Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.30 hodin)
(pokračuje Ladislav Okleštěk)
Navrhujeme proto do § 28 doplnit výslovně vazbu "na určení místa příslušnosti podle správního řádu". Ustanovení § 29 má pak několik problematických momentů. Co v případě, kdy žádost tomuto kontaktnímu místu nedojde? Dále je také užitá formulace "nejméně dva roky" nejednoznačná, je možno ji vykládat tak, že k naplnění mohlo dojít i kdykoliv v minulosti, případně jen v celkovém součtu přerušované doby. Navrhujeme proto doplnit text takto: "nepřetržitě po dobu nejméně dva roky ke dni podání žádosti o podpůrné opatření.
Dále dle navrženého znění § 29 osoba, která se dva roky ani nezdržuje ve správním obvodu jedné obce, nemá nárok na podpůrné opatření dle tohoto zákona. To považujeme za nevhodné, například u osoby bez střechy nad hlavou a bez bytu. To je jedna ze skupin zvláště potřebných osob, která je nucena pro absenci jiné možnosti ubytování pobývat na azylovém domě, v němž zpravidla může pobývat maximálně jeden rok. Pak dochází k přesunu například do jiného azylového domu v jiné obci. Bylo by vhodné doplnit dané ustanovení i o tuto situaci, to je zkrátit dobu nutného pobytu podle věty druhé a podobně.
K § 30. Marginální rubrika hovoří o šetření bytové situace, následně je použit pojem sociální šetření, který však zákon nijak nespecifikuje. V odst. 2 absentuje uvedení, zda se jedná o sociálního pracovníka kontaktního místa, či zda může jít i o jiného sociálního pracovníka, který je sociálním pracovníkem poskytovatele asistence či vykonává agendu sociální práce obce a podobně.
K § 33. V názvu ustanovení je správně ve shodě s úpravou v zákoně o pomoci v hmotné nouzi uveden pojem neodůvodnitelná zátěž systému. V textu ustanovení v odst. 1 i odst. 2 je chybně uvedeno neodůvodněná zátěž systému.
K § 35 odst. 2. Dle navrženého znění toto(tohoto?) ustanovení je na blížící se konec platnosti zápisu o potřebě podpůrného opatření upozorněn jen ten potřebný, který sdělil mail. Bylo by vhodné znění tohoto ustanovení rozšířit i na možnost upozornění jinou formou, například datovou schránkou nebo poštou či jiným způsobem.
K § 39 odst. 1 písm. a) navrhujeme opravu slova zvláštně na zvláště.
K § 43. Ustanovení používá pojem správní orgán, přičemž v předchozích ustanoveních je používán pojem kontaktní místo. Návrh zákona není terminologicky konzistentní.
K § 67. Ustanovení je třeba považovat za nadbytečné s ohledem na ustanovení § 8 zákona o obcích.
Dále k § 80 odst. 2 ve vztahu k § 82 nelze souhlasit s tím, aby činnosti podle odst. 1 písm. a) až c) mohl vedle sociálního pracovníka vykonávat i asistenční pracovník, to je prakticky pracovník v sociálních službách. Považujeme je za odbornější činnost, respektive není zřejmé, jakou činnost by vykonával sociální pracovník a pro kterou by byla dostačující kvalifikace pracovníka v sociálních službách.
Dále k § 82 odst. 2 písm. b) navrhujeme z okruhu odborných pracovníků vypustit zdravotnické pracovníky. Navrhované činnosti asistence neodpovídají pracovní náplní a kvalifikaci zdravotnického pracovníka. K § 82 odst. 3. Není možno souhlasit s tím, že v zákoně je stanoveno, že činnosti při poskytování podpůrného opatření jsou srovnatelné s činnostmi při poskytování sociálních služeb a v zákoně a vyhlášce definovány činnosti, které odpovídají, i když jen některým základním činnostem sociálních služeb, což je dáno i tím, že pracovníky asistence mohou být všichni pracovníci vykonávající odbornou činnost v sociální službě, viz tedy předchozí připomínka. Tím dochází nejen k duplicitě, ale i k jakémusi obcházení zákona o sociálních službách a nabádání k poskytování sociální služby bez oprávnění, tedy bez registrace.
K § 83 odst. 1. Dvacet pracovních dnů považujeme za příliš dlouhou lhůtu. Prvotní plán by měl být sestavován už při prvním jednání s žadatelem, respektive při uzavírání smlouvy - tady je analogie s individuálním plánem sociálních služeb - a následně přehodnocován. Není zřejmé, jak jinak může být posouzeno, že je asistence potřebná, když není stanoven plán, tedy cíle a tak dál, jak může být stanoven rozsah poskytování asistence.
Dále k § 93 odst. 1, § 112, odst. 1 a § 119 odst. 1. Je navržena odlišně stanovená místní příslušnost, když k přiznání příspěvku a dále také k udělení pověření je příslušný krajský úřad, v jehož správním obvodu se podpůrné opatření poskytuje, ale k ročnímu vyúčtování příspěvků je příslušný krajský úřad, v jehož správním obvodu má žadatel sídlo. Takto odlišně stanovenou místní příslušnost vůbec nepovažujeme za vhodnou a informace v odůvodněné zprávě obsažené nepovažujeme za dostačující argument, zejména pak použití příspěvku jednoho kraje ve prospěch jiného kraje, když tento nebyl přiznán. Není zřejmé, proč by vyúčtování mělo být posláno jinému kraji než tomu, který jej poskytl a pro jehož území bylo podpůrné opatření poskytnuto. Navrhujeme sjednocení místní příslušnosti kraje místu poskytování podpůrného opatření. Analogicky je stanovená místní příslušnost pro dotaci na sociální službu.
Dále k § 104, kde dle důvodové zprávy zákonů je ustanovení zacíleno na poskytovatele, který poskytuje garance nebo podnájemní bydlení v souvislosti s deseti a více byty, nikoliv jen pro případ poskytovatele s deseti byty, navrhujeme v tomto smyslu ustanovení doplnit. Důvodová zpráva k zákonu uvádí, že základní pověření slouží pro zkušební období, což ze znění navržených ustanovení nevyplývá zcela, respektive není z navržené textace zřejmé, jak se tento princip vztahuje na všechny uvedené oprávněné žadatele.
K § 132 písm. e). Navrhované znění ustanovení evokuje, že je možno několik let vykonávat služby odborné asistence bez pověření i v době účinnosti zákona, což nepovažujeme za vhodné.***
