Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.00 hodin)
(pokračuje Lenka Knechtová)
Já bych se na závěr svého vystoupení, protože si myslím, že jsme tady ve faktických poznámkách probrali kdeco, ještě obrátila na pana ministra zdravotnictví, protože si myslím, že ten při debatě o důchodové reformě vůbec nevystoupil a ani v současné době není přítomen v sále, a myslím si, že by měl k tomuto tématu určitě co říct. Protože jak vidíme potom situace v terénu, tak mnozí pracující v náročných profesích se potýkají s těžkým zdravotním stavem už ve věku od padesáti let a myslím si, že Ministerstvo zdravotnictví by mělo k tomuto tématu určitě vystoupit.
Na závěr bych tedy shrnula, že dochází k porušení jak principu sociálního dialogu, tak je zde i nejistota, především právní nejistota. Mluvíme tady o zátěži pro firmy a svým způsobem i ohrožení pracovního trhu. Takže bych za náš klub v prvním kole dala návrh na zamítnutí zákona. Pokud, pane místopředsedo, tento návrh neprojde, tak návrh na vrácení k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vaše návrhy jsem si oba poznamenal a po skončení obecné rozpravy o nich dám hlasovat.
S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Igor Hendrych, prosím.
Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Tohle byla velmi příhodná faktická poznámka, apel na ministra zdravotnictví, protože skutečně tady nevystoupil. Já jsem ho k tomu vyzýval několikrát, když jsme probírali důchodovou reformu, a to v souvislosti s tím, že Ministerstvo zdravotnictví v mezirezortu napsalo, že nelze neustále navyšovat věk odchodu do důchodu, že zdravotní stav populace není takový, aby to zvládla. Pan ministr zdravotnictví, který tu není opět přítomen, se k tomu ani jednou nevyjádřil v průběhu druhého a třetího čtení. Takže ten apel si myslím, že je velmi příhodný.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy paní poslankyně Lucie Šafránková, připraví se paní poslankyně Jana Pastuchová. Prosím.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte i mně říct stanovisko našeho poslaneckého klubu hnutí SPD na faktické zavedení povinného spoření na stáří v penzijních fondech pro zaměstnance v náročných profesích ve 3. kategorii. Dopředu musím jasně říct, že SPD tento návrh nikdy nepodpoří, a řeknu vám proč. Protože ze strany vlády jde v podstatě jednoznačně o další podraz na tyto zaměstnance, kterých je víc jak 100 000, kteří měli mít dle předchozího vládního slibu již od letošního roku nárok na až o pět let dřívější odchod do řádného a plnohodnotného nekráceného starobního důchodu. Což bylo na poslední chvíli tady ve Sněmovně na návrh expertů na náročné profese, pana poslance Bendy a Jakoba, úplně bez ničeho, bez jakéhokoliv vysvětlení, bez jakéhokoliv odůvodnění, zcela zrušeno, bez jakékoliv náhrady a jakékoliv rozumné a smysluplné alternativy.
Navíc ty debaty, ty sliby, se tady v mediálním prostoru vedly několik dlouhých měsíců ještě předtím, než si tady vláda na sílu prohlasovala reformu, kdy došlo k čtyřnásobné penalizaci za odchod do předčasného důchodu, kdy došlo ke změně mimořádných a řádných valorizací. Tak již tehdy, ještě dávno předtím - i když s tímto zásadně také nesouhlasíme - měly být vyřešeny takzvaně náročné profese. Ale nestalo se, byly pouze sliby a vůbec nic tahle vláda, krom slibů, neudělala.
Protože to, co vláda v tuhle chvíli občanům v náročných profesích nabízí, není vůbec žádnou reálnou ani slušnou alternativou a mluvím hlavně o navrhovaném využití předdůchodů na základě povinného penzijního spoření a příspěvku zaměstnavatelů. Tahle možnost totiž bude pro drtivou většinu zaměstnanců v náročných profesích prakticky nedostupná, protože vyžaduje naspoření enormně vysokých finančních částek. V případě pětiletého předdůchodu, tedy odchodu do důchodu o pět let dříve, než je zákonná hranice věku odchodu do řádného starobního důchodu, by bylo nutné za stávajících podmínek našetřit zhruba 810 000 korun, přičemž tato suma samozřejmě v dalším postupném čase poroste. Při průměrné mzdě - ať se nám to lépe počítá - a navrhované výši příspěvku zaměstnavatelů toho lze dosáhnout nejdříve za několik dlouhých desítek let. Tudíž tedy starší zaměstnanci v náročných profesích by pak byli možnosti dřívějšího odchodu do důchodu jednoznačně zcela zbaveni.
Náš poslanecký klub tedy tento návrh, ze kterého by profitovali prakticky pouze majitelé a akcionáři soukromých penzijních fondů, jednoznačně a principiálně odmítá. Kolegyně, kolegové, takzvaný předdůchod je systém, který umožňuje až pět let před vznikem nároku na odchod do řádného starobního důchodu pobírat penzi z finančních prostředků naspořených v rámci doplňkového penzijního spoření ve třetím důchodovém pilíři. Jak už jsem říkala, klíčové v tomto případě je, aby měl občan, který chce předdůchod pobírat v rámci svého doplňkového penzijního spoření, našetřeno potřebné zákonem vyžadované minimální množství finančních prostředků.
Tedy pro vaši bližší představu. Pro zájemce o vstup do režimu předdůchodu činila v roce 2024 požadovaná částka 30 procent průměrné mzdy, tedy 12 729 korun. Takže zaměstnanec, který by chtěl vloni do předdůchodu odejít pět let před dosažením důchodového věku, musel mít v doplňkovém penzijním spoření v tu chvíli naspořenou sumu 763 740 korun. To mluvíme jen o minimální naspořené částce, kterou lze předdůchod teoreticky začít vůbec čerpat. Ale kdo z těch zaměstnanců a občanů, kteří tyto peníze nakrásně i našetřené měli, si může dovolit žít za 12 729 měsíčně a po pěti letech být de facto takzvaně na nule?
Jakým způsobem a za jak dlouho lze ve III. pilíři našetřit onu sumu 763 740 korun? Samozřejmě je to individuální a také to záleží zejména na výši měsíčního příspěvku do penzijního spoření. Ale vezměme si tady jeden modelový příklad, kdy do dobrovolně povinného důchodového spoření vstoupí nyní zaměstnanec v náročné profesi ve 3. rizikové kategorii právě proto, aby v budoucnu získal nárok na předdůchod a aby nemusel v těžkých podmínkách dřít téměř až do sedmdesáti let. Vláda nám tady navrhuje, aby odvod zaměstnavatele do III. pilíře činil 4 procenta z hrubé mzdy zaměstnance.
Pokud tedy budeme vycházet z čísel platných pro loňský rok, při průměrné mzdě by takový zaměstnanec částku potřebnou na pětileté pobírání předdůchodu našetřil za 37 a půl roku, tedy prakticky za celý svůj profesní život. Postupem času se bude tato doba s růstem průměrné mzdy docela rychle prodlužovat a brzy překročí čtyřicet let. To ještě zatím nehovořím o tom, že do určitého počtu měsíčně odpracovaných směn nebudou muset zaměstnavatelé za tyto zaměstnance povinný příspěvek odvádět vůbec, což je další naprosto nepřijatelný projev vládní asociální arogance vůči těmto zaměstnancům.
Proti vládnímu návrhu ve vzácné shodě protestují jak zástupci zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů a odmítají ho. Svaz průmyslu a dopravy k tomu uvádí, že z pohledu zaměstnavatelů je legislativní podoba vládního návrhu téměř neaplikovatelná a považuje za velmi nešťastné, že zástupcům zaměstnavatelů nebylo umožněno seznámit se se zněním návrhu připravovaného zákona dopředu, jak je to jindy běžné. Tento návrh týkající se důležitých zájmů pracujících měl být dle zákoníku práce v průběhu legislativního procesu totiž projednán se sociálními partnery, k čemuž nedošlo.
Dle Svazu průmyslu a dopravy návrh vykazuje zásadní obsahové nedostatky, které jej budou činit obtížně aplikovatelným. Návrh například dostatečně nevymezuje, co se považuje za výkon rizikové práce pro účely vzniku práva na příspěvek, což vyvolá zásadní aplikační problémy v případě překážek v práci, čerpání dovolené i výkonu jiné než rizikové práce ze strany zaměstnance. To jsou přece připomínky naprosto zásadního charakteru. ***
