Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Co ten soud v tom svém poměrně obsáhlém rozhodnutí, je to asi na dvacet jedna stránek, říká v bodě 102: "Soud nepřehlédl stanovisko ekonomické komise OLH České akademie zemědělských věd z 20. 10. 2023, které žalobkyně předložila s doplněním rozkladu, a již nepovažuje vyhlášení Národního parku za odůvodněné." Pak veřejně říká, tedy veřejně... jasně říká - a to také oceňuju - že "stejně vyznívá i apel české lesnické veřejnosti". Tohle je její stanovisko, že provedl jako důkaz, to znamená, že se s tím musel vypořádat také ten soud.
Teď to přijde. "Proti tomu však stojí stanovisko ČSP z 22. 2. 2022, které soud rovněž provedl v důkazu a v němž se uvádí, že v případě Křivoklátska existují silné odborné argumenty, proč by se jádrová část území mohla stát" - mohla, ne musela, tady přímo ten soud říká mohla stát - "národním parkem." Tady právě se z toho dovozuje, že "Křivoklátsko je mimořádně rozsáhlý komplex nížinných smíšených lesů zahrnujících cenná otevřenější stanoviště, který nemá v české kotlině obdoby a je unikátní v evropském měřítku". A podle tohohle stanoviska by národní park představoval ne jediný způsob, ale lepší způsob, jak zabránit degradaci lesů nevhodným hospodařením.
Soud pokračuje dále: "Na základě žalovaným snesených argumentů, zejména pak spornému odbornému, pardon, odbornému stanovisku agentury, ale i dalších podkladů, má soud i při vědomí jiných odlišných názorů za to" - takže vidíte, že ten soud, to čtu opravdu a cituji, tak píše velmi opatrně, má za to, "že si žalobkyni vhodnost ani potřebnost zvolené formy ochrany, to je národního parku, relevantně zpochybnit" - relevantně, to znamená významně, čili zpochybnit se jí to podařilo nerelevantně z hlediska soudu - "nepodařilo, a to z pohledu ani environmentálního, ani socioekonomického." A k tomu se ještě vrátím, protože on potom tu ekonomickou otázku charakterizuje jako ryze politickou, že mu ani nepřísluší se k tomu vyjadřovat.
Pak se tady vypořádává s některými argumenty žalobkyně a říká, že "má-li žalobkyně obavy z míry bezzásahovosti a dopadů na lesnictví, rozšíření kůrovce a podobně, lze poukázat na to, že se na těchto krocích může v budoucnu podílet, vyjadřovat se k nim, uplatňovat svá práva, to znamená podávat nějaké opravné prostředky, návrhy cestou účasti v radě národních parků, bránit se i proti schválení zásad péče o národní park". A to mě zaujalo taky, protože tady vlastně v uvozovkách navádí ten soud, jak má postupovat ta žalující strana v případě, když se jí něco nebude líbit, ale tím současně i oslabuje tu argumentaci ve prospěch toho svého rozsudku, rozhodnutí, protože pochopitelně je vidět, že i ten soud tady není úplně jednoznačný. Proto jsem byla ráda, že mě pan ministr na ten soudní rozsudek upozornil, protože jsem původně myslela, že to bylo jednoznačné vyvrácení všech těch argumentů, a to ani náhodou není. A teď, když jsem se ještě dozvěděla o tom, že tedy bude, ne bude podána, ale že je podána už kasační stížnost, tak si myslím, že možná už tohle rozhodnutí má jenom dočasnou platnost, ale to nemůžu říkat, to zatím očividně Nejvyšší správní soud, to bychom věděli i z médií, nerozhodl. Já jsem tam nic nedohledala.
Pak bych vám ještě si dovolila ocitovat to, že "žalovaný už v prvostupňovém rozhodnutí vysvětlil, že šíření kůrovce nebylo zdaleka omezené jen na bezzásahová území národních parků. Zabýval se otázkou vzniku požáru v Českém Švýcarsku a analýzou hasičskou..." - Hasičského, to je asi překlep - "záchranného sboru, jež je součástí správního spisu. Žalobkyně tyto závěry konkrétněji nerozporuje." A teď to přijde a to se tam opakuje. "Není tak důvod, aby se jimi soud blíže zabýval." Ale ty argumenty byly velmi podstatné a soud musí i v tomto ohledu dohledávat všechny podstatné argumenty. On dodal, že "bezzásahovost v Národním parku Křivoklátsko jistě nebude absolutní" - to nevím, kde došel k názoru, že to úplně jistě nebude absolutní, tak ono to vyplývá, nicméně ten výraz jistě je dost odvážný - "záměr napříč odůvodněním předpokládá zachování lidských zásahů, byť daných primárně cíli ochrany, nikoli například hospodařením lesů, v prvostupňovém rozhodnutí i ve vyjádřeních soudu se rovněž zmiňuje, že cíle v podobě zachování obnovy přirozených procesů na převažující ploše parku bude dosaženo postupně v průběhu desítek let." Ale že by to bylo příliš vymezené s výjimkou toho, že se bude nanejvýš, jak jsem také navnímala, jednat o 15 procent toho území, to tady také není.
Potom bych ještě, tohle je také velmi zajímavé. "Zbývá poslední konkrétnější námitka, a to poukaz žalobkyně na údajně nepřiměřené náklady státního rozpočtu na zřízení a správu národního parku." A teď to přijde. "Tato otázka jednak není předmětem záměru, právní úprava ve vyhodnocení finančních nákladů v záměru nevyžaduje dopady regulace včetně nákladů a výnosu. Byly vyhodnoceny až během legislativního procesu v rámci zprávy RIA. Jednak soudu uniká, jak se dotýká zájmu obce a jejích občanů. Soud vysvětlil výše, že obec má široký prostor pro uplatnění svých námitek. Před soudem však stěží může hájit otázky, jež se jejich práv nedotýkají, nijak nedotýkají. Soud toliko dodává..." Další větu jsem vynechala, je procesní. "Soud toliko dodává, že případné vyšší náklady mohou být jistě jedním z hledisek při úvahách o zřízení národního parku, stejně jako jakékoliv jiné činnosti veřejné správy, nicméně půjde především o otázky politické, nikoliv o právní úvahy. V případě, že je zřízení národního parku vyhodnoceno jako nezbytné, nemohou být náklady státního rozpočtu právně významné." Ale jestli jste pozorně poslouchali, tak v těch předchozích, když jsem citovala, tak tam říká, že by to mohlo být, ten národní park, lepší řešení než to stávající, ale neříká, že by to bylo nezbytné. Čili jako právnička, která by podávala kasační stížnost, tak už bych se měla čeho chytit.
Teď přijde to nejpodstatnější, vždycky last but not least, článek 107 toho rozhodnutí na straně 20, ten se mi líbil, vlastní přiměřenost. "Zbývá tak posouzení třetího kroku..." To je všechno o testu proporcionality, čili "třetího kroku testu proporcionality, to je poměřování v kolizi stojících práv, respektive veřejných zájmů. Žalobkyně však pohříchu ani zde nepředkládá dostatečně konkrétní argumentaci, na jejímž podkladě by mohl soud úvahy žalovaného blíže přezkoumat. Žalobkyně poukazuje na omezení práv občanů a rovněž rozvoje obce, fakticky však jen konstatuje očividné, tedy že regulace národních parků přináší určitá omezení." Já bych se zeptala městského soudu, jak má být ještě konkrétnější, když v té žalobě a i v peticích a i v konkrétních vystoupeních bylo těch příkladů mnoho. "Tuto skutečnost přitom žalovaný nijak nezpochybňuje, čili sám se možným zásahem do vlastnických práv, svobody pohybu, rozvoje obce zabýval. Jeho úvahy považuje soud v obecné rovině za srozumitelné, logické a přesvědčivé." Takže při tom celkovém poměřování té přiměřenosti té kolize těch dvou skupin práv se ten soud přiklonil k žalovanému oproti žalobkyni, ale přesvědčivě to podle toho odůvodnění rozsudku opravdu neudělal.
Čili já osobně si myslím, že je tady, a nemůžu předjímat a nechci, protože bych nerada dala nějaký polibek smrti, protože Nejvyšší správní soud je jediný suverén, který v této oblasti může rozhodovat, a také určitě bude dělat test proporcionality a vyžádá si k tomu ještě další posudky, předpokládám. Takže nemůžu tady nějak predikovat ten závěr, ale samotné rozhodnutí toho Městského soudu v Praze, na které mě laskavě upozornil sám ministr životního prostředí pan Hladík, tak není tedy, jak bych řekla, opravdu skálopevné a takové, že by si mohlo Ministerstvo životního prostředí oddechnout. ***
