Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.10 hodin)
(pokračuje Zdeněk Kettner)
Takže to přepočítali tak, jak v reálu to financování funguje, a ouha! V Ústeckém kraji nebude jediný zřizovatel, který by byl alespoň na nule. Všichni jsou v minusu. Děčín 16 milionů minus, Ústí 17 milionů. Nejhůř je na tom Chomutov, jestli se nepletu. A co to znamená? Od státu to nedostanou, protože tam jsou přesně dané finance na základě těch tabulek a tak dál, takže zřizovatelé, starejte se! Čili budou muset ti zřizovatelé sahat do těch peněz. A tohle už nejsou malé částky. To už jsou částky, které ta obec může věnovat do rozvoje infrastruktury, může mít nějaké investice. Ne, teď bude muset část těch peněz prostě vzít a sanovat to, co předtím dělal stát.
To znamená, zase se k tomu vracím. Kdybychom vymysleli systém tak, aby byl plně funkční, aby byl úsporný, aby ty obce si nemohly rozhazovat, ale tak, aby si oni rozhodovali, aby to byly účelně vynaložené finance, ale dostanou, protože to je funkce státu, a budou mít stoprocentní pokrytí, protože stát bude mít nějaké kontrolní mechanismy, aby zkontroloval, jestli tam nejsou ty černé duše a tak dále, to znamená, bude to funkční systém, kde budou kontrolní mechanismy z obou stran; kdyby takový systém byl prodiskutován, byl uveden v život, tak pro takový systém bych klidně tu ruku zvedl taky. A naprosto s čistým svědomím. Ale tohleto? To není připravený systém! To je vyloženě z mého pohledu účelovka. Ušetřit za každou cenu a ty peníze získat odjinud. Sáhnout na ty peníze, co mají obce. Aspoň takhle mi to připadá a připadá mi to čím dál víc, čím více na tom prosazení za každou cenu trváte. Počkejte s tím ten půlrok. Vyjměte to, tuto problematickou část, ať může projít ta novela školského zákona se všemi těmi pozitivy, a pedagogická veřejnost, všichni to uvítají, a na tu problematickou část si dejme čas na příští volební období. Promysleme to v klidu, dlouhodobě, prokonzultujme to. Zajistěme, aby ten systém fungoval už od prvopočátku a aby fungoval správně už od zavedení. To přece není nic špatného, to, co já chci.
Já tady neříkám, že ta myšlenka je úplně špatná. Já prostě kritizuji ten postup, já kritizuji to načasování, já kritizuji způsob toho podání. Prostě tam je spousta negativních věcí, kvůli kterým já pro to nemůžu s klidným svědomím zvednout ruku, protože to je společný balíček. Kdyby to bylo bez těch problematických částí, tak já pro to s klidným svědomím zvednu ruku. Kdybyste to dali zvlášť, tak tady už bych dal proti. Vy jste mě donutili, že já i pro ty dobré věci nemůžu zvednout ruku, protože to je společný balíček. To je prostě problém.
Takže, co já si myslím, na co by se naše školství především mělo zaměřit? Co se týká průměrných výdajů na školství v procentech vzhledem k hrubému domácímu produktu, to by nás mělo zajímat, protože to je hezké číslo, protože to jasně ukazuje, jaká je priorita pro ten stát. To procento totiž zaručuje zároveň i to, jak by to mělo fungovat. Když se státu daří, tak na základě těch procent i to školství a všechny ty rezorty dostanou víc peněz. A protože to je procento, když se státu nedaří, mám nižší HDP, tak i ty příjmy budou nižší. Ale nikdo proti tomu nemůže říct ani popel, protože to je dáno výkonností státu.
My jsme se na ten průměr, na ten evropský průměr, šplhali dlouhých 20 let, abychom se dostali na ten evropský průměr. Teď během tří let už jsme zase klesli na podprůměr a tímhle tempem za nějaké dva roky budeme tam, kde jsme před 20 lety začínali. Tohle vidím jako problém.
Co vidím jako problém, je nedostatek, aby ředitelé měli na výběr kvalifikovaných učitelů, kvalifikovaných a aprobovaných. To je problém. Problém je to, že prostě na vysokých školách máme spoustu oborů, které studenti studují ne proto, aby měli nějaké profesní naplnění, ale protože je snadné to studovat, protože to jsou obory, které se takzvaně okecají. Proč? Protože náš systém je bohužel nastaven tak, že ve spoustě zaměstnání stačí ten titul, a je úplně jedno, co to je za titul, viz u policie. Vystuduje nějakou zemědělku dálkově, aby získal titul, aby mohl pokračovat na žebříčku v hodnostech. Jak policistovi, kriminalistovi pomůže vystudování zemědělské fakulty? Nijak. Ale nějaké peníze to stálo ten stát. Tomuhle říkám neúčelné vyhazování peněz, kdy zaměstnáváme jenom na základě existence nějakého titulu, a ne profesních dovedností.
To znamená, máme spoustu pseudooborů na vysokých školách, říkám, které se studují jen proto, že se takzvaně okecají. A pak máme vysoké učení technické, máme inženýrská studia, máme atomovou fyziku, což jsou všechno obory, které mají budoucnost, které náš stát bude potřebovat, ale ten zájem je mizivý. Proč? Protože to je setsakra velký záběr! Ale protože máme ten systém nastaven tak: když budu mít titul, tak jsou upíchnu někde jinde ve státní správě. Takže to je další problém, na který bychom se měli zaměřit.
Měli bychom se zaměřit i na práci s talentovanými dětmi. Viz, ano, máme talentované dítě, podchytíme ho, umožněme mu už i na té základní škole studovat třeba čtyři cizí jazyky tak, aby ten rodič nemusel platit nějaké kurzy bokem, ať mu to umožní už ten stát, ten systém, a zároveň ale do toho systému více cizích jazyků nenuťme dítě, které má problémy se svým vlastním rodným jazykem. To je problém.
Zaměřme se na to, aby ti studenti pedagogických fakult skutečně do těch škol šli. Ano, v tom návrhu nebo v rámci naší Sněmovny tam jsou zase pozitivní věci. To znamená, je tam ta podpora začínajících učitelů. Super, kvituji. Je potřeba, aby studenti pedagogických fakult už od počátku, co vstoupí na pedagogickou fakultu, aby už od prvního semestru chodili na ty praxe, aby chodili do těch škol, aby věděli, jak se říká, do čeho jdou, aby nasákli tu atmosféru, aby se nestalo, jako to v mé pedagogické praxi, kdy slečna studovala za státní peníze, vystudovala, vystudovala anglistiku a bohemistiku, nastoupila do práce, dostala tři hodiny anglického jazyka v devátých třídách a druhý den ráno ani nedorazila do práce a jenom poslala esemesku, že takhle si to nepředstavovala, že už se nikdy nevrátí. Tohle by přece nenastalo, kdyby už od prvního semestru s těmi studenty, žáky aktivně přicházela do styku a věděla by, co ji čeká, a mohla by poznat, jestli to je práce pro ni, nebo není.
Další problém, na který bychom se měli zaměřit. To znamená, tohle jsou všechno věci, které si myslím, že naše školství pálí mnohem více, jsou mnohem zásadnější. Kdybychom je nějakým způsobem začali řešit, bylo by to pozitivní pro nás pro všechny, protože by to bylo pozitivní pro budoucnost, pro celý náš stát. Ale opravdu nevidím nic pozitivního zničehonic měnit systém, funkční systém na základě nějakých predikcí, že asi, pravděpodobně, možná, s největší pravděpodobností... Ne! To přece pro to školství žádným přínosem nebude.
Takže já na závěr svého vystoupení znovu apeluji: Prosím vás, pojďme tuto - těch problematických částí je tam víc, ale tahle je ta nejzásadnější - pojďme vyjmout aspoň tady tu věc, proti které jsou prakticky úplně všichni, proti ní, kromě těch, co to předkládají, a pojďme schválit všechna ta ostatní pozitiva, která tam jsou. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD a ANO 2011.)
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Příspěvek vyvolal dvě faktické poznámky, takže nejprve pan poslanec Vít Vomáčka, připraví se pan poslanec Jan Berki. Prosím, vaše reakce.
Poslanec Vít Vomáčka: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, já bych začal úplně trošku jinak s tím, že jsem jim chtěl poděkovat kolegovi Kettnerovi, prostřednictvím předsedající, protože bylo vidět, že o tom něco ví a že to školství mu něco říká, a to si myslím, že mnohdy tady ve Sněmovně není zvykem. Takže za to jsem vám chtěl poděkovat.
Nicméně vy jste se vlastně vyjádřil o všech možných skupinách, ale rozumím tomu, že jste cudně přešel jednu skupinu, která funguje ve školství, a to jsou rodiče. ***
