Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.00 hodin)
(pokračuje Lucie Šafránková)
Prakticky je tento pozměňovací návrh poměrně velmi jednoduchý. Dává i ty, co se opravdu snaží, pořídili si vlastní bydlení, a například jeden z rodičů, ten vydělávající, přišel o práci, tak, než si tu práci najde, tak zkrátka aby měl jistotu, že nebude muset například prodat byt, protože nejsou schopni utáhnout splátky a podobně.
Další tři pozměňovací návrhy pak podávám společně se svým kolegou Patrikem Nacherem. V pozměňovacím návrhu pod číslem 6151 navrhuji, aby se za příjem rozhodný pro přiznání nové sloučené sociální dávky považoval až příjem po odpočtu 50 % z celkového objemu exekučních srážek žadatele. Vládní návrh totiž znevýhodňuje pracující osoby v exekucích. Je pro ně silně demotivační z hlediska ochoty přejít do legálního zaměstnání nebo v něm setrvat a spíše naopak posiluje jejich motivaci získávat příjmy na černém trhu práce a dostávat peníze takzvaně na ruku. To proto, že do výše příjmu rozhodného pro výpočet nároku na případné sociální dávky, v tomto případě dávku státní sociální pomoci, se jim započítává pracovní příjem celý, tedy před odečtením těchto srážek, nikoliv jejich příjem reálný. Je tak tedy zásadně zkreslené, kolik peněz k životu má osoba, respektive celá její rodina nebo domácnost, v exekuci fakticky k dispozici.
Tato změna by za prvé mohla částečně motivovat osoby v exekucích k navyšování jejich legálních pojištěných příjmů a tím by přinesla i vyšší daňové a pojistné odvody do veřejných rozpočtů, a naopak mohla by vést ke snížení objemu nelegálního zaměstnávání. Současně by alespoň dílčím způsobem odstranila několikanásobnou systémovou diskriminaci osob v exekucích, které poctivě své závazky splácejí formou srážek ze mzdy z řádného pojištěného zaměstnaneckého poměru a kvůli kombinaci tragicko nízko nastaveného měsíčního nezabavitelného minima a faktické nemožnosti dosáhnout na jakoukoliv sociální dávku musí dlouhá léta často i s rodinami žít v opravdu nedůstojných podmínkách příjmové, materiální i existenční chudoby.
Současný rozsah a objem exekucí, ve kterých se nachází, je zhruba 700 000 občanů plus jejich rodiny. Je to závažná společenská rakovina s masivními ekonomickými a rozpočtovými dopady, ze které nepřijatelným způsobem těží hrstka soukromých exekutorů s nemorálními bezpracnými zisky. Stát tady musí bezpodmínečně a radikálně zasáhnout. Tento můj pozměňovací návrh, který podávám společně s kolegou Patrikem Nacherem, je k tomu určitě prvním krokem. Je to motivace k tomu, abychom se alespoň pomalými krůčky snažili dostávat lidi ze šedého trhu práce zpátky na legální pracovní trh, aby tito lidé nebyli nedůstojně nuceni dostávat výplatu takzvaně na ruku, aby byli schopni zaplatit nájem, aby byli schopni koupit si základní potraviny a podobně.
Tento jev u těchto lidí, kteří mají i mnohačetné exekuce, je bohužel velmi problematický i v budoucnu, když budou chtít například odejít do starobního důchodu. To znamená, že pokud nepracovali, tak samozřejmě nehradili ani sociální pojištění, byli celou dobu mimo ten systém a později v důchodu stejně budeme nuceni to sanovat sociálními dávkami. Takže je to opravdu situace, kdy se můžeme alespoň část těchto lidí pokusit díky této motivaci dostat zpátky na legální pracovní trh.
V dalším pozměňovacím návrhu s číslem 6152 pak navrhujeme, aby se za příjem rozhodný pro přiznání dávky státní sociální pomoci považoval až příjem po odpočtu 50 % z celkového objemu insolvenčních srážek dané osoby. Tato navrhovaná změna by také motivovala osoby v mnohačetných exekucích k přechodu do režimu v oddlužení, tedy insolvence, tedy do režimu, kdy daná osoba musí přiznávat všechny své příjmy, včetně pracovních, a své závazky alespoň částečně splácet a zároveň také získávat své příjmy legálním pojištěným zaměstnáním. Změna by přinesla určitě i vyšší daňové a pojistné odvody do veřejných rozpočtů.
V dalším pozměňovacím návrhu 6153 společně také s kolegou Patrikem Nacherem navrhujeme, aby se za příjem rozhodný pro přiznání dávky státní sociální pomoci považoval až příjem po odpočtu insolvenční srážky. Důvody jsou pochopitelně stejné jako v našem předchozím pozměňovacím návrhu, s tím, že tato varianta je více motivující a osobám v insolvencích umožňuje důstojnější život. Tady je potřeba si uvědomit, že lidé, aby mohli jít do insolvence, musí mít prvně příjmy, musí vykazovat příjmy. To znamená, že oni už musí být někde zaměstnaní.
Ještě bych tady ráda dodala jednu důležitou věc. Velký problém u zaměstnávání právě lidí v exekucích je to, že zejména u malých a středních zaměstnavatelů dochází k tomu, že je prakticky nechtějí zaměstnat kvůli vysoké administrativě. Tady bych ráda apelovala i na Ministerstvo spravedlnosti, aby toto odstranili a umožnili tak lidem v exekucích vrátit se právě zpátky na legální pracovní trh, že tuto velkou administrativní zátěž vezmou jednotlivým zaměstnavatelům a převedou je například na samotné exekutory.
V dalším pozměňovacím návrhu pod číslem 5994 pak navrhuji, aby v případě, že pokud člen domácnosti, jejíž členové pobírají novou sloučenou sociální dávku, odmítne vykonávat veřejnou službu stanovenou mu Úřadem práce jakožto součást jeho individuálního akčního plánu, zastaví Úřad práce výplatu této dávky od splátky náležející za kalendářní měsíc, od kterého měla být tato veřejná služba vykonávána. Jde o nastavení férových podmínek pro všechny příjemce dávky tak, aby nárok na ni byl opravdu úzce provázán s pracovní aktivitou, ať už v podobě zaměstnání, rekvalifikace, či výkonu veřejné služby u osob, které jsou práceschopné. Samozřejmě respektuji právo každého občana žít si po svém a nepracovat, ale v tom případě se sám dobrovolně musí vzdávat práva být financován z peněz daňových poplatníků, tedy lidí, kteří pracují a kteří tyto dávky financují.
V dalším pozměňovacím návrhu pod číslem 5998 navrhuji z nové dávky sociální pomoci vyjmout složku na dítě a ponechat ji v rámci státní sociální podpory a příslušného zákona v účinnosti v dosavadní podobě přídavku na dítě. Přídavek na dítě je zásadně důležitou sociální prorodinnou dávkou určenou primárně dětem, respektive na výchovu dětí, a na uspokojení jejich potřeb. Její charakter je velmi specifický a nezaměnitelný a není vhodné podřazovat tuto funkční a občanům důvěrně známou dávku do jiného systému s dávkami, které jsou svým charakterem, konstrukcí i účelem zcela odlišné.
Dalším hlavním důvodem, proč chceme právě přídavek na dítě ponechat samostatně, je i to, aby bylo například orgánům sociálněprávní ochrany dětí v případech rodin, kde je péče o děti zanedbávána vážným způsobem, procedurálně a technicky umožnit díky samostatné existenci této dávky nakládat s ní ve prospěch dítěte napřímo. To znamená, že by mu například přímo koupili obědy ve škole, školní pomůcky nebo zaplatili jiné mimoškolní aktivity, jako jsou různé vzdělávací kroužky a podobně, což by vlastně v případě přeřazení přídavků na dítě pod takzvanou superdávku bylo velmi obtížné.
I v tomto duchu - avizuji to tady dopředu - předložím na výboru pro sociální politiku návrh usnesení, ve kterém budu chtít vyzvat pana ministra i Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby připravilo příslušný návrh pro tyto změny, aby přídavek na dítě u rodičů, kteří opravdu péči zanedbávají, byl vyplácen přímo pro potřeby dítěte, na konkrétní věci.
To byly pozměňovací návrhy k sněmovnímu tisku 799. Ještě co se týká sněmovního tisku 800. Tam v návrhu pod číslem dokumentu 5998 právě v souvislosti se změnami, které navrhuji učinit ve vládním návrhu (tisku) číslo 799, konkrétně v případě ponechání přídavku na dítě ve stávající legislativní a praktické podobě, navrhuji i příslušné nezbytné legislativní a formulační úpravy v bezprostředně souvisejícím prováděcím sněmovním tisku číslo 800. Adresně pak v zákoně o státní sociální podpoře, jehož je přídavek na dítě nyní součástí. ***
