Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.40 hodin)
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já k tomu budu ještě vystupovat, ale musím reagovat na slova pana poslance Špičáka, vaším prostřednictvím, ohledně té umělé inteligence. Já si myslím, že nasazení té umělé inteligence ve zdravotnictví se bude určitě prudce rozvíjet, a já si dokážu představit, že právě ohledně tohoto zákona tam je takové šídlo v pytli, protože tam jde o to, a já o tom budu mluvit, kdo bude pak vypisovat ty požadované údaje, které budou třeba, budou ti lékaři muset nějakým způsobem filtrovat, hlavně mám na mysli ty emergentní údaje, tak tam vlastně ta umělá inteligence by mohla být velmi nápomocná. Ale problém je v tom, že vlastně ta data, ty všechny informace musí digitalizovány, musí být přístupny a musí být pravděpodobně nejlépe nějak strukturovány. A v čem vidím já největší problém, je v tom, že tu odpovědnost tam nese lékař. A pokud prostě přeneseme tu odpovědnost na umělou inteligenci, tak nastane problém, protože já si pak nedokážu představit, jak lékař vlastně tu umělou inteligenci bude kontrolovat, že ty informace, které vybrala, vybrala správně, protože všichni jsme se s tím setkali, že pokud dáváme umělé inteligenci některé dotazy, tak značně fantazíruje a mnohdy si i vymýšlí, takže je tam ještě moc práce a obával bych se tu umělou inteligenci, současnou umělou inteligenci pustit na tato tak zásadní a citlivá data. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní s další faktickou se přihlásil pan poslanec Julius Špičák. Prosím, máte slovo.
Poslanec Julius Špičák: Já budu stručný jako obvykle, paní předsedající. Umělá inteligence je prostě fenomén a je třeba s ním tedy pracovat. Byla založena před krátkou dobou Lékařská společnost umělé inteligence, já jsem tedy spoluzakladatel a začátkem dubna bude mít první kongres. Takže doporučuju tedy poslancům, kteří o to mají zájem, aby se toho kongresu tedy zúčastnili.
Znovu musím říci, já vidím největší přínos té umělé inteligence v organizaci práce a největší přínos i riziko například v podávání různých žádostí a grantů, protože ona je schopna nasbírat tolik informací, co člověk prostě není schopen. Takže tam vidím ty potenciální přínosy a současně tedy i rizika. Ale doporučuju znova, bude to velký kongres, doporučuju se zúčastnit.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Nyní v obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Němečková Crkvenjaš, poté pan poslanec Zlínský. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš: Děkuji, paní předsedající. Já jenom tady ještě na margo svých předřečníků. Také vnímám, že umělá inteligence určitě má místo ve zdravotnictví a určitě je to dobrý pomocník, ale myslím si, že ještě máme co diskutovat, než přistoupíme k tomu, že to nějakým způsobem upravíme v zákoně. Takže já právě spoléhám na to, že nově vzniklá odborná společnost umělé inteligence ve zdravotnictví bude velkým pomocníkem a už existuje i pracovní skupina na Ministerstvu zdravotnictví, takže já věřím, že všechno to časem upraveno bude, a určitě je to potřeba, nicméně já bych varovala před nějakými ukvapenými úpravami, dokud to ještě není pořádně vydiskutováno.
Nyní mi dovolte věnovat se pozměňovacímu návrhu, který jsem připravila společně se svými kolegy Tomem Philippem, Michaelou Šebelovou a Martinou Ochodnickou. Je uveden pod sněmovním dokumentem 6234 a jedná se o povinné e-poukazy. Už v dnešní době funguje elektronická preskripce zdravotnických prostředků. Je to zavedený funkční systém, nicméně stále existují provozovny, je jich menšina, ale existují, které tento systém ještě neakceptovaly a které nevydávají zdravotnické prostředky na e-poukaz. Myslím si, že v rámci digitalizace už je načase to změnit, a jde tady hlavně o to, že pacienti, pokud je jim předepsán e-poukaz a přijdou do výdejny, která ho nepodporuje, tak se musí vracet pro papírový poukaz. Je to zbytečné, protože ten systém už tak dlouho funguje, že navrhujeme, aby po vzoru eReceptu byl taky povinný. A také tak, jak to funguje u eReceptů, budou tam určité výjimky. Je to obdobné zcela, to znamená, že pokud nebude možné předepsat e-poukaz, tak ho můžeme nahradit papírovým, ale jenom v odůvodněném případě. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. K té se přihlásil pan poslanec Milan Brázdil. Prosím, máte slovo.
Poslanec Milan Brázdil: Bude to velmi krátké a vlastně na všechny předřečníky. Víte, elektronizace zdravotnictví, proč se to dělá? Tak aby jakože diagnóza, aby to všechno běhalo, aby to přísnější, aby medicína vzkvétala? Ale víte o tom, že vlastně v dnešní době narůstá psychiatrických, psychologických problémů mladých lidí spojených právě s tou digitalizací, umělou inteligencí, a tak kde se vlastně úplně ztratila ars medicíny, umění medicíny? Součástí toho léčení a vyšetření bylo také něco, co není jenom o jedničkách a nulách, ale je to o člověkovi samotném. Já jenom chci říct, že my - a pan docent Svoboda asi možná mně to potvrdí - hraje to roli. (Poslanec Svoboda přikyvuje. Ale ta elektronizace jde vlastně proti tomu.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní zatím jako poslední je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já jsem tady v průběhu prvního čtení tohoto zákona měl dlouhé vystoupení, kde jsem tady citoval dlouhé pasáže z tohoto zákona. Chtěl jsem si to vystoupení skutečně opřít o konkrétní informace, konkrétní data, tak dneska slibuji, že to opakovat nebudu, nicméně zdůrazním tady některé body z toho zákona, ke kterým mám vážné připomínky. Přiznávám se, že jsou to připomínky hlavně z pohledu lékaře, protože primárně se cítím jako lékař, který by s tímto systémem měl pracovat. Předem avizuju, že nejsem žádný ludita, to znamená nějaký rozbíječ strojů, a naopak musím říct, že si myslím, že elektronizace a digitalizace zdravotnictví, pokud se udělá správně, tak může být přínosná, ale také si myslím, že je třeba, aby o tom byla vedena hluboká diskuse, abychom se nedopustili mnohých chyb.
Digitalizace zdravotnictví a jiných společenských odvětví otvírá dveře hluboké transformaci naší společnosti, ale tato transformace může mít nepředpokládané a nedomyšlené negativní důsledky, a proto by měla v tomto směru probíhat podrobná hluboká debata, o které jsem hovořil, a přiznám se, že jsem ji zatím významně nezaznamenal. Zaznamenal jsem tam nebo zaznamenal jsem tu pouze myšlenky, že digitalizace zdravotnictví a digitalizace obecně je nezbytná a že ji prostě musíme provést a že v podstatě se o tom ani moc nediskutuje. A já se přiznám, že si tady spíše připadám téměř jak sám voják v poli.
Takže říkal jsem, že mojí snahou není totálně popřít snahu digitalizovat a elektronizovat, ale spíše poukázat na možné problémy, které mohou z tohoto povstat. A já se přiznám, že budu kritizovat takzvaně zprava i zleva, a pochopíte, proč to tak myslím? Já odmítám postulát, že co je digitalizované, to je správné a moderní, a že digitalizace kdečeho zlepší naše životy na věčné časy a nikdy jinak. Už jsem o tom tady hovořil, že jedna z největších obav, které mám nejenom já, ale i další lidé, kteří tomu rozumí a zabývají se tím, že by mohla tady vzniknou společnost dohledu, to znamená, že ta data digitalizovaná a získávaná přes různé senzory, které nás budou obklopovat, tak budou využívána někým za nějakým účelem a ten účel nemusí být v náš prospěch, ale může být v prospěch toho, kdo tu společnost případně bude řídit nebo využívat. ***
