Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.30 hodin)
(pokračuje Lubomír Brož)
Tím druhým zásadním tématem je takzvaná optimalizace sítě škol. Co to znamená ve skutečnosti? Pokud má škola méně než 180 žáků, tak bude sloučena pod jednu právnickou osobu s jinou školou. Na papíře to vypadá jako nevinná administrativní změna, možná docela dobrý nápad, ale ve skutečnosti to znamená omezení autonomie, ztrátu možnosti samostatně rozhodovat o rozpočtu, personálních záležitostech, vzdělávací strategii. Ředitel menší školy už nebude řídící silou svého kolektivu, své školy, rozhodování se přesune jinam, často možná do jiné obce, a zároveň hrozí, že tyto menší školy budou systematicky upozaďovány. Výsledkem může být omezování výuky, snižování počtu pedagogů a nakonec třeba i uzavírání některých škol.
Slučování škol v sobě skrývá další nebezpečí - ztrátu specifického charakteru jednotlivých škol, které často vznikají právě díky komunitní vazbě na místní prostředí. Pokud například škola v malé obci podporuje program rozšířené výuky jazyků nebo projektového učení, v rámci sloučení tyto inovace zaniknou pod tíhou třeba administrativní unifikace.
Třetí oblastí, na kterou bych se chtěl zaměřit a která si určitě zaslouží naši pozornost, je povinné vyhlašování výběrových řízení na ředitele škol po uplynutí každého funkčního období. Tento krok se prezentuje jako nástroj transparentnosti, ale ve svém důsledku může znamenat destabilizaci vedení škol, ztrátu vize a především možná vrata pro určitou politizaci výběru ředitele. Školy potřebují kontinuální vedení ředitele s dlouhodobou strategií a s důvěrou pedagogických týmů, nepotřebují manažery na dobu určitou.
Podle zkušenosti ze zahraničí častá výměna vedení snižuje motivaci pedagogů i kvalitu výchovně vzdělávací práce. A já se tady znovu ptám, proč by kvalitní ředitel, který školu posouvá kupředu, měl každých pět let obhajovat svou pozici před výběrovou komisí, která může být složena z lidí s politickým zadáním? Protože dobře víme, že se volby konají každé čtyři roky, politické reprezentace se samozřejmě mění. Tohleto není recept na nějakou stabilitu, to je recept na odliv kvalitních lidí z vedoucích pozic ve školství.
Dámy a pánové, místo skrytých škrtů, technokratických úprav a administrativních experimentů bychom měli společně hledat skutečnou reformu vzdělávacího systému, takovou, která posílí kvalitu výuky, zmenší regionální rozdíly, podpoří učitele a ředitele a garantuje žákům rovnou a dostupnou cestu ke vzdělávání. Co bychom místo této novely potřebovali?Především stabilní a předvídatelné financování škol, podporu inovativních vzdělávacích programů, cílenou pomoc školám v sociálně znevýhodněných oblastech a administrativní odlehčení školských institucí. Tahle ta novela takovou cestou rozhodně není. Je to krok zpět, a proto ji určitě nemohu podpořit. České školství, vážené kolegyně, vážení kolegové, není pokusný králík, česká škola patří našim dětem a tyto děti si zaslouží rozhodně víc. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji panu poslanci. A než přistoupíme k další přihlášené, tak tu máme faktickou. A já ještě s dovolením načtu omluvy, protože se jich nashromáždila celá řada. Omlouvá se pan poslanec Josef Bernard z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Jan Bureš od 12 hodin z pracovních důvodů, Jaroslav Dvořák od 10.25 do 12 hodin ze zdravotních důvodů, Patrik Nacher od 12.15 hodin z osobních důvodů a Alena Schillerová od 11.45 do 13.15 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády se omlouvá Petr Fiala od 11 hodin z pracovních důvodů a Petr Hladík z celého jednacího dne z pracovních důvodů. To byly omluvy a nyní faktická pana poslance Jana Berkiho.
Poslanec Jan Berki: Opět si dovolím, vaším prostřednictvím, fakticky upozornit svého kolegu na to, které věci tam v těch pozměňovacích návrzích skutečně jsou. Jednak je tam aktualizace školské právnické osoby, která přesně umožňuje tu jistou individualizaci těch jednotlivých organizačních jednotek, zároveň slučování u škol pod 180 žáků je ale pouze u jednoho zřizovatele. Pokud ten zřizovatel má pouze jednu školu, pak se ho to netýká a nemusí s ničím slučovat. A co se týká podpory škol, které pracují s žáky z - řekněme - problematického prostředí, kvůli tomu je tam ta indexace.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně i za to dodržení času. Nyní tedy paní poslankyně Jana Hanzlíková. Ještě dorazila jedna omluva. Jan Kuchař se omlouvá od 12.30 do 13.30 hodin ze zdravotních důvodů. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo. A jo, já jsem si právě říkala, pane ministře, že mi odcházíte, ale není to tak, tak to jsem ráda. Takže ještě jednou. Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já tady musím opět na začátku říct, že si uvědomuju, že předložená novela, a především tedy některé pozměňovací návrhy, přináší mnoho pozitivního. Už jsem to tady říkala, je to nejenom zavedení těch jednotlivých pozic, ať už je to školní speciální pedagog, školní psycholog, sociální pedagog. Samozřejmě jsem velmi ráda i za to, že pozměňovacím návrhem, doufám tedy, že ho podpoří i koalice, se vrátí i to důležité podpůrné opatření - další učitel, které je opravdu hodně důležité pro zdravotně postižené děti.
Tohle všechno vnímám, ale opět se vracím k tomu pozměňovacímu návrhu na převod financování nepedagogů a s tím související tedy převod nepedagogické práce i u těch školských poradenských zařízení. A musím říct, že mě to velmi mrzí i za všechny ty organizace a ty odborné platformy, které se nejenom po tu celou dobu toho projednávání této novely, ale už desítky let zpětně snaží o to, aby tyto pozice byly legislativně ukotveny.
A já sama, protože jsem pracovala 15 let ve speciálním pedagogickém centru, tak vím velmi dobře, že to byla těžká práce. Co se týká třeba těch nepedagogických pozic, těch sociálních pracovníků, tak tam opravdu roky trvalo, než vůbec byly nějaké slušné počty v České republice těchto pracovních pozic, a velmi dlouho trvalo, než se vybudovala určitá prestiž těchto pracovníků. Takže za mě jako velmi negativně vnímám právě ten pozměňovací návrh, který by měl jejich financování převést na zřizovatele.
Tady si u toho dovolím tedy ještě jednou připomenout to, co jsem říkala, že v podstatě o tom ty nejzásadnější dvě odborné platformy, a to je Asociace pracovníků pedagogicko psychologických poraden a Asociace pracovníků speciálně pedagogických center nebyly dopředu informovány a nebylo to s nimi dopředu komunikováno. Poté, co tedy se tuto věc dozvěděli, tak vydali společné stanovisko. A já si tady dovolím část, kterou považuji za důležitou, ocitovat.
Pozměňovací návrh některých poslanců uvádí, že z normativu bude financována pouze pedagogická činnost. Vzhledem k vládnímu návrhu, který převádí financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele škol a školských zařízení, to znamená, že by se tato změna dotkla také nepedagogických pracovníků školských poradenských zařízení, zejména tedy sociálních pracovníků, což může být pro chod zařízení a pro práci s klienty i s rodinami klientů, včetně zásadního působení u klientů z odlišného kulturního prostředí, jiných životních podmínek nebo z oblasti duševního zdraví a krizové intervence velice problematické; a to v době, kdy je mimořádná pozornost MŠMT zaměřována právě na podporu těchto žáků.
V posledním roce představilo Ministerstvo školství i vláda zásadní novely školského zákona. K těmto novelám bylo podáno několik pozměňovacích návrhů. Naše asociace sledují, co je v návrzích obsaženo, a snaží se poukazovat na praktické dopady, které navrhovaná opatření do terénu přinesou. Převod financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele zasáhne jak žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, kdy stát nebude mít právní nástroje, jak vymáhat financování některých podpůrných opatření, například se to týká tlumočníka nebo překladatele a dalších, tak i celkový chod přetížených školských poradenských zařízení, ve kterých budou finančními okolnostmi omezeny některé zásadní pozice, konkrétně tedy sociální pracovníci.***
