Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Například při průměrné mzdě a navrhované výši příspěvku zaměstnavatelů toho lze dosáhnout nejdříve zhruba za třicet let a u lidí s nižší mzdou jde o delší dobu. Starší zaměstnanci v náročných profesích, zhruba nad padesát let věku, by pak byli možnosti dřívějšího odchodu do důchodu skrze tuto variantu předdůchodu jednoznačně zbaveni zcela.

Ten, kdo minimální požadovanou částku dokáže našetřit, pak měsíčně pobírá částku odpovídající 30 procentům aktuální průměrné mzdy, vloni to bylo necelých 13 000 korun. Myslíte si, že je to dobrá a dostatečná alternativa důchodů? Kdo si může dovolit vůbec žít v dnešní době při takto vysokých cenách za tuhletu částku? Kdo si z toho může zaplatit nájem? Kdo si z toho může zaplatit základní životní potřeby? Já vám odpovím. Prakticky nikdo, leda ten, kdo by žil na ulici.

Dále, doba předdůchodu se nepovažuje za náhradní dobu účasti na důchodovém pojištění, takže se klidně může stát, že až lidé, kteří využijí této v uvozovkách fantastické vládní nabídky, půjdou po pěti letech zažádat o řádný důchod, tak se tam dozvědí, že musí odpracovat třeba ještě další rok nebo dva nebo třeba tři, přičemž každý rok účasti na sociálním pojištění současně zvyšuje starobní důchod, respektive jeho zásluhovou složku, o 1,5 procenta. Takže jít do předdůchodu současně může znamenat i budoucí nižší řádný důchod. Tak to je opravdová bomba, že? Myslíte si, že tito zaměstnanci vědí tyto informace, že jim to vláda řekla?

Další nepřijatelnou věcí je skutečnost, že do dvou měsíčně odpracovaných směn v rizikovém provozu nebudou muset zaměstnavatelé za tyto zaměstnance povinný příspěvek odvádět vůbec. To je, například, za deset let 240 směn, tedy v přepočtu skoro tři odpracované měsíce v náročném provozu, které nebudou zaměstnanci nijak prakticky zohledněny, což je další naprosto nepřijatelný projev vládní (?) arogance vůči těmto zaměstnancům. Svaz průmyslu a dopravy uvádí, že z pohledu zaměstnavatelů je legislativní podoba vládního návrhu téměř neaplikovatelná. Dle Svazu průmyslu a dopravy návrh vykazuje zásadní obsahové nedostatky, které jej budou činit obtížně aplikovatelným. Návrh například dostatečně nevymezuje, co se považuje za výkon rizikové práce pro účely vzniku práva na příspěvek, což vyvolá zásadní aplikační problémy v případě překážek v práci, čerpání dovolené i výkonu jiné než rizikové práce ze strany zaměstnance. To jsou připomínky naprosto zásadního charakteru. A co říkají na tento návrh odbory?

O obsahu návrhu se (nesrozumitelné) dozvěděli z médií a prakticky s nimi nebyl nijak projednán. Se zněním návrhu jednoznačně nesouhlasí a uvádějí, že v praxi v drtivé většině případů k žádnému zvýhodnění zaměstnanců v náročných profesích nedojde. Již nyní je totiž v rámci kolektivního vyjednávání v mnoha firmách dohodnut příspěvek zaměstnavatele ve výši čtyř procent na produkty spoření pro všechny zaměstnance jako speciální benefit. Navrhované řešení tudíž těmto zaměstnancům nepřinese žádnou výhodu, ale naopak povede k zásadnímu omezení kolektivního vyjednávání v oblasti zaměstnaneckých benefitů.

Co se týče porovnání zvýhodnění situace zaměstnanců ve 4. kategorii pracovních rizik a navrhovaného řešení pro 3. kategorii náročných profesí pak zaměstnanci ve 4. kategorii mohou odejít do předčasného důchodu při splnění podmínky odpracování 4 400 směn v náročném provozu o pět let dříve. V praxi tedy tuto podmínku mohou splnit v horizontu zhruba deseti let.

U pracujících ve 3. kategorii náročných profesí by bylo nutné splnit dvě podmínky: naspořit zákonem požadovanou částku, o které jsem hovořila, a ještě navíc odpracovat zákonem požadovaný měsíční počet směn rizikové práce, aby obdržel příslušný příspěvek zaměstnavatele na penzijní spoření. Pokud zaměstnanec neodpracuje v daném měsíci alespoň tři směny rizikové práce, právo na příspěvek mu nevznikne, což je něco naprosto nehorázného.

O nevýhodnosti, praktické nevyužitelnosti a rizicích režimu předdůchodů hovoří nejvýstižněji aktuální statistika Asociace penzijních společností České republiky, která uvádí, že v naší zemi je aktuálně 6 456 takzvaných předdůchodců, přičemž každý rok účasti na sociálním pojištění zvyšuje starobní důchod, jak už jsem říkala, jeho zásluhovou složku, o 1,5 procenta. Prezentovat tedy předdůchod jako ekvivalent dřívějšího odchodu do plného, nekráceného starobního důchodu je ze strany Fialovy vlády cynickým podvodem na tyto zaměstnance v náročných profesích, kterých se má tato připravovaná úprava týkat. Pokud by byl tento vládní návrh realizován, budou z něj profitovat pouze a jenom vlastníci a akcionáři soukromých penzijních fondů, spořitelen nebo bank.

Když vláda uvádí, že připravovaná úprava se má týkat zhruba 108 000 zaměstnanců, tak jestliže budeme kalkulovat pouze s průměrnou hrubou mzdou, aby se to dobře počítalo, a povinným odvodem zaměstnavatele v objemu 4 procent z ní, máme zde částku 2 miliardy 180 milionů korun ročně, které přistanou na účtech příslušných finančních institucí. V podstatě by to byl ze strany Fialovy vlády pouze a jenom dáreček do soukromých penzijních fondů. A z těchto důvodů tento návrh nikdy nepodpoříme. A pokud budeme součástí příští vlády, tak zajistíme, aby lidé v rizikové profesi číslo 3 mohli opravdu odcházet do dřívějšího, nekráceného starobního důchodu. Děkuji.

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. My jsme se vystřídali v řízení schůze Sněmovny.

Já jen, vážená paní poslankyně, protože jsme se vystřídali, vy jste dávala návrh na zamítnutí, to budeme hlasovat ve třetím čtení poté. To jenom pro pana zpravodaje, aby si to zaznamenal, a jenom pro pořádek.

V tuto chvíli se nacházíme tedy v obecné rozpravě. S přednostním právem se... Ne, v tuto chvíli pokračujeme... (Poslanec Vojtko hovoří mimo mikrofon.) Ano a pokračujeme skutečně panem poslancem Viktorem Vojtkem. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Viktor Vojtko: Dobrý den, děkuji za slovo. Já jsem si nechal své delší vystoupení až teď do rozpravy, abych mohl i reagovat samozřejmě na to, co zde zaznělo ve vystoupení různých kolegů z opozice. Já si dovolím shrnout základní kontext důchodové reformy, a to, kde vlastně jsme a proč jsme tady a proč projednáváme tento zákon.

První z důležitých věcí je, že oproti původnímu návrhu důchodové reformy, který doputoval do Sněmovny v loňském roce a který byl velmi výrazným způsobem i tady ve Sněmovně změněn, tak nastala spousta změn, které samozřejmě vedly k tomu, že řešení pro náročné profese dává smysl udělat jiným způsobem. Jedna ze základních změn je v tom, že původní návrh počítal s tím, že poroste věk odchodu do důchodu výrazně rychlejším tempem, než jak to nakonec dopadlo. A je logické, že to se týká úplně všech, včetně náročných profesí. A i v tomto kontextu je zřejmé, že zachovat úplně stejné tempo toho benefitu pro náročné profese ve stejném rozsahu by vlastně znamenalo, že v konečném důsledku půjdou do důchodu dříve, než jak to bylo i v původním vládním návrhu. To je první věc, kterou je potřeba si říct.

Druhá věc. My se tady pořád bavíme o náročných profesích jako by to mělo být hned a zítra. Ale náročné profese i tak, jak se počítá s tím, jak to je ve 4. kategorii, tak v principu se týkají především těch, kteří půjdou do důchodu po roce 2030. I stávající návrh řešení ve 4. kategorii rizik, který funguje na základě našeho prvního pilíře, který je velmi solidární, tak funguje vlastně tak, že evidenci, na základě které je něco možné spočítat, máme deset let zpátky. Deset let zpátky odpovídá v té maximalistické variantě nějakým 2 200 směnám. A když se podíváte do původního návrhu zákona, 2 200 směn by znamenalo 15 měsíců dříve do důchodu.

Zároveň tady zaznělo, že se tím zmenšuje další důchod, (který) by tihle měli, ale vlastně princip toho výpočtu je stejný, i u předdůchodu, započítávají se tam odpracované roky a logicky, když někdo bude odcházet v náročné profesi dříve, tak se mu tam započítá méně odpracovaných let, než je tomu, kdyby dříve nešel. To je logické. Takže se mu spočítá důchod vlastně úplně stejně a bude logicky nižší o ta procenta, která tady před chvílí zmiňovala paní poslankyně Šafránková. ***