Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.00 hodin)
(pokračuje Karel Krejza)
Navíc ještě jednou zopakuji, ty pozměňovací návrhy dávají možnost upravit to v dokumentaci, kde se neřekne, že to bude 90 kubíků na hektar, ale bude to třeba bez limitu, protože to je území, kde nic nehrozí a kde naopak chceme, aby - ochránci přírody tedy, já ne, ale ochránci přírody, nechť chtějí - ať tam ty stromy leží, stojí nastojato, tak jak to někdy bývalo, ale je potřeba, aby se to projednalo v rámci té dokumentace. Stejně tak se zásobováním požární vodou, stejně tak s tím... (nesrozumitelné). Ano, je to přísné, ale je to návrh k tomu, aby se tím vůbec někdo zabýval v rámci dokumentace. Jestli to takhle stačí?
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Hezké odpoledne. Nyní tedy s faktickou poznámkou chce reagovat pan poslanec David Pražák a já mu tímto předávám slovo.
Poslanec David Pražák: Dobré odpoledne. Ještě na pana kolegu Krejzu, sice odchází, ale chtěl bych se zeptat, to znamená, vaším prostřednictvím, paní předsedající, že ten návrh mít na každých třech kilometrech lesní cesty jednu nádrž, dali hasiči, ano? Jestli tomu rozumím dobře, jak jste říkal? (Poslanec Krejza souhlasně přikyvuje.)
Jak říkala kolegyně Fialová, ano, ono když se koukneme z bezpečnostního hlediska nebo z té ochrany, tak to nějaký smysl, něco dává, ale já si neumím představit, že tam vytvoříme infrastrukturu, kde bude na třech kilometrech lesní cesty jedna nádrž a všechny ty cesty ostatní budou tak natolik zpevněny, aby se tam dostaly ty cisterny a tak dále. Co z toho vznikne, z těch národních parků? Jak to bude vypadat? Dovedete si to představit? Dneska když tam chodíte po těch pěšinách, že tam vytvoříme takovéhle, dá se říct, dálnice?
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se vracíme do obecné rozpravy. Paní poslankyně Válková je další přihlášenou, následovat bude paní poslankyně Balaštíková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, paní předsedkyně. Já bych v úvodu možná překvapivě, byť to nezaznělo na mikrofon, poděkovala panu ministrovi životního prostředí, který teď musel jít do Duelu, tak mně to oznámil a řekl, že si poslechne, pokud tam v tom projevu bude něco, co ho zaujme, dodatečně, a současně mně i sdělil odpověď na otázku, kterou jsem položila v té své dvouminutové řeči nebo ve faktické poznámce, zda už obce, které nebyly uspokojeny, a konkrétně třeba obce Branov, která podala žalobu na Ministerstvo životního prostředí, které nebylo vyhověno Městským soudem v Praze, přestože se městský soud zabýval žalobou zase jiné obce, kde tedy vyhověno bylo, nicméně to bylo jenom z formálně procesních důvodů, tam se ten soud věcnou podstatou věci nezabýval, a tenhle soud, který nevyhověl žalobě obce Branov, tak ten se už věcně zabýval tou kauzou Křivoklátsko a vznik národního parku.
Takže pan ministr, vrátím se k tomu původnímu, mně současně sdělil na můj dotaz, jestli už toho využili, té možnosti podat kasační stížnost příslušné obce, tak mně řekl, že ano. Čili potvrdilo se mně to moje podezření nebo spíš předpoklad, že ty obce, které neuspějí, tak budou podávat kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu a ten potom bude rozhodovat, a jak i z praxe víme, tak v řadě případů rozhodne jinak než ten původní soud, v tomto případě městský soud, obzvlášť v případech, které my označujeme jako kolize určitých práv chráněných naším ústavním zřízením, kde ten soud přikročí k takzvanému testu proporcionality, kde je to poměřování té kolize dvou práv, které stojí proti sobě, dvou řekněme veřejných zájmů.
Tato kauza je takovým příkladem a mě - i jako z toho právního hlediska se budu vyjadřovat k tomu právnímu hledisku ze svého pohledu - zaujala, protože na jedné straně je zde vládní zájem splnit si nějaké programové prohlášení, vládní úkoly, to, co je vydáváno za určitou kontinuitu v ochraně přírody, úkol, že musíme našim potomkům předat naše přírodní bohatství v co nejúplnějším stavu, a na straně druhé tady je veřejný zájem na tom, aby ti, kteří tam bydlí na tomto území, tak aby s tím souhlasili, aby to bylo s nimi prodiskutováno, aby se alespoň mírná většina přiklonila k tomu, že bude zasaženo takto do jejich práv, a že bude, o tom asi není sporu, protože o tom tady se po té věcné stránce vedla diskuse celé hodiny předcházející mému vystoupení.
Takže je zajímavé potom si prostudovat třeba i to rozhodnutí, které sice nedalo zapravdu obci Branov, nicméně ten městský soud, ten senát, který to rozhodoval, tak tam velmi hezky rozebírá otevřeně, až jsem byla překvapena, ty svoje právní argumenty a upozorňuje tam právě na řadu, což není zvykem, otázek, které jsou ryze politické povahy. A my jako politici bychom vždycky měli dbát o to, když dochází k nějakému zásadnímu rozhodnutí, tak aby to bylo ložené, aby to bylo sjednocené s vůlí občanů, kteří nám dali tedy mandát a které reprezentujeme. V tomto případě jsou to občané toho příslušného regionu nebo regionů. Je to víc.
Takže tady se to nepodařilo. Zcela otevřeně se nepodařilo získat ten shodný názor na řešení věci a z mého pohledu to tedy není zralé přijímat rozhodnutí, které nebude zřejmě akceptováno většinou těch obyvatel, a nechci předjímat, nicméně jako právnička musím konstatovat, že vymahatelnost práva v České republice je relativně nízká. A také na to upozorňovali některá vystoupení třeba paní poslankyně Peštové, že opravdu naši spoluobčané dovedou obejít zákon, když se jim nelíbí. A ta vymahatelnost práva není zrovna nejlepší. My dovedeme přijímat dobré zákony, ale v praxi nám ty dobré zákony často nepomáhají, jak by měly, protože se nedovedou prosadit tak striktně, jak by v právním státě bylo zapotřebí.
Takže já se i obávám, že to může potom podlomit důvěru v právní stát, když to, co bude takto, trošku řeknu s nadsázkou, násilným způsobem nebo vnuceně, minimálně části těch obyvatel tam, přijato, tak nemusí být vždycky respektováno a nebude ani často v silách státu potom důsledně dodržování toho zvláštního režimu vymoci.
Takže já jsem si vybrala z toho soudního rozhodnutí pár takových zajímavých myšlenek, a protože pan ministr řekl, že si to rád poslechne dodatečně, tak možná že i to by mohlo vést... Neříkám ke změně názoru, ale přinejmenším k diskusi nad tím, jestli je teď ta nejvhodnější doba, nebo jestli by se mělo ještě pracovat s vedením těch obcí a jestli to silové řešení, ke kterému zřejmě dojde dříve nebo později, tak jestli je to řešení, které z hlediska naší České republiky, když jinde, třeba v Německu a v Rakousku, postupují jinak, a tam když ty obce řeknou ne, tak prostě to jejich ne rezonuje a ti politici neodváží proti té vůli vystoupit, protože jinak by je nikdo potom nevolil. A navíc my jsme před volbami, tak i z tohoto hlediska politického bych doporučovala zvážit, jestli to silové řešení, které se tady prosazuje a které z věcných hledisek je velmi dobře mými kolegyněmi a kolegy zpochybňováno, by se mělo dotáhnout do takzvaného vítězného konce, aby to nebylo Pyrrhovo vítězství.
Takže já teď budu citovat a vždycky řeknu, zatím jsem mluvila spatra, to, co v té obecné rovině vnímám jako právník, který opravdu tady, a s tím souhlasím, že je to otázka, kdy se musí přikročit k testu proporcionality a kdy opravdu ten soud musí posoudit, jestli ta kolize proti sobě stojících práv je ve prospěch jednoho či druhého. ***
