Neautorizováno!

Takže ta kombinace kauce, využití hmotné nouze, využití dávek po revizi v rámci superdávky nám už dává nějaký ucelený systém, který těm lidem dává předpoklad, aby bydlení i s podporou instrumentů, které přináší tento zákon - byť chápu, že na to máme různé pohledy z hlediska rozsahu, počtu bytů, nákladovosti a tak dál - ale je to krok, který to opravdu jako pomáhá systémově řešit. Tak já bych velmi prosil, abychom se na to dívali touto optikou, že vlastně je to věc, která navazuje na projekty, které tady byly, které ukázaly v celé řadě měst, že to funguje, a zároveň jsme to museli ale sesadit na otázku příjmů konkrétních domácností a rodin, co jsme takto udělali.

Tolik za mě vysvětlení, děkuju moc za možnost to takhle obšírně okomentovat než jenom ve dvou minutách faktické. Děkuju moc.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a tento příspěvek vyvolal tři faktické zatím, kdy se hlásí paní poslankyně a zpravodajka Eva Fialová, pan poslanec Jiří Mašek a Ivana Mádlová. Takže prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Eva Fialová: Moc děkuju panu ministrovi za vysvětlení. Já mu nemůžu odepřít, že by po druhém čtení neměl snahu nějakým způsobem komunikovat a vysvětlit, pro jakou skupinu osob to bude po tom 1,43násobku životního minima přínosem, ale nicméně se fakt obávám, že nám tam spadají hodně osoby, které jsou na černém trhu, které částečně nelegálně pracují. Já fakt jsem o tom přesvědčená, pane ministře. Jsem o tom přesvědčená, (proto)že dennodenně se s těmi lidmi v našem regionu potkávám, jakým způsobem jsou nuceni - a teď to nemyslím nějak hanlivě - jsou nuceni ty věci společně kombinovat a v jaké situaci se nachází.

Nicméně já jsem chtěla zareagovat na kauce. Já jsem právě naopak chválila, že to je jediný, hodně, jeden z nástrojů, který považuji za velice správný krok - a stačilo by ho jenom rozšířit a být vstřícnější na to poskytování, protože jsem byla sama u ne moc příznivého přístupu k tomu, jak to poskytnout nebo neposkytnout, ale to si můžeme říct mimo mikrofon, protože nerada bych tady tu rodinu uváděla do nepříjemné situace.

Já jsem naopak říkala, že to je věc, která velice funguje a ty lidi dostává opravdu z ubytoven ven, protože oni nemají na to, aby zaplatili dva až tři nájmy nebo jeden až tři nájmy v této výši, kolik většinou majitelé od nich potřebují, a může to být velice bezproblémová rodina. Jenom se obávám, jaké skupiny nám tam opravdu budou spadávat a co to vyvolá ve fungujících sídlištích. To je celé. Pochopte jenom moji obavu (z) toho systému, jak bude fungovat do budoucna, protože v té problémové lokalitě žiju.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji i za dodržení času a ještě na průběh rozpravy zareaguje pan poslanec Jiří Mašek, také ve faktické. Prosím.

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, já bych chtěl zareagovat na to, co jsem od vás tady, pane ministře, slyšel - není to samozřejmě moje téma, nicméně mám rád čísla a ta čísla mě trošku děsí. Vy jste tady říkal, že každý člověk má - buďto je na dávce, nebo má výdělek, nebo má kombinaci výdělku a dávky. Pak se z toho nějakým koeficientem vypočítává - dnes tedy je 1,43 - z pohledu toho, jestli ten člověk bude mít nárok na tuhletu dávku na bydlení, a vy jste řekl, že 30 procent lidí, kteří jsou v nájmu, do toho s velkou pravděpodobností spadne, že na to bude mít nárok - jestli jsem to pochopil dobře, a těch 30 procent je strašně velké číslo. Říkal jste, že se jedná o 1,2 milionu domácností a 30 procent by z toho bylo 400 000 domácností. Takže my jsme na tom v současnosti tak, že lidé - myslím, že máme asi tříprocentní nebo něco víc nezaměstnanost, tam bych to chápal, že výdělek mít nebudou - ostatní lidé tedy jsou zaměstnáni, chodí do práce, a my se dostaneme - vy jste říkal, že možná to bude jenom 28 procent - takže 28 až 30 procent domácností, přestože bude chodit do práce, přestože budou ekonomicky funkční, nedosáhnou na to, aby mohli bydlet v nájmu bez toho, aby museli na to něco dostávat, nějakou sociální dávku. Mně to přijde šílené a chtěl bych se zeptat, jak je to v čase, jak se to vyvíjí, jestli to narůstá nějakým způsobem, anebo jestli je to - ono to bylo schované v různých jiných dávkách, teďka se tady dělá nějaké opatření, aby byla jedna dávka, to vcelku chápu - ale prostě mně přijde, že buďto společnost není ekonomicky zdravá, nebo se děje něco (Předsedající: Čas.) špatného do budoucna. (Předsedající. Čas.)

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, děkuji. Ještě se do této série faktických přihlásila paní poslankyně Marie Pošarová, nicméně, paní poslankyně, vy jste už na řadě s vaším přednostním právem se stanoviskem klubu, tak si pak zvolte... (Poslankyně Pošarová gestikuluje a hovoří z lavice.) Prosím tedy paní poslankyni, aby přišla k řečnickému pultu. Prosím, jak tedy chcete vystupovat, paní poslankyně?

Poslankyně Marie Pošarová: Budu... rovnou využiji přednostní právo tedy.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Prosím. Stanovisko klubu hnutí SPD. Prosím.

Poslankyně Marie Pošarová: Já bych se ráda vyjádřila tedy za náš klub, hnutí SPD, právě k tomuto sněmovnímu tisku, protože tento návrh sice na první pohled může vypadat jako pokus o pomoc, ale ve skutečnosti přináší jen komplikovaný a drahý systém, spíš bych řekla sociální systém, který nepřináší nové byty na trh a místo toho se spoléhá na to, že někdo vloží existující byt do systému právě od soukromníků, což vidím jako problém.

Hlavním problémem, který vnímám, je skutečnost, že tento zákon neřeší skutečnou potřebu nových bytů, vytváří složitý a finančně náročný systém s tím, že doufáme, že někteří soukromí vlastníci budou ochotni vložit své byty do systému. Ale já se ptám: kolik těch bytů může být? Taky to může být jenom pár desítek bytů a tuto situaci to vůbec neřeší. Tento systém přitom vyžaduje velké státní výdaje na zajištění bydlení v soukromém vlastnictví a právě tento krok považuji za obrovský problém, který nebyl při pozměňovacích návrzích dostatečně zvážen.

Další problém spočívá v tom, že stát bude platit další výdaje těm, kteří zajistí byty od soukromníků. To je zcela neefektivní a problematické. Jak je možné, že stát v této situaci bude platit za shánění bytu od soukromníka, když by za ně (se) měl soustředit na skutečné investice, a to právě do vlastního bytového fondu? Z pohledu občanů a jejich potřeb chápu, že je určitá poptávka po takovém typu pomoci, že určitě jsou ohrožené skupiny obyvatel, potřebují okamžitou pomoc, ale z vlastní zkušenosti i z Plzeňského kraje, kde se často obchoduje s byty a právě s chudobou, třeba zrovna na Tachovsku, jsou různé ubytovny - vím, že tento návrh může otevřít dveře k novým problémům.

Tento systém se může stát výhodným pro spekulanty, kteří budou vydělávat na chudobě, což je absolutně neakceptovatelné. A nakonec stát sice v tomto návrhu slibuje záruky a garance, ale nemá žádnou záruku, že byty vůbec do systému někdo vloží. Vytváříme komplexní systém, který má stát miliardy, ale výsledek je nejistý. Místo toho, aby se stát zaměřil na podporu obcí a jejich bytové politiky, aby měly vlastní bytové fondy a byly schopny pomoci zranitelným skupinám, garantujeme to pouze soukromými vlastníky. To je zásadní pochybení, které v tomto návrhu vidím. Místo abychom se snažili snížit byrokracii, regulace, předpisy v rámci nových bytů, naopak tento systém zahlcujeme. Když se nejvíc stavělo v České republice, bylo předpisů a regulací zhruba 680. Dnes jich máme přes 10 000, takže touto cestou bychom měli jít - prostě snížit regulace.

Samozřejmě jsou tam nějaké pozměňovací návrhy, které podpoříme, protože vidíme, že některé jsou opravdu dobré, zvlášť, které zahrnují zranitelné skupiny, ať už jsou to matky samoživitelky, těhotné. Samozřejmě podpoříme i asistence, (které) budou potřebovat lidé, nějaké překlenovací období s přechodem do nového bydlení, ale jako celek tento zákon nemůžeme podpořit.

A já bych se ještě chtěla vrátit, když se podíváme právě do zmíněného Polska, jak se tam staví dálnice, jak se z dotací z Evropské unie postaví i byty, tak bych chtěla porovnat třeba, jak to funguje v Polsku a jak to funguje v České republice. Ve Varšavě třeba dostanete stavební povolení za 6 týdnů, v Praze za 13 let. Zatímco v Česku brzdí výstavby bytů zdlouhavé povolovací, že jo, procesy a složitá legislativa, Polsko staví ve velkém a s podporou samospráv. Speciální zákon, takzvaný lex developer, například umožnil polským developerům stavět i tam, kde by to jinak nebylo možné - výměnou za nové školy, školky nebo lepší infrastrukturu. Bytů je tak víc a developerská skupina Radka Menšíka, která ve Varšavě staví projekt bytových domů, je jednou z českých firem, které měly možnost otestovat polské stavební zákony. Skupina si výstavbu v Polsku chválí. ***