Neautorizováno!

A teď vlastně ty důvody, proč to nechceme podpořit. Systém je předražený, ty peníze můžou sloužit někde jinde, použít je i na samotnou výstavbu, která by nám doopravdy dala aspoň nějaký byt na trh. Je administrativně náročné psát rozhodnutí, zařazovat lidi do evidence, mezi sebou budeme kolovat papíry, abychom říkali: Vy tam nesmíte býti, nebo naopak: Vy tam můžete býti, a nerozmysleli jste si náhodou to, jestli ještě chcete v evidenci zůstat, nebo nechcete zůstat? Fakt úplně administrativní masakr. Je na založen na dobrovolném vkládání bytu, ať už obecního, nebo soukromého. Hrajete si se sny. Vedením evidence osob, kterým můžete garantovat získání bytu, tím jenom prohlubujete jejich frustraci, protože jim dáváte naději v tom, že nějakým způsobem by mohly byt získat, a vůbec reálně nevíte, jestli ty byty budete mít k dispozici. Hrajete si se sny!

Samotný zákon vede k nesamostatnosti osob a k nesamostatnosti těch lidí samotnou bytovou nouzi sami řešit. Vzniká totální závislost na neziskovém sektoru, který bude mít v mnoha případech duplicitní charakter.

A poslední - tento systém dává vznik nových 160 úřednických pozic pro zákon, který by měl pomoci po přijetí toho pozměňovacího návrhu s tím 1,43 životního minima pouze 160 000 obyvatel z celkové částky za 1,45 miliardy. Děkuju za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a já nyní shrnu, jak vypadají přihlášky, protože s faktickou se hlásí paní poslankyně Ivana Mádlová, potom s přednostním máme pana ministra Mariana Jurečku, potom se stanoviskem klubu paní poslankyni Marii Pošarovou a potom s přednostním pana ministra Kulhánka.

Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Já bych z toho, co tady všechno zaznělo a ještě určitě zazní, vypíchla pár věcí.

Jednak bych se chtěla zeptat pana ministra Kulhánka, proč vlastně stojí za tímto komplexním pozměňovacím návrhem, jestliže úplně mění vlastně původní návrh zákona, a hlavně se mění úplně cílové skupiny. Zajímalo by mě, jak se vy postavíte k tomu koeficientu 1,43, a já věřím tomu, že autoři tohoto pozměňovacího návrhu to tady dostatečně obhájí, aby nás přesvědčili, protože skutečně dosah na ty původní cílové skupiny to nemá. Mělo by se to spíše jmenovat zákon o sociálním bydlení, a nikoliv tedy o dostupném bydlení.

Potom tady zaznělo už v minulosti a i na výboru pro regionální rozvoj, že ten návrh, jak je teď postaven, nahrává jenom obchodníkům s chudobou, a mě by zajímalo, jestli skutečně jste si jist, že to nebude nahrávat obchodníkům s chudobou, že nebudou skupovat ty byty a prostřednictvím státu se o ně nebudou starat, jak tyto obavy vyvrátíte, protože to je velmi závažné a je v tom spousta peněz.

A co máte tedy připraveno, protože tento zákon se vlastně netýká mladých začínajících rodin, jak to bylo asi i původně zamýšleno, že by to dosáhlo i na tyto skupiny nebo matky samoživitelky, co máte připraveno tedy pro tyto lidi, aby mohli důstojně žít a aby mladí, kteří uvažují o rodině, dosáhli na dostupné bydlení? Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a nyní, jak jsem avizovala, pan ministr Marian Jurečka. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, dobré dopoledne. Chci na úvod ještě poděkovat paní poslankyni Pošarové, že byla sice před mnou, ale dala mi tu možnost vystoupit teď, protože já musím na desátou do Senátu, na výbor, pak se vrátím.

Tak nad rámec faktické, zhruba nějakých čtyřicet minut, bych chtěl ještě některé věci, které tady i říkala paní poslankyně Fialová, zmínit a vysvětlit.

Začnu možná trošku obšírněji tím, že kdo jsme tady delší čas ve Sněmovně, tak si myslím, že všichni neseme svůj díl zodpovědnosti, že za minulé i předminulé vlády jsme vlastně nebyli schopni se s tímto tématem nějakým způsobem popasovat a posunout se dál. Já si pamatuji debaty ještě za vlády Bohuslava Sobotky, kdy ten návrh vlastně přišel. Přišel na vládu a byla velmi složitá debata, kdy jsme nebyli schopni najít v koalici shodu, tenkrát za sociální demokraty a s ANO, abychom dokázali najít nějaké smysluplné řešení a zfinalizovali ten návrh, který byl tenkrát připraven.

Trošku mi ta situace malinko připomíná i dnešní debatu, protože si myslím, že vlastně každý z nás osobně i politicky může trošku na to téma nahlížet jinak a vidět tu širší, tu užší skupinu domácností, lidí, jednotlivců, které případně potřebujeme nějakým způsobem podpořit v bydlení, ať už tou částí doprovázení a poradenství, asistence, anebo přímo podporou nabídky bytu, který dokážeme získat na trhu, a toho člověka, rodinu a domácnost zabydlet.

Nicméně teď k těm věcem, jak jsou nastaveny, proč jsou nastaveny a proč byly upraveny. Jednou z určitých řekněme vad na celém příběhu tohoto zákona bylo to, že když jsme ho začínali ještě tenkrát s kolegy z týmu Ivana Bartoše, je potřeba férově přiznat, že jsme před těmi dvěma a půl lety, možná třemi roky nebyli tak daleko, abychom měli jasnou představu, jak bude vypadat v těch finálních parametrech revize dávek. To se podařilo po poměrně intenzivní debatě posledních čtyř měsíců sesadit tak, aby ty systémy na sebe vlastně byly schopny navazovat. Proč? A to je důležité si uvědomit, protože ti lidé, pokud si to bydlení opravdu mají udržet, v zásadě mají možnost kombinace tří příjmů, žádných jiných, a je to buďto příjem - čistě dávka, anebo je to dávka a výdělek, anebo je to výdělek. My vlastně nemáme člověku dávat byt v situaci, kdy nevidíme skutečné, reálné příjmy, šanci na zisk těchto příjmů, a pak budu řešit za měsíc, za dva, za tři, že to není schopen zaplatit? Takže ty věci spolu prostě takto musí být zesouladěny a to si myslím, že se povedlo, a to je základní předpoklad toho, aby ti lidé bydlení neztráceli, nebo když je dokážeme znovu zpátky vrátit, tak aby si ho udrželi. To je poměrně důležitá věc, která se tam podařila takto nakombinovat.

Druhá věc, a to je ta horní hranice, o které jsme vedli tady debatu jak na půdě Sněmovny, výboru, tak taky na půdě různých odborných seminářů i v mediální rovině. Nikdo není úplně přesně schopen dopočítat do jednotek domácností, kdo tam bude mít nárok, nebo ne. My jsme se na MPSV podívali na data ze SILCu - z Českého statistického úřadu, uzavřená za rok 2023, dopočítali jsme také i inflační nárůst, a z toho, když to řeknu velmi zjednodušeně, vychází, že zhruba 30 procent domácností z těch, kteří bydlí v nájemním bydlení v České republice, by mohlo mít nárok na formy podpory, které ten zákon přináší. Vedeme debaty, jestli to může být o něco méně, záleží potom na tom, kde přesně by ty domácnosti, v které velikosti sídlišť by byly, ale myslím, že ta množina je poměrně dost otevřená. Navíc ten zákon říká, že nařízení vlády může zvýšit ten koeficient z 1,43 na 1,6. Z 1,2 milionu domácností se bavíme zhruba o 30 procentech. Někdo může říct, že to může být 28, my to máme dopočítáno, vím, že jsme se tady o tom takhle přeli, ale to jsou asi nejpřesnější skutečná data o tom, jaká domácnost, jaký příjem, v jaké úrovni a velikosti obcí tady je.

Takže já jsem sám přesvědčen, že ta množina vůbec není malá, že když se na to podíváme optikou, kdy jsme si vzali data rodin, matek samoživitelek s jedním, s dvěma dětmi, tak dneska vlastně v domácnostech těchto lidí máme zhruba přes 30 000. Když se podíváme potom na běžné rodiny s nízkými příjmy - dva rodiče, dvě děti, těch tam máme tisíce. A když se podívám já třeba z pohledu MPSV, když se podívám na potřebnost lidí, kteří jsou na ubytovnách, maminky s dětmi v azylových domech a podobně, těch mám taky řádově jednotky tisíc. To znamená, ta množina je poměrně velká, od těch opravdu nejzranitelnějších z pohledu nás jako MPSV, až po ty, kteří nejsou vyloženě lidmi, kteří by byli například v nějaké formě azylového či jiného typu bydlení typu ubytovna.

Další poznámku si dovolím říct, když tady mluvila myslím paní poslankyně Fialová ještě o té otázce těch kaucí - my jsme hodně změnili přístup. Já to vidím v datech, mám každý týden reporty z toho. Dneska úřad práce opravdu ty kauce poskytuje zhruba v 80 procentech případů žádostí. To je velký rozdíl. My si hlídáme i jednotlivá pracoviště, protože byly podněty, a byly oprávněné, že v některých regionech v zásadě se ty kauce v minulosti nedávaly vůbec - nevládní organizace nám s těmito podněty přišly. Hlídáme si to, a  zase, to číslo není malé, je to číslo, které jde už do jednotek tisíců, kdy ty kauce jsou poskytovány. A já musím říct - a to velký respekt k té práci v terénu - 90 procent z nich si bydlení udrží déle než jeden rok nebo minimálně první rok se udrží. To jsou fakt dobrá čísla, jsou to dobře a smysluplně investované peníze. ***