
Lepší koordinace ve zpravodajství - dnes pracují redakce České televize a Českého Rozhlasu odděleně, což vede k duplicitní práci a zbytečným nákladům, například v zahraničí, ale i tady doma samozřejmě. Sloučením bylo možné vytvořit jedno silné zpravodajské centrum, které by zajistilo rychlejší a kvalitnější informace.
Větší prostor pro regionální zpravodajství - často slyšíme, že je regionální témata jsou v médiích opomíjena. Sloučení by umožnilo lépe pokrýt regionální problematiku, protože by bylo možné využít společné zpravodajské kapacity efektivněji.
Za dále, další: lepší integrace v digitálním prostředím - mediální trh se mění a veřejnoprávní média musí udržet krok. Spojení televize a rozhlasu umožní lepší využití digitálních platforem a rychlejší adaptaci na nové technologie.
Multimediální obsah - dnes se lidé stále více přesouvají na internet. Sloučená instituce by mohla nabídnout jednotný on-line portál, kde by bylo možné snadno kombinovat video, audio i psaný obsah.
Lepší přizpůsobení moderním trendům - veřejnoprávní média musí reagovat na to, že lidé už nechtějí konzumovat obsah jen v tradiční formě televize a rozhlasu. Sloučení umožní lepší adaptaci na podcasty, on-line videa a sociální sítě. Zatímco někteří v této Sněmovně vykreslují sloučení České televize a Českého rozhlasu jako nebezpečný experiment, realita v Evropě ukazuje, že sjednocení veřejnoprávních médií není žádnou revolucí, ale běžnou praxí v demokratických státech. Ano. To oni nechtějí přiznat. Řada evropských zemí úspěšně provozuje jednotné mediální instituce, které zastřešují jak televizní, tak rozhlasové vysílání. Tento model přináší úspory, efektivnější řízení, vyšší kvalitu obsahu, aniž by jakkoliv ohrozil nezávislost veřejnoprávních médií.
Pojďme se podívat na konkrétní příklady státu, které ukazují, že sloučení veřejnoprávních médií funguje a přináší pozitivní výsledky. Za prvé BBC, Spojené království, asi nejznámější příklad jednotného veřejnoprávního mediálního domu, představuje British Broadcasting Corporation, BBC, ve Velké Británii. BBC je zodpovědná za televizní a rozhlasové vysílání a provozuje širokou síť kanálu včetně BBC One, BBC 2, BBC News, BBC Parliament, stejně jako několik rozhlasových stanic - BBC Radio 1, 2, 3, 4, 5, Live a další. Řízení BBC je jasně definované a nezávislé. Na vrcholu stojí BBC Board, který dohlíží na správu organizace, a generální ředitel odpovědný za denní provoz. BBC má stabilní financování, které bylo donedávna založeno na televizních licenčních poplatcích, ale vláda aktuálně diskutuje o přechodu na jiný model. Efektivita BBC je daná jednotným řízením, možností sdílení produkčních zdrojů a důrazem na kvalitu obsahu.
ORF Rakousko - Rakousko provozuje Österreichischer Rundfunk, ORF, což je jediná veřejnoprávní instituce odpovědná za televizi i rozhlas. ORF provozuje několik televizních a rozhlasových kanálů, které jsou financovány z kombinace koncesionářských poplatků a komerčních příjmů. Systém řízení ORF zahrnuje Stiftungs Rat, správní radu, a Publikumsrat, radu z veřejnosti - no, prosím - což zajišťuje transparentnější a odpovědné fungování. To bychom mohli zavést, ne? Co říkáte, vážení spoluobčané, že by tam byla rada veřejnosti? Otázka je hlavně, aby o tom potom nerozhodovali politici, kdo tam bude za veřejnost. ***
