Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Je pravdou, že ten zákon skutečně nevyřeší problém dostupnosti bydlení v České republice, protože není žádné zlaté tele, které vyřeší něco, co se 30 let neřešilo. Mně přijde, když slyším některé kolegy z ODS, prostřednictvím pana předsedajícího - poslední hovořil pan Munzar. Prostě uvědomme si, že to je mýlka, že se o bydlení nemusíme starat, že pouhá výstavba bydlení vyřeší situaci s bydlením v České republice. Posledních 10 let, ještě před covidovou krizí, by se dalo říci, že je situace s bydlením v České republice ideální. Byly relativně levné hypotéky, rostla reálná mzda a stavělo se 30, 40 000 bytů. Přesto ceny nemovitostí pro vlastnické bydlení - já každému přeji, ať si koupí byt, když to půjde - šly o 60 % nahoru. Inflace, ceny nájemního bydlení, nejen ve velkých městech, je obrovská. Já tu Prahu ani nechci hodnotit, střední Čechy, ale ty nájmy se zvyšují.

Proto, když jsem přišel na to ministerstvo, kde bylo jenom sociální bydlení, které se moc nestavělo, protože když jste vyřešil ten sociální problém, tak jste měl barák plný bytů, který ale nemůžete nikomu pronajmout, protože nesplňuje podmínky. Tak říkám, co s tím budeme dělat? Přišli jsme s nějakou sérií opatření, které ten problém mají z různých stran řešit. První byly investice do dostupného bydlení. Proč to ty obce nemohly stavět? No, jednak bylo tady jenom sociální bydlení a pak neexistovala žádná možnost, jak by si ty obce připravily projekty. Když už si připravily nějaké projekty, tak postavily komerční bydlení, protože to sociální prostě nebylo pro to, abyste ho dal třeba nějaké mladé rodině, nebo abyste ho využil, když už nemáte rodinu, která potřebuje sociální bydlení, ho tam zabydlet.

Tak jsme notifikovali u Evropské komise pro ty, co si netykají s notifikací, prostě bušili jsme do Evropské komise, aby Česká republika jako čtvrtá země získala možnost investovat - ještě neříkám dotovat, protože jsou to finanční nástroje - peníze do bydlení, kde ten nájem bude levnější. To taky nevyřeší všechno, ale obce, kde se za vlád ODS a sociální demokracie a bůhvíkoho ještě předtím prostě masivně privatizovaly byty... Někdy to dávalo smysl, ale třeba v posledních letech ještě další odprodeje bytů prostě už smysl nedávají. Proč? Protože země, města, které mají vyšší podíl obecního nájemního bydlení, tak tam prostě komerční nájmy rostou pomaleji, viz Vídeň a další města.

Do toho se tedy přišlo v reformě bydlení pro život s investičními programy, s penězi na ty investiční programy. Jsem docela rozčarován, že to nenapsal ministr Stanjura tenkrát do rozpočtu. Já jsem proto pro ten rozpočet nehlasoval. Pak slíbil tedy 8 miliard, pak se trošku zacukal, a teď tam musí pan ministr Kulhánek chodit vždycky, když bude mít naskládány v zásobníku byty, tak bude muset hezky přijít za ministrem Stanjurou, ten mu řekne, že mu to buďto dá, nebo mu to nedá a bude to tady tahanice.

Takže obcím se nevěří. Obce mají projekty. My jsme jim dali asi 650 milionů z Národního plánu obnovy, aby si obce, které mají rozpočet nula nula prd, třeba pár milionů na rok, dokázaly připravit projekt na bytovku. Tím vznikly ty projekty z investičního fondu, respektive ze ZSPI, kde je ředitel Dan Ryšávka. Ten řekl, my to jinak neuděláme, než že spojíme odborníky v regionálních centrech. Připravily se projekty a výstavba bytů s levnějším nájmem pro poměrně širokou skupinu lidí. Je to zhruba dva miliony lidí, co se parametry do toho vejdou - mladé rodiny, senioři, potřebná povolání, zdravotní sestry, lidé, kteří třeba byli terčem nějakého domácího násilí. Skutečně to může pokrýt potřeby téměř dvou milionů lidí v České republice. To je ta výstavba.

Do toho samozřejmě - já to nerozporuji, abych zase nebyl příliš příkrý ke kolegům z ODS - ano, stavět se musí, akcelerace staveb, zlevnění výstavby je zásadní. Ostatně proto jsem třeba v té vyhlášce ještě jako ministr prosadil, že se snížil počet povinných parkovacích míst, což potom z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu zase některé strany v pražské koalici nějak jako zgajlovaly. Nebo aby třeba se neřešilo, že v měsíci březnu mi do toho bytu musí pod nějakým úhlem svítit přímé sluneční světlo. Teď už nevím, jestli to je oslunění nebo osvětlení, což neumožňovalo mít byty po celém obvodu třeba nějakého domu a podobné další nesmysly.

Takže cesta, která vede k jednodušší výstavbě, včetně memoranda s Evropskou investiční bankou, aby se ty projekty daly platit, to tady máme, ale to ten zákon neřeší. Ten zákon řeší to, aby lidé z těch 1,5 milionu lidí, kteří se dostanou do nějaké složité životní situace a nevědí, tak aby našli pomoc v kontaktním centru. Popřípadě pokud už splní podmínky nároku na bydlení, tak aby byli zařazeni do pořadníku a přednostně jim byly dány byty, popřípadě v nějakém složitějším případě s nějakou sociální pomocí. Zde už se dostáváme spíše na platformu MPSV, nicméně bydlení - a to znovu zdůrazňuji - nikdy nebylo kompetencí Ministerstva financí ani nebylo kompetencí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Mě strašně mrzí, že skrze tlaky zejména Ministerstva financí a kolegů z ODS, které se naingerovalo do problematiky dostupného bydlení, se na základě nějakých empirických pocitů jednotlivých kolegů ten zákon dlouhodobě dekomponuje. Proč říkám empirických? Protože do Prčic, s Marianem Jurečkou jsme tenhleten zákon a ta kontaktní centra pro bydlení pilotovali v desítkách měst v České republice a v těch desítkách měst to funguje. Některé obce šly do takového vakua, tak si to zkusily na vlastní triko a jedou to.

Já jsem zrovna předevčírem - my jsme to citovali na tiskové konferenci - hovořil o jednom případu - myslím, že to vyšlo na iDNES, možná to bylo i v tištěné Mladé frontě - který popisoval případ dvou seniorů někde v Olomouci, pokud se nemýlím, kde to centrum je. Oni měli dlouhodobou smlouvu na dobu neurčitou. Majitel je nějakým způsobem přesvědčil nebo donutil, aby si změnili smlouvu na tu roční. Mimo jiné jednoroční smlouvu má v České republice asi 40 % lidí, většina z nich jsou mladí. Takže kdybyste chtěli mít třeba děťátko, které tam dáte do školky, tak se najednou můžete na konci roku dozvědět, že buďto přihodíte 20 %, nebo se můžete stěhovat. To teď nechci řešit. Ale i pro ty lidi je ten zákon. Tito senioři podepsali tu smlouvu, a protože občanský zákoník nedovoluje zvyšovat skokově nájemné, tak v souvislosti s novou smlouvou jim bylo zvednuto nájemné o 20 %.

Když si vezmete člověka - mně je 45, takže už dávno netvrdím, že lidi kolem 60 nejsou gramotní na internetu. Moji rodiče jsou na internetu, a to je tatínkovi 80. Ale ti lidé prostě nevědí, co v danou chvíli mají dělat. Nejsou vůbec ready na to, jít někam na pracák nebo na Ministerstvo práce a sociálních věcí a skutečně v tom plavou a potřebují poradit. Někdy skutečně jenom to, jak se zorientovat v nabídce komerčních nájmů, někdy potřebují nějakou významnější pomoc. Co rozhodně nemají, je právní vzdělání, aby je první realitka nezkásla o 100 000, že se stěhují, vofíčko za to, že jim zprostředkují nějaké smlouvy. Přitom ten právní servis není taky dvakrát dobrý a pak ještě dva nebo tři nájmy a možná sepsání další nevýhodné smlouvy. Tohle všecko řeší kontaktní centra pro bydlení, která s pomocí malé investice můžou pomoci lidem, kteří v tuto chvíli bydlí, stávající bydlení si udržet, aby nám nespadli do těch 150 000 lidí, co to bydlení nemají, kteří nás ročně stojí 4,5 miliardy korun.

To měl dělat ten zákon. Proč se zabývám kontaktními místy pro bydlení? Když jsem ten zákon přinesl na vládu... On tedy tou vládou prošel, proto nechápu, proč ministr Kulhánek ustoupil k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu, protože ten jde daleko za rámec výhrad, které zaznívaly na vládě, zejména od kolegy Kupky a Stanjury, pana ministra Kupky, pana ministra Stanjury. A začala rošáda, jestli to náhodou není na Českou republiku moc, mít 400 lidí po celé České republice ve 200 obcích s rozšířenou působností, které ale každé - a to olomoucké centrum pomohlo už stovkám lidí - které dokážou vyřešit problém těch lidí, když nevědí co. Takže tahá nos o to, jestli 200 lidí ano, nebo ne, vedlo k tomu, že ministerstvo ještě za mě udělalo ústupek a řeklo, dobře, některá ta místa budou sdílená, ale ta povinnost na úrovni ORP je zásadní a ty obce se na to chystaly. No, akorát prostě musíme vykazovat, že seškrtáváme stát. My sice budeme mít stát, který bude štíhlý, ale to, že lidé budou přicházet o bydlení, to nám asi nevadí.

Tady zaznívalo hodně, ten náš kraj, severočeský nebo Ústecký kraj, tak já nevím, jestli kontaktní centrum bude v Ústí a jestli bude třeba v Litvínově taky, nebo tam už ne. Ale takový můj příklad. Představte si, že jste člověk, který má nějaký problém, skokově vám zvednou nájem, partner onemocní, přijde o práci, vy bydlíte v nějakém městě v Ústeckém kraji, tak pojedete do Ústí na nějaký centrální úřad, kde vůbec neznají vaši situaci. Vůbec neznají, jaká je bytová situace v tom vašem městě a tam se vám budou snažit poradit, co máte dělat, popřípadě vás odkážou na nějaké sociální služby, které ale už v tom Ústí nebudete řešit, protože zase pojedete do Litvínova nebo kde je místní filiálka sociální práce, což to má samozřejmě poměrně hustou síť. Prostě nedává to smysl. ***