Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.30 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Tak, podívejme se na Českou televizi také z hlediska členství v mezinárodních organizacích. Česká televize je členem několika mezinárodních organizací, mezi ty patří Evropská vysílací unie, která sdružuje evropské rozhlasové a televizní vysílatele veřejné služby, dále Celosvětové sdružení vysílatelů veřejné služby, Evropské sdružení regionálních televizních studií veřejné služby a další organizace sdružující vysílatele z různých důvodů, televizních archivů, hudby, televizních poplatků a tak dále.
Například členství v evropské vysílací unii znamená jednak přijetí společných hodnot veřejnoprávních vysílatelů, ale i spolupráci mezi nimi, jako například výměna obsahu. Česká televize také organizuje mezinárodní televizní festival Zlatá Praha, ten probíhá nepřetržitě od šedesátých let a patří k nejstarším televizním festivalům v Evropě.
Stanice České televize - tak Česká televize se snaží plnit vysílání na šesti programech, ČT1, ČT2, ČT24, ČT sport, ČT:D a ČT art, přičemž poslední dva se dělí o jedny vysílací frekvence.
ČT1 je stanice s pestrou škálou žánrů, s širokým záběrem na publikum, je to stanice pro rozmanité cílové skupiny. Měla by něčím oslovovat téměř každého diváka. Také nabízí největší podíl zábavy ze všech stanic, mluví se o ní jako o hlavní a je nejsledovanější.
ČT2 se zaměřuje na menšinového diváka, mnohdy se dá mluvit o náročnějším publiku, snaží se především vzdělávat, rozvíjet kulturní vědomí, vysílat jiná témata ve smyslu takových, které nejsou vždy mainstreamové a nutně musí zaujmout širokou diváckou obec.
ČT24 je zpravodajský kanál, spuštěn byl v roce 2006 a postupně získává své publikum. Po šesti letech existence zabírá v celodenní sledovanosti více než 5 % diváků, poskytuje celodenní zpravodajský servis domácího i světového dění. Doplní ho analýzy, rozhovory, komentáře, pořady specializované na historii, kulturu, ekonomiku, regiony a další. Při významných a mimořádných událostech poskytuje přímé přenosy.
ČT sport je sportovní program vysílající rovněž od roku 2006, věnuje se rozmanitým sportům, vysílá živé přenosy a záznamy ze sportovních událostí, sportovní zpravodajství, dokumenty a specializované pořady, a to jak nové, tak archivní.
ČT:D cílí na dětské publikum, vysílá od konce srpna 2013 a je dostupná denně. Vysílá jak pořady převzaté ze zahraničí, tak vlastní tvorbu. Je na místě zmínit, že vysílání pro děti v televizi začalo už v listopadu 1953. Od roku 1964 se začal tehdy ve čtvrteční odpoledne vysílat tradiční pořad Večerníček. Skrze ČT:D chce Česká televize poskytovat celodenní nabídku pro děti.
ČT art je kanál zaměřený na kulturu, stejně jako ČT:D byl spuštěný koncem srpna 2013, a protože si s ní střídá jedny kmitočty, vysílá od osmé hodiny večer do rána. Poskytuje rozmanité pořady o umění, diváci na ČT art mohou sledovat filmy, záznamy a přímé přenosy z koncertů a divadel, dokumenty a různé magazíny.
Vedle stanic má Česká televize ještě speciální oddělení nových médií. Tento úsek se stará především o webové stránky České televize a jednotlivých stanic, iVysílání, živým vysíláním i archivem pořadů, fotobanku, teletext, mobilní aplikace a sociální sítě.
Moje poznámka, jak už výše zmínila autorka. Je otázka, nakolik je účelné mít tolik tematických stanic. Nejen proto, že ČT pak sjednocuje a rodina si u ní má méně důvodů posedět jako celek, ale v čase, kdy na internetu si každý najde ihned a většinou zdarma to svoje, je snaha České televize mít co nejvíce tematických kanálů naprosto zbytečná a drahá.
V podstatě drtivou část toho, co ČT poskytuje, dávají komerční stanice nebo internetová média pro veřejnost prakticky zdarma, přesněji za výtěžky z reklam, a to včetně skutečně velmi kvalitní produkce. Například přírodopisné, historické nebo vědecké dokumenty na kanálu Prima Zoom jsou od prestižních produkcí a v nejvyšší kvalitě.
Otázka by měla znít, co chceme od veřejné služby jako základ a minimum. Nepochybně zpravodajství, ale vyvážené, veřejnou diskusi, opět vyváženou a objektivní, se zástupci všech názorů a bez dehonestace vybraných názorů a jejich nositelů. Samozřejmě to je kultura, umění a program pro děti, zábavné, vzdělávací, ale bez ideologie a propagandy vybraného pětinázoru. Takže to si myslím, že jsem tady shrnul situaci zase z jiného pohledu a odpověděl jsem i na otázku, co vlastně chceme od veřejné služby jako základ a minimum. Ale zároveň samozřejmě vidíme, že to Česká televize v současné době nenaplňuje.
Pojďme se podívat na to, co je tedy ta vyváženost ve vysílání, protože to je velice důležitý moment a k tomu se tady musím zmínit. A jeden z termínů, který se nám tu opakuje, je vyváženost a objektivita. Je to požadavek, který na televize rádia kladou zákony. Bude proto dobré ujasnit si, co to je ta vyváženost a objektivita. Dovolím si proto využít publikaci z nakladatelství Grada Publishing od autorů Jana Křečka, Vlastimila Nečase, Ivana Vodochodského a Jana Miesslera s příznačným názvem Vyváženost ve vysílání.
Analytická a regulační praxe rozhlasového a televizního vysílání v České republice dosud neměla k dispozici ustálený výklad konceptu objektivity a vyváženosti, nemohla proto zohlednit klíčový požadavek vysílacího zákona, aby nebyla vcelku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Tento stav dlouhodobě generoval nejistotu na straně vysílatelů, nespokojenost na straně politických aktérů a nedůvěru na straně veřejnosti, protože ve věku sociálních sítí stoupá význam vysílacích médií, a to zejména těch veřejnoprávních. Pro provoz veřejné sféry a racionální celospolečenské debaty, které se bez legitimity založené na kvalitním a vyváženém pokrytí politiky, dlouhodobě neobejdou.
Předkládaná publikace má ambice tento neuspokojivý stav řešit jak detailním výkladem stěžejních teoretických východisek, tak i navazující metodikou pro provádění kvantitativní obsahové analýzy vysílání. Je určena klíčovým aktérům české vysílací a regulační praxe, zaměstnancům veřejnoprávních i soukromých vysílatelů, regulačním orgánům, analytickým pracovištím. Své uplatnění najde při profesní přípravě budoucích žurnalistů a mediálních analytiků, stejně jako v debatách veřejnosti a jejich politických zastupitelů. Publikace vznikla jako hlavní výstup grantového projektu Vyváženost v rozhlasovém a televizním vysílání společného řešitelského týmu Fakulty ze sociálních věd Univerzity Karlovy a společnosti Newton Media.
Takže nejprve teoretická a metodologická východiska. Objektivita, vyváženost patří k notoricky známým požadavkům, jejichž vnímaná potřeba a následné vyžadování daleko přesahuje komunitu mediálních studií a jejich doménu normativních teorií médií. Jakkoliv se konkrétní představy o objektivitě a vyváženosti liší napříč politickými systémy a mediálními krajinami a bývají vztahovány jen na některé typy médií a obsahu, fundament zůstává stejný. Bez jejich uplatnění a vyžadování není demokratické, svobodné a plulalitní společnosti. Každé politické řízení, které se hodlá za demokratické, svobodné a pluralitní deklarovat, musí nutně předjímat existenci veřejnosti a s ní spojenou existenci veřejného prostoru, v němž mohou názory, argumenty nejenom zaznívat, ale současně jsou i slyšet, v němž se svobodně setkávají rozdílné názory, argumenty a politici, kde se společně dospívá k návrhům politik a kde je síla hlasů oceněna od politické a ekonomické moci. ***
