Neautorizováno!
(14.10 hodin)
(pokračuje Marek Benda)
Dále navrhuji, abychom na čtvrtek před ty smlouvy, jak byly zařazeny z grémia, jako první bod ve čtvrtek po 11. hodině zařadili bod 160, sněmovní tisk 844, ratifikace smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem, a za bod 164, sněmovní tisk 891, abychom zařadili ještě bod 165, sněmovní tisk 892, vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu k vyslovení souhlasu ratifikace Dohody o partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými státy, a organizací afrických, karibských a tichomořských států na straně druhé. Tolik ve čtvrtek.
V pátek navrhuji, abychom blok třetích čtení, jak byl sdělen z grémia, abychom na jeho začátek zařadili dva body, a to bod 177, sněmovní tisk 775, zákoník práce, a následně bod 184, sněmovní tisk 829, předškolní, základní, střední a vyšší odborné vzdělávání. Potom by následovaly body ve třetím čtení, jak jsou seřazeny na pořadu schůze.
Toto jsou návrhy, které přednáším k dnešnímu programu a k programu celého týdne. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Vše je jasné, jen toho je více, a poznamenávám, ten poslední návrh, to je ten školský zákon, na pátek jako druhý pevně zařazený bod. Tímto můžeme přistoupit k dalšímu... (Z pléna: K hlasování.)
Avizované hlasování. Já tedy přivolám kolegyně, kolegy z předsálí, poprosím je, aby se zde shromáždili.
Budeme hlasovat o návrhu pana předsedy Marka Bendy, abychom dnes procedurálně jednali a hlasovali i po 19. a 21. hodině. Je všem jasné, o čem budeme hlasovat.
Já jsem zahájila hlasování. Kdo je pro tento procedurální návrh? Nechť zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování číslo 2 se účastnilo 179 poslankyň a poslanců, pro hlasovalo 92, proti 86. Konstatuji, že tento návrh byl přijat.
My tedy budeme dnes jednat i hlasovat i po 19., i po 21. hodině.
Tímto jsme se vypořádali s procedurálním návrhem a můžeme přistoupit k dalšímu přihlášenému, a já tedy vyzvu pana předsedu Andreje Babiše, aby se ujal slova. Prosím, pane předsedo.
Poslanec Andrej Babiš: Počkáme, až poslanci odejdou. Je to nezajímá. Vážení spoluobčané, právě sledujete odchod poslanců pětikoalice, ale to nevadí, já budu mluvit hlavně na vás, vážení spoluobčané. Někteří tady zůstali, pan Philipp neodchází. Chci si popovídat s vámi o Ludvíkovi potom, můžu začít tedy?
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já jsem přesvědčena, pane předsedo, že můžete.
Poslanec Andrej Babiš: Vážení spoluobčané, dámy a pánové, pan Benda tady mluvil o některých bodech, ale já vás chci ujistit, že pětikoalice tento týden má jenom dva body, a to je navýšení platů, pan premiér bude mít plat o 19 000 měsíčně vyšší a příští rok by chtěl 40 000, a druhý bod jsou daně, vážení spoluobčané, daně, poplatky (pro) Českou televizi a Český rozhlas, které dostanou víc peněz, jako malá korupce, aby pětikoalice zase vyhrála a aby ty debaty nějakým způsobem organizovaly tak jak v minulosti.
No, já jsem si myslel, že na této schůzi se budeme bavit hlavně o naší armádě. Já jsem se na to dlouze připravoval, ty projevy mi dělali lidi z armády, generálové, bývalí generálové, ale nejdřív bych začal s něčím úplně jiným, vážení spoluobčané a kolegyně, kolegové.
Válka na Ukrajině trvá už tři roky, tři roky utrpení, tři roky ničení, tři roky lidských tragédií, a přesto se zdá, že konec je stále v nedohlednu. Ne proto, že by neexistovala možnost diplomatického řešení, ne proto, že by svět nevěděl, jak ukončit konflikty, ale proto, že Evropa místo snahy o mír jako by přijala válku jako nový normál, jako by se rozhodla bojovat do posledního ukrajinského vojáka, jako by ji nezajímalo, kolik životů bude ještě zmařeno, kolik generací bude poznamenáno a jaké následky tato válka přinese pro celý kontinent. Místo hledání cesty k příměří slyšíme z Kyjeva, Bruselu, Londýna a dalších evropských metropolí stále hlasitější výzvy k posílání dalších a dalších zbraní. Místo diplomacie se otevřeně hovoří o možnosti nasazení vojáků a dalším prodlužování konfliktu, který se podle některých vůbec nesmí ukončit, dokud nebude porážka Ruska, v uvozovkách.
Ale jak si vlastně představují tu porážku? Jakýkoliv další krok k této válce nás přibližuje k tomu, co by znamenalo naprosté selhání: rozšíření konfliktu za hranice Ukrajiny. Prezident Trump správně varoval prezidenta Zelenského a potažmo i Evropu, že si zahrává s třetí světovou válkou, a když sledujeme současný vývoj, je těžké se ubránit dojmu, že někteří evropští politici se na tuto možnost dívají s nepochopitelnou lehkovážností.
Letos uplyne osmdesát let od konce druhé světové války, jenže pamětníků, kteří ty hrůzy zažili na vlastní kůži, je stále méně. Možná právě proto, že dnešní evropští lídři znají válku jen z učebnic a historických dramat, snadno podléhají iluzi, že ji lze vést jako partii šachů, že mohou hrát vysokou hru o strategickou porážku Ruska - ano, to bychom si určitě přáli - aniž by riskovali katastrofu.
Jenže realita mezinárodní politiky není akademická debata. Každý den této války znamená další zmařené životy, další ztracené generace a další nevratné škody nejen pro Ukrajinu, ale pro celý svět. Skutečné řešení této války není posílání dalších zbraní, ale v diplomacii. Mír musí být prioritou. V Chartě NATO ze září 1949 slovo mír je devětkrát, a to nic nemění na tom, že Rusko je agresor a zůstane agresor a že Rusko tento konflikt rozpoutalo, a ani na tom, že je nutné posilovat obranyschopnost naší země, ale pokud se chceme rozhodovat rozumně, musíme se oprostit od emocí, historických mindráků a krátkozrakých úvah o odplatě. Musíme se řídit chladnou hlavou a strategickým uvažováním, ne iluzemi o ruské porážce. ***
