Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Němečková Crkvenjaš, připraví se paní poslankyně Karla Maříková. Prosím.
Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych zde přednesla a odůvodnila dva pozměňovací návrhy k tomuto tisku. Jeden je uveden pod číslem sněmovního dokumentu 6087. Je to takový víceméně technický pozměňovací návrh, který umožňuje vojákům po ukončení činné služby nebo po skončení studia na vojenské škole zvolit si zdravotní pojišťovnu podle svého uvážení. Současná úprava je taková, že jsou po skončení této služby automaticky převedeni k pojišťovně, u které byli před nástupem do služby nebo na vojenskou školu, takže teďka se jim dává tímto pozměňovacím návrhem možnost do tří měsíců po ukončení si zvolit pojišťovnu a vždy k prvnímu v měsíci se můžou přehlásit. Takže to je takový, řekla bych, nekonfliktní pozměňovací návrh a doufám, že bude mít vaši podporu.
Druhý pozměňovací návrh je uveden pod číslem 6086 a je to už tady mým předřečníkem zmiňovaná volba pacienta. Už jste tady slyšeli ten základ, takže já to s dovolením nebudu opakovat. Nicméně musím říct, že se opravdu jedná o čistě propacientský návrh, a to z toho důvodu, že v současné době, když si chce někdo připlatit za nějaký materiál nebo za službu nad rámec toho, co je hrazeno zdravotním pojištění, tak musí automaticky uhradit celý výkon. To znamená, že ten pacient vlastně je diskriminován. On platí zdravotní pojištění, nicméně pokud si chce připlatit, tak mu není umožněno, aby doplatil jenom rozdíl, ale musí si zaplatit celý výkon. Tohle by měl tenhle pozměňovací návrh vyřešit.
Ale není pravda, jak tady bylo řečeno, že bude pojišťovnou hrazena ta nejlevnější varianta. Tam je vysloveně uvedeno, že lékař musí stanovit individuální plán léčebný, ve kterém bude v souladu s nejnovějšími poznatky postupováno, a tu nejvhodnější variantu pro toho pacienta vybere, to znamená, že nemůže, nemůže vybrat tu nejlevnější variantu, pokud není pro toho pacienta vhodná. A bude to muset být uvedené v té dokumentaci. To znamená, že pokud jsou dvě srovnatelné varianty a ten pacient si může - my ho v podstatě zatáhneme do toho procesu rozhodování, my mu dáme možnost volby - on si může vybrat, kterou ze srovnatelných variant si vybere, a jednu třeba bude hradit pojišťovna, druhou ne. A on zaplatí jenom ten rozdíl, ne celou částku. To je podstata toho návrhu. Takže opravdu nám nepodsouvejte tady, že se jedná o dvojí péči, to rozhodně tady není na denním pořádku.
Myslím, že to není v rozporu ani s čl. 31 Listiny základních práv a svobod, že všichni tu péči budou mít i nadále dostupnou. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní paní poslankyně Karla Maříková. (Námitka z pléna, faktická.) Děkuji, pan poslanec Jan Síla. Děkuji vám za upozornění. Prosím.
Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Já bych chtěl oslovit paní kolegyni, vaším prostřednictvím, že se nejednalo o nepravdivou informaci. Vy to dobře víte, zrovna tak, jak to vím já, že tento zákon, ta Fischerova pojistka, ten zákon, paragraf Fischerové, ten vlastně jistil už od roku 2012, aby nemohlo ODS privatizovat zdravotnictví. To je celý problém. Vždyť vám se daří tady touto novelou zrušit paragraf Fischerové. To znamená, zdravotní pojišťovna bude hradit jen to nejlevnější, co vůbec může hradit. Všecko ostatní si budou hradit lidé sami. Ale pozor, jenom ti, co na to mají. A když se podíváme do zahraničí, kde je zdravotní péče mnohonásobně dražší jak u nás, tak to znamená, že na to uhradit tu takzvanou, jak vy říkáte, nadstandardní péči bude mít málokdo, lépe řečeno, bude mít těch vašich 10 - 15 procent obyvatel. To je jedna věc.
Druhá věc. Já bych se vás chtěl zeptat, když už tady mám slovo, kolik mám ještě - minutu, kdo bude určovat v té zdravotní pojišťovně, který ten výkon bude ještě hrazen pojišťovnou, a který nebude hrazen pojišťovnou? To bych rád slyšel od vás, to rozdělení, co to vlastně je? Protože tím vy vlastně se dostáváte do té problematiky řešení standardu a nadstandardu. Tady tuto problematiku řeší, dokonce ji řešila ve Spojených státech i Hillary, manželka prezidenta Clintona, a nechala si zpracovat odbornou studii, když chtěla nechat vypracovat standardní zdravotnické výkony, které by hradily pojišťovny. Ale bohužel když zjistila, že to je seznam metr vysoký papírů prakticky obsahujících celou medicínu, tak to zrušila a nic takového dál nepokračovalo. A zajímalo by mě, jak vy budete určovat, co je standard, a co je nadstandard? Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a určitě byste to chtěl od paní poslankyně slyšet mým prostřednictvím. (S úsměvem.) Tak prosím, paní poslankyně Karla Maříková.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak vyšlo to úplně náhodou, nebyl to záměr, že vystupuji po mé předřečnici a vystupuji k jejímu pozměňovacímu návrhu. A musím říct, že není to myšleno nijak zle, ale mě velmi mrzí, že tento pozměňovací návrh, který komercializuje zdravotnictví, předkládá ministr zdravotnictví Vlastimil Válek a předsedkyně zdravotního výboru - oba lékaři. Ten pozměňovací návrh absolutně mění tvář našeho zdravotnictví, takovou, jaká je, a nějak musím na to reagovat, nepodsouváme to, že jde o jakési nadstandardy. Ty nůžky se začnou rozevírat, ten standard se začne snižovat a posouvat a samozřejmě lidé si budou muset připlácet více a více.
Tento návrh prostě umožňuje komercializaci zdravotnictví, řekněme to tak, jak to je, což v praxi znamená, že pacienti si budou moci připlácet za lepší zdravotní péči nebo materiál.
Na první pohled se takový krok může zdát jako rozšíření možnosti pro pacienty, tak, jak to má má předřečnice sice řekla, a jako takový způsob, jak zvýšit kvalitu péče pro ty, kteří si to mohou dovolit. Nicméně je nesmírně důležité čelit těmto změnám s pečlivým uvážením a také se podívat na to, jaké to bude mít důsledky.
Abychom mohli plně pochopit a posoudit tento návrh, musíme se podívat na zásadní principy, na kterých by měl stát náš zdravotní systém a na kterých je postaven. Zdravotnictví by mělo být založeno na rovnosti, dostupnosti a kvalitě pro všechny občany bez ohledu na to, jaká je jejich finanční situace. Každý člověk má právo na důstojnou zdravotní péči a nemělo by se to měnit jen proto, že někteří lidé si prostě mohou dovolit více než jiní. Komercializace zdravotnictví a zavádění v uvozovkách takzvaných nadstandardů nese s sebou riziko prohlubování nerovnosti ve společnosti. Může dojít k tomu, že se vytvoří dvě rozdílné úrovně, zdravotní péče. Jedna, která bude dostupná všem, což bude nějaký standard, ale s nižší kvalitou, a druhá kvalitnější, dostupná pouze těm, kteří si to prostě finančně můžou dovolit. To by vedlo k segregaci ve zdravotní péči, což je v rozporu se základními principy solidarity a spravedlnosti, které by měly být pilířem našeho zdravotního systému.
Musíme si taky položit otázku, zda tento návrh skutečně slouží zájmu pacientů, nebo zda je spíše ve prospěch komerčních subjektů, které chtějí vydělat na lidském zdraví. Zdravotnictví, prosím vás, není trh, nejde přece o nakupování zboží. Jde o zajištění základního práva na zdraví a důstojnost. Návrh komercializace dává přednost zisku před potřebami lidí a může vést k tomu, že se stane pouhým obchodním artiklem.
Musíme pečlivě přemýšlet o dlouhodobých důsledcích, které by takové změny mohly přinést. Je podstatné hájit zdravotnický systém, který je dostupný, kvalitní a spravedlivý pro všechny. Společnost, která se zavazuje k solidaritě a spravedlnosti, se nikdy nesmí vydat cestou, která by vedla k diskriminaci těch, kteří si nemohou dovolit připlácet za lepší zdravotní péči. ***
