Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.50 hodin)
(pokračuje Petr Hladík)
My jsme přišli s tím, a byli bychom do značné míry unikátem, že 15 procent z nevybraných záloh by byly přímým příjmem obce tak, abychom jednak kompenzovali případné výpadky obcí, ale především abychom zajistili, že to rozdělení finančních prostředků bude spravedlivé.
Já možná jenom zkusím ještě nastínit jeden pohled a vím, že se tady diskutuje to evropské nařízení. Tak jaký je rozdíl mezi tím, kdy neuděláme svůj zákon, nezačneme zálohovat podle české legislativy, ale počkáme na ten rok 2026 a necháme vlastně uplynout tu lhůtu. Tak co se stane? Stane se to, že po roce 2026, někde mezi lety 2026 až 2028 budeme muset zavést zálohování povinně podle evropské legislativy.
A teď zkusím říct dva parametry, které jsou rozdílné vůči tomu českému zákonu. Za prvé to nařízení říká, kde odebíráš, tam také musíš vracet. Ty malé obchůdky, ty koncerty, ty dětské dny. A nepočítá s žádnými kompenzacemi pro obce. Tyxakovýto parametr tam není. Proto ve chvíli, kdy vyšlo evropské nařízení, tak se k tomu, že začnou zálohovat, přidaly další země. Nedávno ohlásilo Španělsko a Velká Británie, že začnou zálohovat. Dneska už takovýchto zemí, které se připravují, je celkem 21. Británie není v unii, ale přesto stále svoji legislativu s unijní legislativou ladí. (Hluk v sále.)
Co je důležité? Tak pokud si přijmeme tuto českou legislativu, tak ji můžeme dál parametricky rozvíjet, můžeme ji upravovat, můžeme ji měnit. Pokud to necháme dojít až na ten rok 2026, kdy nejsme schopni, a to jsou data a odpovědi EKO-KOMu, nejsme schopni splnit 80 procent sběru PET láhví a 80 procent sběru plechovek. Dostat se na číslo 75 procent...
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se. Paní poslankyně, chcete-li diskutovat, poprosím vás, diskutujte v předsálí. Opakovaně vás vyzývám ke klidu. Prosím. Prosím, pane ministře.
Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík: Dostat se na těch 75 procent PET láhví nám trvalo zhruba 20 let velmi intenzivního sběru a velmi intenzivní práce vás všech, kteří působíte nebo jste působili v komunální sféře.
Já vím, že tady se také diskutuje a šíří, prostřednictvím pana předsedajícího, paní Peštová nebo někdo další bude dávat návrh na přepracování. Chci možná ale k tomu říct, že bych rád slyšel od opozice opravdu věcný návrh toho, jak dosáhnout 80 procent sběru plechovek a 90 procent sběru plechovek a PET láhví v roce 2029, když 20 až 25 procent lidí odmítá třídit. Prostě to nevhodí do té vhodné popelnice, i kdybychom dali odpadkový koš všude na všechna místa, i kdybychom to dali na všechna nádraží, školy, na veřejné prostory. A kdo z vás ve vašich městech má systém tříděného odpadu ve veřejném prostranství, v parcích a na náměstích? Tak i kdybychom toto učinili, tak pokud to lidé nevhodí do správné popelnice, tak potom ten materiál je ztracen.
A často se argumentuje OZO Ostrava. OZO Ostrava má jednu ze tří moderních linek. Ale oni vyrábí tuhé alternativní palivo. Drtivá většina toho, co projde jejich linkou, skončí na vytápění. Kdyby se takto chovali všichni, tak spálíme 50 procent odpadu. A my víme z jiné evropské legislativy, že můžeme pálit maximálně 25 procent odpadu, 65 procent odpadu musíme materiálně využít a jenom 10 procent toho nevyužitelného, nespalitelného můžeme uložit na skládky. My dneska nerecyklujeme ani 50 procent odpadu. A máme dosáhnout už v roce 2030 65 procent. Já bych se tady opravdu nechtěl dočkat diskuse, že za několik let na této ctěné Sněmovně tady budeme debatovat jiný návrh, třeba že posunujeme ten zákaz skládkování z roku 2030 na něco pozdějšího. Tak toho bych se opravdu nechtěl dožít.
Někdy se také říká, řešíte petky, to je jenom 50 000 tun, to je vlastně jako nic v tom celém systému. Tak já možná bych rád uvedl na pravou míru, že to tak není. Dneska za odpad platí občané a obce. Obce vydají 6 miliard korun na systém sběru a nakládání s odpadem. Platí to obyvatelé zhruba 700 korunami za rok průměrně a dalších 700 dodá ta obec. Je to v každé obci jinak. Já bych byl fakt rád, a k tomu směřuje Ministerstvo životního prostředí, aby za to neplatili ani občané, ani obce, abychom tady opravdu nastavili přenesenou odpovědnost výrobce, aby to byla opravdu věc, která záleží na spotřebitelském chování. Nám už se to podařilo v bílé elektronice, v černé elektronice, v pneumatikách, nebo třeba v bateriích. Tam nám to funguje. Není to neznámý systém.
Proto plán odpadového hospodářství Cirkulární Česko, které schválila předchozí vláda, pan ministr Richard Brabec stál u Cirkulárního Česka. A víte, co tam je napsáno? Budeme zavádět rozšířené odpovědnosti výrobce. To tam je napsáno. Proto rozšířená odpovědnost výrobce na textil, na nábytek, na plastové výrobky. Ve žlutých kontejnerech končí plastové hračky nebo boby. Ale tihle za to nic neplatí, na rozdíl od těch obalářů. Proto přenesená odpovědnost výrobce na sportovní potřeby a tak dále.
Toto je opravdu systém, který bychom rádi přenesli do celého odpadového hospodářství. Omlouvám se, že trošku šířeji představuji tuto novelu, ale potřebuji ji představit takovým způsobem, protože tady vzniká celá řada nesrovnalostí, celá řada polopravd nebo mýtů. Opravdu tím hlavním a zásadním cílem je dostat se k reálné recyklaci a materiálovému využití alespoň 65 procent odpadu. To se nám v segmentu petek a PET láhví může udát velmi jednoduše, protože z pohledu klienta, z pohledu zákazníka, z pohledu občana České republiky se nezmění vůbec nic. On už toto umí u pivních láhví. A tak jak to umí u pivních láhví, tak naprosto stejným způsobem bude vracet plechovky a petky.
Nemůže dojít ke zdražení tak, jak se občas argumentuje, protože ten systém bude postaven neziskově. Ten systém bude postaven na financování tří zdrojů: poplatků nápojářů, které už dneska platí do EKO-KOMu, materiálu, který se prodá, a já jsem zmiňoval, že hodnota materiálu, který dneska končí v přírodě, na skládkách nebo na spalovnách, je zhruba půl miliardy korun, a nevybraných záloh. Ten systém na sebe vzájemně tlačí. Pokud bude levnější materiál, bude dražší poplatek. Pokud bude materiál dražší, bude levnější poplatek. Ale dneska hrozí českému průmyslu, že ten materiál bude muset draze kupovat ze zahraničí, a to zahraničí ho nebude chtít pustit, protože náš systém se chová tržně, ekonomicky a ten materiál prostě pouští do zahraničí jako takového.
Co je důležité? Ten systém na sebe vzájemně ekonomicky tlačí, tedy využívá toho, že cenu stanovuje trh, protože v tom zákoně je napsáno, že jestliže nápojář uvede na trh, dám pro příklad, 100 tun materiálu, efektivita systému musí být alespoň 90 procent a může si předkoupit - předkoupit - maximálně 60 procent, protože ty cíle se nápojářům postupně zvedají až na 60 procent rPETu, a to znamená, z těch 100 tun si může předkoupit - může - maximálně 54 tun. Ale zbylé tuny budou prodány na volném trhu, tedy vytvoří tu cenu jako takovou.
Dále jsme do toho zákona vetkli to, aby se podpořil současný systém dotřiďovací linky. Není možné, aby operátor si investoval. Bude muset jít ve službách, ať už svozu, nebo také dotřiďování. Podpoří to stávající odpadový systém. Podpoří to stávající dotřiďovací linky. Podpoří to investice do modernizace stávajících manuálních odpadových linek. My máme opravdu 136 manuálních dotřiďovacích linek. A většina z vás jste tam byli a víte, jak vypadají, a víte, jaká je efektivita těchto dotřiďovacích linek. Opět se říká, když tam nebude petka a plechovka, tak co už tam zbude? No, všechny ty ostatní plasty. Efektivita dotřiďování se v tu ránu zvýší. Zvýší se ten apetit na investice. Protože pokud se nápojový segment neshodne na čisté bílé, tak se bude dotřiďovat na těchto současných dotřiďovacích linkách ve službách, i samozřejmě barevnost toho materiálu. ***
