(pokračuje Klára Kocmanová)
Za snad nejproblematičtější považuji návrh, podle kterého by se měly znovu přehodnocovat a přeschvalovávat všechny už dneska platné dokumenty národních parků. To by znamenalo jednak obrovskou ztrátu peněz, pak taky času a i nějaké kontinuity, protože některé z těch dokumentů opravdu vznikaly roky, stály miliony korun a jsou na ně navázány smlouvy a konkrétní projekty v území, takže zpochybnění jejich platnosti by přineslo nejistotu a ohrozilo práci stovek lidí.
Ve spojení s tím návrhem na dvoukomorový systém rad národních parků a s tím, aby rozpory mezi samosprávami a odborníky v radách národních parků řešila celá vláda, tak já se obávám naprostého zahlcení ministrů požadavky rad, a to jak od místních, tak i od odborníků. Já myslím, že vláda má spíš řešit strategické otázky státu, a ne se pravidelně zabývat tím, jestli má, nebo nemá vést konkrétní stezka v národním parku tudy, nebo jinudy.
Takže mnoho z těch pozměňovacích návrhů bohužel rozkládá systém, který dnes sice není dokonalý, ale dává aspoň nějakou jistotu, že přírodu chráníme na základě pravidel a odborných poznatků, a ne podle toho, kdo má zrovna silnější hlas, takže za Piráty takové návrhy, které ochranu přírody oslabují nebo rozkládají fungování národních parků nebo zpochybňují už dnes platné dokumenty, jednoznačně odmítáme. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji a jako další v pořadí je přihlášen pan poslanec Stanislav Berkovec a připraví se paní poslankyně Eva Fialová, František Petrtýl a další. Prosím.
Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, přeju vám hezké odpoledne. Dovolte, abych i já promluvil k této kauze - zřízení Národního parku Křivoklátsko - jako občan Středočeského kraje, jako někdo, kdo v té oblasti vyrůstal dávno předtím, než tam byla v roce 1978 vyhlášena chráněná krajinná oblast, která od té doby funguje.
Svůj příspěvek bych napsal (nazval?) Odpor místních obyvatel i odborné veřejnosti. Na začátku položím takovou řečnickou otázku. Proč asi vznikla petice, kterou jsme projednávali na petičním výboru při veřejném projednávání, která měla 11 300 podpisů? Proč zcela nedávno se k ní připojila další petice, která byla předána do Senátu, která má 3 382 podpisů? To je tedy odpor místních obyvatel.
Já bych se teď ještě zastavil u té druhé části a to je odborná veřejnost. Jaký byl odpor odborných organizací? Byla to výzva a stanoviska České lesnické společnosti - teď nechci vyjmenovávat všechny funkce, ale bylo tam podepsáno také deset profesorů, patnáct docentů, inženýři, doktoři, magistři - dále stanovisko České akademie zemědělských věd, dále stanoviska Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů - to je zhruba přes 700 členů - stanovisko Czech Forest Think Tank, stanovisko Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků, usnesení Agrární komory České republiky a tisková zpráva Lesnicko-dřevařské komory České republiky.
Pochopitelně se zde nabízí paralela, o které mluvili i vážené kolegyně a vážení kolegové, a to je situace při vzniku Národního parku České Švýcarsko. V této věci se můžeme odkázat na článek, který byl uveřejněn před vznikem národního parku v odborném časopisu Lesnická práce v roce 1999, ze kterého si dovolím citovat. V základních informacích k projednání o přípravě zákona z února 1999 navrhovatel, tedy Ministerstvo životního prostředí, uvádí, že... Cituji: "Posláním připravovaného národního parku je uchování a zlepšení přírodního prostředí, ochrana jedinečných geomorfologických hodnot - tedy pískovcových skalních útvarů i čedičových vyvřelin - planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a typického vzhledu krajiny.
Své stanovisko vyjádřilo i Ministerstvo zemědělství na tiskové konferenci v březnu stejného roku, kdy podpořilo vznik národního parku, avšak vyjádřilo obavu mimo jiné z lesnických rizik zřízení národního parku ve velké variantě, zejména v souvislosti s nebezpečím napadení nepůvodních smrkových kultur v jižní části navrhovaného území kůrovcem. Navrhovatelé zastávají názor, že nebezpečí kůrovcové kalamity z důvodu odlišné konfigurace terénu v porovnání se Šumavou nehrozí. Kromě toho bude prováděn běžný monitoring kůrovce pomocí lapáků a lapačů a v případě zjištěného vyššího výskytu budou přijata další opatření."
Teď tedy další skutečnost: V Národním parku České Švýcarsko přestala být prováděna slibovaná ochrana lesních porostů a výsledkem byl velkoplošný rozpad lesních ekosystémů na ploše několika tisíců hektarů. Výsledkem managementu správy Národního parku České Švýcarsko pak byl nejrozsáhlejší požár v historii České a Československé republiky, kdy shořelo více než tisíc hektarů lesních porostů, a to včetně předmětů ochrany, kvůli kterým byl národní park zřízen. Zároveň je prokazatelné, že z důvodu neprováděné péče dochází z území národního parku k šíření lesních škůdců, především podkorního hmyzu, a jsou tak ohroženy i okolní majetky soukromých vlastníků.
Vzhledem k již zmíněné skladbě lesních porostů v navrhovaném území Národního parku Křivoklátsko tak můžeme konstatovat, že toto nebezpečí reálně hrozí i v tomto území, neboť je zde převaha jehličnatých porostů a jedná se o oblast srážkově velmi chudou. Současný způsob řízení národního parku ze strany Ministerstva životního prostředí nedokáže dát dostatečné záruky, aby se tato situace neopakovala i na Křivoklátsku.
Na Křivoklátsku je cenná nejenom příroda, ale i dlouhodobě využívaný přístup správců lesních majetků, který dovedl křivoklátské lesy právě do stavu, v jakém ho máme teď. Právě z tohoto důvodu by měla být zachována kontinuita lesního hospodaření, neboť místní lesy jsou živou expozicí českého lesnictví a tak, jak je Třeboňsko spjato s rybníkářstvím, jižní Morava s vinařstvím, tak je Křivoklátsko spjato s lesnictvím.
Teď si dovolím další historickou reminiscenci. Je to článek z 19. listopadu 2023. Připomínám, že v roce 2023 jsme veřejně projednávali tu zmíněnou petici, ve které je přes 11 000 podpisů. Je to vizionářský pohled autora Jiřího Nápravníka s titulkem "Křivoklátsko - demokracie nebo silou prosazený nápad. Na Křivoklátsku byla a je stále už úžasná příroda, o kterou se starali a starají místní lidé. Úředníci a politici tam chtějí udělat národní park. Ten však chce jen několik eko-kariéristů. Současná vláda si dala do programového prohlášení mimo dalších bodů také vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, který by se měl rozkládat mezi Kladnem, Rakovníkem a Rokycany, tedy na části dnešní Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.
Lesy a louky, prostě celé území CHKO Křivoklátsko, bylo v minulých staletích utvářeno místními lesníky nebo sedláky. Dnes je to úžasná krajina, ale není původní jako například Boubínský prales. To znamená, že není splněna zákonná podmínka, že se národní park vyhlašuje na místech přirozených - tedy původních - nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů. Pro lesníky a pro lidi, kteří žijí na dosah od lesů a luk, je a od pradávna také byla ochrana přírody samozřejmostí. Nikoli proto, že to nařizuje nějaký zákon nebo že to vykřikují kavárenští ekologové, ale proto, že pro lesníky, sedláky, rybáře, včelaře a lidi z vesnic a okrajů měst je rozmanitá a živá příroda součástí jejich života, součástí prostředí, kde pracují a tráví volný čas.
Nedávno jsem v souvislosti se záměrem vyhlásit Národní park Křivoklátsko slyšel názor, že je tam zachovalá rozmanitá příroda, o kterou se zde lidé po dlouhé generace starali. Ano, ale o ty lesy se nestarali ekologové. Starali se lidé, kteří v těch konkrétních místech žili a žijí." ***
