Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.50 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
K navýšení počtu členů Rady České televize z předchozích 15 na současných 18, kdy třetinu z nich již bude nyní naprosto nesystémově volit provládní Senát s minimální legitimitou a důvěrou veřejnosti. Proč tak o Senátu mluvím? Podívejte se, kolik lidí přijde? Kolik stačí voličů na to, aby byl zvolen jeden senátor? Pár, tam chodí pár lidí k těm volbám. A bohužel, Senát je ovládán pětikoaliční většinou. Nejedná se o nic menšího než o snahu ovládnout rady veřejnoprávních médií vládě loajálními a podřízenými nebo s vládou spojenými lidmi, tedy de facto o politické ovládnutí Českého rozhlasu a České televize. Jsem přesvědčen, že o tom musíme mluvit nahlas a musíme o tom mluvit otevřeně tak, jak to je, aby to lidé věděli, protože ta progresivistická propaganda čiší z České televize 24/7.
Vláda si v rámci této legislativní novelizace prosadila i změnu pravidel volby generálního ředitele České televize a Českého rozhlasu. Zatímco předchozí znění zákona počítalo s tím, že generální ředitel České televize musí být zvolen minimálně 10 hlasy z 15, tedy dvoutřetinovou většinou, což je mimochodem princip, který se běžně používá, nová vládní verze toto změnila na prostou většinu hlasů, tedy na 10 hlasů z těch celkových 18. Proč asi? Protože jim to nevycházelo, protože to prostě nevycházelo. Bylo potřeba zvýšit počet členů mediální rady a změnit kvorum pro volbu generálního ředitele. Podobně tomu je i v případě Českého rozhlasu, kde se snížil celkový počet hlasů potřebných ke zvolení i k odvolání jeho generálního ředitele. Pro to, aby oba tyto procesy byly jednodušší v situaci, kdy v obou radách jsou ještě nějací lidé zvolení v předchozím parlamentním období, kdy poměry a složení vládní koalice a opozice byly odlišné od současného stavu.
Vládní koalici tedy nejde o žádnou proklamovanou nezávislost České televize nebo Českého rozhlasu, o jejich transparentnost či o jejich finanční stabilitu, jak o tom vládní představitelé občas falešně hovoří, ale jen a jen o sebe sama, o vlastní politický prospěch a o to, aby ovládaly veřejnoprávní média, a tím i volební proces v zemi další dlouhá léta, a aby to byly pouze vládě poplatní a zavázaní televizní a rozhlasoví radní, kteří budou rozhodovat o tom, kdo bude stát v čele našich nejvlivnějších médií.
Vláda si tímto postupem chce rovněž pojistit své privilegované postavení ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médií, a dělá tak tedy přesně to, z čeho neprávem léta obviňovala jiné své tehdejší politické oponenty. Naprosto typickým příznakem vládní snahy o ovládnutí televizní a rozhlasové rady byla volba jejich členů tady ve Sněmovně, která zcela v rozporu se zásadami personálního hlasování probíhala aklamací, veřejně a pod dohledem. Já si to pamatuju - já si to pamatuju jako dnes, kdy vládní koalice uspořádala tajnou volbu - tajnou volbu na zvolení některých členů rady. A oni neprošli. Oni neprošli. Sami vládní poslanci jim nedali hlasy. Takže neměli dostatečný počet hlasů v pětikoalici, aby si zvolili členy mediální rady. A proto se muselo hlasovat aklamací tady ve Sněmovně, aby šéfové pětikoalice naprosto jasně a zřetelně viděli, kdo hlasuje pro a kdo hlasuje proti, aby jim mohli říct, tak nám ukažte, pro koho hlasujete, aby měli jasnou představu, kdo hlasy těm lidem nedá. Samozřejmě kdyby to někdo v aklamaci udělal z té pětikoalice, tak by si na něho vládní strany posvítily. Takže to je poselství veřejné volby prosazené vedením stran, které se prohlašují za vzor liberální demokracie a svobody.
V některých projevech tady zaznívá slovo demokracie, dokonce třeba dvakrát, třikrát v jedné větě, možná i pětkrát v jedné větě. A když se podíváte, když si poslechnete některé projevy vládních kolegů, zjistíte, že ty projevy jsou plné demokracie, plné slov o demokracii. Já už v takových případech zvyšuju obočí a zvedám prst a dávám si pozor na to, co vlastně v tom projevu je, protože čím víc tam zazní slovo demokracie, tím jsem ve střehu, že se ji někdo bude snažit v budoucnu obcházet.
Připomeňme si ještě, že na vládní návrh nyní mohou mediální radní navrhovat pouze ty organizace, které existují déle než deset let. Proč asi? To tedy znamená ty správné, opakovaně prověřené, takzvané neziskové organizace, financované z těch správných grantů a fondů, které vědí, komu mají být vděčné a koho politické cíle v České republice prosazují. Víte, co je zajímavé? Že všichni politici v České republice se musejí prokazovat majetkovým přiznáním. A je to v pořádku, je to správně. Ale neziskové organizace nemusejí dokazovat, ani od koho mají peníze, kdo je platí, kdo je jejich majitel, čí politický vliv prosazují v České republice. Vždyť to přece můžou být dárci z celého světa. A můžou to být z Ruska, můžou to být z Číny, můžou to být ze Spojených států amerických. A my přece potřebujeme vědět, kdo tady v České republice se snaží mít politický vliv, kdo tady plní příkazy nějaké jiné země nebo státu. Ale ne, tady u neziskových organizací to prostě nefunguje a já myslím, že to je špatně. Hnutí SPD se bude snažit, abychom věděli, čí zájmy tady neziskovky prosazují v České republice.
A teď již pojďme k aktuální snaze vlády zvýšit televizní a rozhlasové poplatky, tedy de facto k vládní snaze zvýšit další daně. Poplatky nejsou nic jiného než daně, jak jsme řekli, státu ve státě, protože není kontrolovaný nikým. Takže poplatky České televize - daně České televize. A také k vládní snaze o zásadní rozšíření okruhu jejich povinných plátců, jaké tady v historii ještě nebylo.
Mám pro vás zajímavost. Oni dokonce na to reagují i někteří mobilní operátoři a v podstatě se budou snažit zvyšovat poplatky - i další poplatky, protože se to nabaluje, říká se tomu princip sněhové koule. Když si někdo zvedne poplatek, tak já si taky zvednu poplatek, ono se to s tím sveze. Takže my teď budeme platit jak mourovatí tady, Češi.
Myslím, že začátek je tady u této vlády. Začátek je u této vlády§ loni nebo předloni zvedli daně úplně u všeho, všecky myslitelné daně, teď si zvedá daně Česká televize. Za chvilku si budou zvedat poplatky mobilní operátoři, protože říkají, když může Česká televize žádat zvýšení poplatků i po majitelích mobilních telefonů - bude platit každý, kdo má mobilní telefon. Tím samozřejmě roste význam mobilních telefonů, takže mobilní operátoři si říkají: Tak když Česká televize dává mobilním telefonům takový význam, tak všichni by měli platit samozřejmě o to víc operátorům, protože bez operátorů by mobilní telefony neexistovaly. Tak jsem zvědavý, jak se ten princip sněhové koule bude nabalovat dál a které další softwarové firmy si například zvednou poplatky za aplikace, protože mobilní telefony získávají prostě obrovský význam - obrovský význam i pro Českou televizi, ale výsledek bude, že my všichni budeme platit jak mourovatí. ***
