Neautorizováno!
(12.40 hodin)
(pokračuje Ladislav Okleštěk)
K § 133 písm. a) bod 2: není zřejmé, co se myslí adresnou, pardon, adresou provozovny žadatele, když asistence se má poskytovat v bytech žadatelů, které jsou, ale i které nejsou v evidenci. Má být adresou provozovny místo pro kontakt se zájemcem o službu? A my si myslíme, že je (to) také nutno upřesnit.
Posouváme se k § 152: lze vyjádřit názor, že požadavek na sdělení čísla účtu nemusí být normován zákonem.
Z formulace z moci úřední - a to je k § 153 odst. 1 - úřední rozhodnutí o vyplacení prostředků na financování na účet kraje. Není zřejmé, o čem přesně má být rozhodováno, a to i v kontextu s § 154, podle kterého bude výše prostředků stanovena prováděcím právním předpisem.
Dostáváme se k § 164, kde není jasné, k čemu a v jakých případech je nezbytné vytvářet seznam potřebných, a to s ohledem na nezbytnost ochrany a zajištění minimálně rizik při nakládání s osobními údaji.
Toto jsou připomínky, které jsme zaslali jako Olomoucký kraj, primárně odbor sociálních věcí, jak jste jistě zaregistrovali, právě k tomuto zákonu. Nevím, v jakém rozsahu byly tyto připomínky zapracovány, nicméně poukazuji na to, že ten zákon byl skutečně připraven trošičku ledabyle nebo s malou komunikací s územím. Takže bych vám v této chvíli chtěl poděkovat za pozornost a těším se na další vystoupení.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Přeji hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, přebrala jsem řízení schůze a budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu.
Nyní je přihlášena paní poslankyně Lenka Knechtová, připraví se paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Já bych se také ráda vyjádřila k dnešnímu projednávanému zákonu, a to sice z toho důvodu, že řešení problematiky bytové nouze je v současnosti závislé na ochotě jednotlivých obcí a nárazových zdrojích financování. Obce navíc často nedisponují potřebnými nástroji a postrádají podporu státu, a já tedy musím za sebe vyjádřit velké obavy, zda tato legislativa takto připravená podpoří území, a navazuji i na svého předřečníka pana Oklešťka, vaším prostřednictvím, který opravdu poctivě a velmi pečlivě rozebral jednotlivá ustanovení a vlastně vybral z toho všechny ty věci, nad kterými my v území se podivujeme, nebo vůbec hledáme tu cestu, jakým způsobem tato legislativa nám pomůže jít vpřed. A to bych chtěla říct, že nejde jenom o to, jakým způsobem to uchopíme legislativně, ale i o to, jak budeme v tom území potom s tím zákonem pracovat, protože na tom poli bydlení se pohybuje mnoho subjektů, nejsou to jenom sociální odbory na ORP, na krajských úřadech, ale jsou to i úřady práce, jsou to neziskové organizace, a vlastně za mě je důležitá do budoucna koordinace tady všech těch aktérů na tom hřišti, protože klient potom se dostává do situací, kdy na všech těchhle těch místech nabere nějaké informace a musí s tím nějakým způsobem pracovat. A to je to téma, které si myslím, že je potřeba tady také zvednout, jakým způsobem potom dojde k tomu, že ten člověk vyřeší nejenom to bydlení, ale všechny ostatní záležitosti, které potřebuje řešit.
Nesystémové uchopení problému vede nejen k velkému rozsahu bytové nouze a souvisejícím nákladům, ale také k dalším negativním jevům, jako je neefektivní využívání zařízení přechodného ubytování, to znamená rostoucí ubytování v azylových domech, sekundární trh s bydlením financovaný i prostřednictvím státních prostředků poskytovaných na sociální dávky na bydlení nebo vznik vyloučených lokalit. A tady mě tedy překvapuje, že i kolegyně a kolegové z těchhletěch oblastí nad tímhle tím zákonem taky nejásají a mají k němu obrovské výhrady.
Ráda bych se také zmínila o ústavních pobytových zařízeních, protože díky zákonu o podpoře bydlení se otvírá otázka, že by se tito klienti mohli přesunout do samostatného bydlení, a tím pádem by mělo dojít k uvolnění kapacit ústavů. Ale na druhou stranu víme - a myslím si, že kdyby tady byl pan ministr zdravotnictví, tak by to určitě potvrdil - že chceme snižovat kapacity v psychiatrických léčebnách v rámci reformy duševního zdraví a budování center duševního zdraví, ale provázanost a návaznost v území nám prostě chybí, a my jsme si od toho zákona - myslím si, že určitě všichni - slibovali, že v tomhle tom tématu se posunujeme daleko víc dopředu, a to bych řekla, že taky v současné době tam vůbec nevidíme.
Za další, za mě tedy vázne i provázanost s Ministerstvem zdravotnictví, a to v tom ohledu, že i když bychom nějakým způsobem řekli, že se opřeme do té podpory v bytové oblasti, tak nám chybí sociální pracovníci, kteří budou s touhle cílovou skupinou pracovat, například terénní zdravotní sestry a další lékaři, kteří podpoří klienta na cestě k samostatnému bydlení.
Řekněme si tedy upřímně, že tahle agenda, která je spravovaná tímto zákonem, bohužel ale neošetří právě všechny tady tyhlety další cílové skupiny, které by měly být tím zákonem dle mého názoru podpořeny. Za mě zavádíme opravdu jednak drahý, ale i složitý byrokratický aparát, a nejsem - nebo nerozumím tomu, co bude vlastně opravdu výsledkem, na co cílíme, protože za mě na těch centrech bydlení vlastně pouze dostaneme obsáhlý sběr informací. Protože v tom terénu jistě i podle toho, že ten zákon se jmenuje o podpoře bydlení, vytvoříme obrovská očekávání u těch klientů, obrovská očekávání u lidí, kteří se budou samozřejmě snažit sebrat všechny dokumenty, doklady a nějakým způsobem se dostat do tady tohohletoho vašeho připraveného systému, ale bohužel vůbec nemáme jistotu, že proti tady tomuhletomu přijdou ty byty. To znamená, že můžeme tady počítat s tím, že obce se budou snažit, ale samozřejmě ty kapacity, pokud obce doteď měly, tak je samozřejmě využívají, takže se nedá říct, že bychom někde na obcích měli volné byty, které by čekaly, až přijde tady tenhleten zákon.
A co se týká podnikatelského sektoru, na který my tady spoléháme, za mě je to prostě padesát na padesát, to není žádná jistota. Za mě se přikláním i k názoru, že vlastně místo prevence jen hasíme požár. Za klíčovou funkci zákona o podpoře bydlení považuje iniciativa Za bydlení prevenci. To je v případě radikálního zúžení cílové skupiny domácností nerealistické. Místo prevence se tak uchylujeme k hašení požáru, a to není rozumné jak ze sociálního, tak z ekonomického hlediska.
A tady bych chtěla říct, že jestliže máme nějaká finanční očekávání, tak ta by tady měl pan ministr oficiálně deklarovat, protože co se týká financování bydlení, my se tady dostáváme opravdu v terénu do situace, kdy potom každý by tu podporu mohl chtít, každý vlastně řeší bydlení. ***
