Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.00 hodin)
(pokračuje Marian Jurečka)
Vracíme se na dohodnutý automat, byť tady vlastně velká část vystupujících představitelů opozice říkala, že je potřeba nějaký mechanismus najít. Ten mechanismus tady dávno máme a ten zákon se k němu vrací.
Takže tolik velmi stručně, jak bych okomentoval zásadní, klíčové připomínky či výhrady pana prezidenta s tím, že chci apelovat na kolegy, poslankyně, poslance. Pokud bychom dnes nedokázali přehlasovat veto pana prezidenta, dostaneme se do určité míry do velmi specifické právně legislativní situace, kdy od 1. ledna v zákoně chybí klíčová číslovka, kterou se stanovuje platová základna pro soudce, státní zástupce a představitele veřejné moci. Je potřeba si uvědomit, že takový stav tady, myslím si, nikdy v novodobé historii České republiky nenastal. Neumím si představit, jak bychom ho řešili v průběhu roku 2025, když je evidentní, že výrazně rozdílný pohled na ty věci tady je, a to, po čem volá pan prezident a co bylo hlavními důvody uplatnění veta, je vlastně v naprostém kontra pohledu toho, co říkají představitelé dnešní opozice, kteří říkají: My naopak ty nůžky chceme dále rozevírat a k žádnému automatickému mechanismu, který tady i zástupci opozice v roce 2015 spoluvytvořili, se vracet nechceme.
Takže tolik asi za mě stručný komentář. Byl bych rád, abychom měli právní úpravu, která řeší jak rok 2025, tak i rok 2026. Logicky nelze nikomu upřít právo podat případnou ústavní stížnost tak, jak to některé skupiny avizují. Pak je samozřejmě i na místě, aby Ústavní soud i s ohledem na to, jak samozřejmě stížnost bude formulovaná, v ideálním případě tu situaci judikoval pro všechny tři skupiny, abychom si tady mohli už jednou provždy odpustit debaty, které se tady vedou především pro kamery, protože racionální debata byla tenkrát v roce 2015 a dávala smysl. Ta dohoda se nastavila a ta dohoda fungovala dlouhé roky.
Pokud samozřejmě přijde část politické reprezentace, která řekne - my dohody uzavřené v minulosti nectíme, to, co bylo vyřčeno, na co byla podaná ruka, neplatí a chceme něco jinak - tak to ale také potom musí být v nějakém souladu s nějakými logickými principy, zároveň řekněme i ústavními principy, což si řekněme na rovinu to, co tady zaznívalo opakovaně na plénu a asi ještě dneska večer zazní, s tím to tak nebylo. Takže kvituji tu část vyjádření pana prezidenta, kdy upozorňuje na principy. Tady s ním souhlasím. Nesouhlasím s ním v tom, že by se tento návrh zákona nevracel na automatický předvídatelný mechanismus. To v tom návrhu zákona je od roku 2026 dál do budoucna. Tolik za mě na úvod, děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane ministře. Chci se zeptat, zda se chce ke stanovisku prezidenta vyjádřit zpravodaj garančního výboru, kterým byl rozpočtový výbor, a to sice pan poslanec Jan Kuchař? (Nechci.) Není tomu tak. Otevírám tedy rozpravu k tomuto bodu a připomínám ještě, že pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Do rozpravy se přihlásili poslanci v tomto pořadí. S přednostním právem paní předsedkyně Schillerová, prosím.
Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, neprofesionalita a pomalost už u Fialovy vlády nikoho překvapit nemůže. Zpackaná novela zákona o platech ústavních činitelů je jen dalším z legislativních paskvilů vedle nefunkční windfall tax, totalitářského zákona o činnosti pro cizí moc nebo třeba důchodových změn, které bez náhrady připravily 100 000 našich občanů o možnost předčasného důchodu. V případě tohoto platového zákona se ale k neprofesionalitě a neakceschopnosti přidal ještě třetí nehezký atribut, a tím je hamižnost. Pojďme ale postupně, jak šel čas.
Nejprve přišla na řadu chronická pomalost. Přestože nález Ústavního soudu o neústavnosti trvalého snížení koeficientu pro výpočet platové základny soudců přišel už v květnu loňského roku, vláda dlouhé měsíce nedělala vůbec nic. Přestože bylo jasné, že bude nutné přijmout novou právní úpravu, Fialův tým si užíval svá pověstná pondělíčka a pátečky, čas plynul a plynul, až na poslední chvíli Marian Jurečka se Zbyňkem Stanjurou upekli zákon, který měl údajně v reakci na Ústavní soud přidat politikům neuvěřitelných 14 % ročně. S jeho předložením a související medializací hezky potichu čekali na to, až proběhnou zářijové krajské a senátní volby.
Zatímco ve Stanjurově návrhu státního rozpočtu chyběly miliardy na důchody, pro školníky, kuchařky, uklízečky a další nepedagogické pracovníky ve školství, bez problémů se v něm objevil naprostý dostatek peněz na přidání politikům téměř o sedminu. Je tohle snad něco jiného než hamižnost? Ne, je to ukázková hamižnost. Ti stejní politici, kteří způsobili největší propad životní úrovně ze všech národů na světě, ti politici, kteří znehodnotili mzdy v České republice o 25 %, ti stejní politici si chtěli zvednout plat o 14 000 měsíčně a pan premiér Fiala dokonce o 37 000 měsíčně. Hamižnost a papalášství v té nejryzejší podobě.
Jenže co čert nechtěl? Vysněné přidání, které mělo bezesporu fungovat jako finanční polštář na cestu do opozičních lavic, Fialově vládě kromě pomalosti a hamižnosti nakonec překřížila jejich chronická neprofesionalita. Ta se naplno ukázala v pořadu Co na to premiér, kde krátce po představení tohoto hanebného záměru Petr Fiala s kamennou tváří tvrdil, že zvýšení výplaty o 14 % nařídil politikům Ústavní soud. Ano, ten Ústavní soud, který se proti těmto nepravdivým slovům premiéra musel poprvé ve své historii veřejně ohradit, že nikomu nic nenařídil, a že kdyby si politici nezvedli plat o jedinou korunu, bude mu to šumafuk. To už volně parafrázuji, i když tak to z jeho vyjádření vyplývá, což nakonec vláda potvrdila tím, že místo 14 % schválila návrh na zvýšení platů politiků o 6,95 %.
Bohužel všechny tyto zásahy už přicházely ve chvíli, kdy vládě nezbýval čas. Zákon nebyl řádně prokonzultován ani v připomínkovém řízení ani s kompetentními legislativci, neřkuli v Parlamentu, ale na tohle všechno už jsme si u této vlády zvykli. Výsledkem byl paskvil, chaotický, zcela špatný a nevhodně načasovaný návrh zákona, který v době katastrofálních povodní, mimořádného zvyšování schodku, zvyšování daní, škrtů v důchodech a porušování slibů s odkazem na mimořádnou situaci, zvyšuje platy politiků skoro o 7 %. Vůbec se nedivíme, že vám to prezident republiky hodil na hlavu. Poprvé za tři roky vaší amatérské vlády jste alespoň pocítili dopady svého chaosu na vlastní kůži. Dosud jste totiž tuhle medicínu ordinovali ve velkém hlavně seniorům, studentům na brigádách, zaměstnavatelům nebo třeba lidem, kteří si plánovali cokoliv postavit, ale kvůli kolapsu stavebního řízení nemohli. Rozumím tomu, že se vám tahle medicína nelíbí a kroutíte nevěřícně hlavou a dobře vám tak. Přestaňte se laskavě vymlouvat na opozici. ***
