(pokračuje Zdeněk Kettner)
Druhá věc - ano, mluví se o práci s talentovanými dětmi. Angličtina od první třídy je právě pro tyto talentované děti - a ty už ty možnosti mají dneska, máte mateřské školky se zaměřením na výuku cizích jazyků a tak dále. Ale teď si vezměte, základní škola je všehochuť, to je prostě takový pelmel dětí různých mentálních, jazykových schopností, a máme tam ne zrovna zanedbatelnou část žáků, kteří mají problémy už se svým vlastním rodným jazykem. A my těmto dětem povinně naservírujeme zároveň s tím českým jazykem, rovnou jim tam lupneme i cizí jazyk. Pro tyto děti to bude katastrofa. Proč to neuděláme formou volitelných hodin pro ty rodiče a ty děti, které mají nadání, které chtějí - proč ne? Ale takhle na sílu? A proč zrovna angličtina? Ano, já vím, je to mezinárodní jazyk, ale já jsem z pohraničí, většina zaměstnanců, spousta zaměstnanců z mého okolí jezdí za prací do Německa přes hranice. Máme to kousek, jako někdo jezdí za nákupy, tak oni jezdí i do práce a pracují v Německu. Němci mají samozřejmě také angličtinu, ovládají ji, ale je to hrdý národ a po zaměstnancích požadují komunikaci v němčině. Je ta angličtina nezajímá. Jsi český zaměstnanec, přišel jsi k nám do německé firmy, budeš tady mluvit německy, a spousta škol už na to reagovala. Jsou školy, které mají výuku němčiny už od prvních, od nízkých ročníků, že jsou na to připraveny, a teď najednou prostě ne, angličtina. Čili další problém.
A co je totální katastrofa? Nejenom že ten jeden povinný cizí jazyk zavedeme od té první třídy, my ještě povinně zavedeme druhý cizí jazyk. Já nevím, já jsem měl problémy s jedním cizím jazykem a nemyslím si, že bych byl nějaký úplně s prominutím mimoň. Druhý cizí jazyk? Takže tady budeme mít dítě, které od první třídy bude mít problémy se svým rodným jazykem. Do toho bude mít problémy s cizím jazykem prvním, a aby nemělo šanci se vzpamatovat, abychom ho jo zabili, tak mu tam šoupneme povinně ještě druhý cizí jazyk! To dítě se z toho regulérně zblázní, a v druhé řadě se zblázní ti rodiče. Myslím ti rodiče, kterým na těch rodičích (dětech?) záleží, kteří budou muset dělat druhé zaměstnání, budou muset platit doučování cizích jazyků, aby dítě z toho nepropadlo. Výsledek bude: hurá, stáhli jsme to aspoň na čtyřku, čili nepropadne. Prostě je to špatně.
Proč od první třídy to nenecháme pro talentované děti, které to zvládají? Nadané děti, které zvládnou, jsou děti, které zvládnou třeba tři cizí jazyky naprosto bez problémů, ale proč to nenecháme na výběru těch dětí a na výběru rodičů? Proč to cpeme dětem, které na to nebudou mít, a třeba i rodičům, kteří o to nemají zájem, protože vědí - ten rodič nejvíce zná své dítě a ví, jaké jsou jeho schopnosti, možnosti. Ano, možná některý rodič má přehnaná očekávání, ale zná to své dítě nejlépe. Tak proč to nenecháme na něj, aby ten rodič: Je, hele, ten můj Pepíček, my tady pracujeme ve firmě, mluvíme anglicky, chceme jít, aby to dítě, ono na to má, tak prostě nepovinně jako volitelný předmět angličtina od první třídy, pak klidně na druhém stupni druhý jazyk, klidně třetí, čtvrtý jazyk, když na to bude mít. Ale proč my to dáváme povinně? Jakmile je něco povinného - já jsem zažil ten režim před 1989: když je něco povinně, příkaz a tak dál, tak mi trošičku naskakuje kopřivka na krku. Prostě nelíbí se mi to.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás přeruším, pane poslanče, protože - vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte, abych na galerii pro hosty přivítal milou návštěvu v čele s předsedou Národní rady Slovenské republiky, pana Richarda Rašiho, a jeho delegace. Vítejte a dobrý den. (Poslanci zdraví návštěvu potleskem.)
Tak a my můžeme pokračovat. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Kettner: Takže jsme u dalšího bodu, co si myslím, že je špatně. Nejdůležitější negativa, znovu opakuji - přesun nepedagogických pracovníků. Protestují proti tomu prakticky všechny profesní organizace, co se týká vzdělávacího systému, protestují proti tomu rodiče, protestují proti tomu zřizovatelé, takže tady to by měla být nějaká nápověda, že pokud chceme, aby ten systém byl přijat všeobecně, tak musíme získat pro to podporu široké veřejnosti, a tady široká veřejnost je proti, takže tady už by nás to mělo nějakým způsobem varovat, že bychom měli vzít takzvaně zpátečku. Tady je něco špatně. Ten odpor není okrajový, ten odpor je až příliš silný a příliš široký na to, abychom s klidným svědomím to poslali dál. My tady v Poslanecké sněmovně přece nejsme bozi, my nejsme tady ti nejchytřejší, kteří vědí úplně všechno a úplně nejlépe. Já taky nevím o operaci srdce vůbec nic a budu věřit odborníkům, a ti odborníci říkají, že je to špatně, tak bychom se přece nad tím měli zamyslet, proč? Oni ty argumenty mají, ale nikdo je neposlouchá.
Obecně ten systém, kdy říkám, se zavádí něco, co není stoprocentně zajištěné, je prostě rizikový krok. Přijde mi to jako taková paragánská padina: pade na pade, buďto to vyjde, nebo to nevyjde. Ale takhle se přece zákony dělat nemají. My to musíme mít tak ošéfované, tak promyšlené, tak udělané, aby až to začne fungovat, tak aby to běželo jak po másle, aby se maximálně objevila nějaká chybka, kterou doladíme, odstraníme a tak dál, ale ne, aby byl tak obrovský odpor ještě předtím, než to vůbec vyjde na světlo světa, než to bude uvedeno do praxe.
Co se týká těch nepedagogických pracovníků, vždycky jsem slyšel i takový argument, že starostové z té obce vědí nejlépe, co je pro obec nejlepší. Platí to pro ty dobré starosty, kteří skutečně to myslí vážně. A pozor, většinou ten argument slyším od kolegů poslanců, kteří jsou starosty a v školství působili. Tam je to celkem logické, je to jejich profesní čest. Takže tam vám garantuju, za tyhlety kolegy bych dal ruku do ohně, že jejich škola nepřijde zkrátka, že to tam bude fungovat, protože profese, to je skutečně jejich taková jako vlajková loď, takový ten diamant. Ano, ale skutečně všichni starostové pocházejí ze školního prostředí? Co když se tím starostou stane někdo, kdo zrovna tu školu nenáviděl, měl nějakou paní učitelku, která si na něj zasedla? Ale to nemůžeme zaručit. To znamená, kdo ho vyhodí? (Ze sálu: Volby!) Volby ho vyhodí - které jsou jednou za čtyři roky. Takže tady čtyři roky něco nebude fungovat a u voleb se ukáže? Je tady druhá věc, u voleb rozhodují voliči, my máme široké spektrum voličů a jenom určité procento jsou buď rodiče žáků, kteří nastupují, aktuálních žáků, nebo kteří těsně odešli. Ale pak tady máme skupinu voličů, kterým to s prominutím bude úplně ukradené, nějaká škola, protože jsou v důchodovém věku, nemají děti a tak dál, takže tady ta stoprocentní kontrola prostě není.
Problém, kterým bychom se měli zabývat, už jsem tady také sdělil, to znamená tabulkové mzdy. Zaměřme se na to, jak je možné, že v platnosti jsou tabulky, kdy nastupující kuchařka je pod zaručenou mzdou. Jak to, že to nikoho netrápí? To je v pořádku? To přece není v pořádku, kdy vlastně ten ředitel je donucen, ať se mu to líbí, nebo ne, doplácet, vzít to z jiné hromádky, z které může, a přesouvat to tak, aby zachránil v škole fungování základních věcí. To by přece neměl suplovat ředitel, že si najde nějakou obezličku. To by mělo být zajištěné tak, aby to fungovalo automaticky ze zákona, na základě legislativy. I ředitel to dělá na základě legislativy, ale je to takový systém, takový hrbolatý, z kterého není šťastný nikdo. Na to bychom se měli zaměřit. ***
