Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
(pokračuje Nina Nováková)
Nejsem odborník na historii práva, ale pokud vím, tak na začátku šedesátých let a potom po revoluci sametové, skutečně v době, kdy tady ještě existovali v naší zemi - nechci nikoho dehonestovat nebo podceňovat - ale kdy v naší zemi existovali opravdu vynikající právníci, kteří usilovali o strukturovanost, komplexnost a opravdu o takové uplatnění těch nejlepších hodnot, ke kterým se přihlásila Česká republika po Sametové revoluci, tak dlouho zpracovávali takzvaný nový občanský zákoník. My, kteří jsme byli ve školách a učili jsme základy společenských věd nebo občanku, tak jsme to sledovali.
Do toho občanského zákoníku bylo také přijato neboli integrováno rodinné právo. Řeší se tady základní věci vztahu dětí a rodičů a myslím si, že s velkou citlivostí a vyrovnaností bylo sestaveno několik paragrafů. Já bych ráda upozornila na § 884, který říká: "Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Rodiče mají být všestranně příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování v rodině." A odst. 2: "Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte."
Dámy a pánové, já se nedomnívám, že stát má být jakýmkoliv způsobem více paternalistický vůči rodině. Domnívám se, že ti, kteří nejsou (jsou?) zbabělí a uchylují se k násilí a agresivitě jenom ze své vlastní slabosti, mají být velmi tvrdě trestáni, zejména použijí-li násilí vůči bezbranným dětem. To je ale jiná kapitola v našem právním řádu. Ale toto je podle mě naprosto dostačující. Čili můj pozměňovací návrh spočívá v tom, že si vážím vyrovnanosti občanského zákoníku a domnívám se, že pro ty, kteří jsou milujícími rodiči a snaží se být slušnými lidmi, je to naprosto dostačující. Té druhé kategorii je to úplně jedno. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku pana kolegy Jakuba Michálka. Prosím, pane předsedo, vaše dvě minuty.
Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem nechtěl vystupovat úplně k tomuto zákonu, ale přece jenom bych rád uvedl na pravou míru jednu informaci, která tady zazněla, že občanský zákoník neprocházel v průběhu 20. století změnami, že byl v podstatě klidný. No, opak je realitou, protože po nástupu komunistického režimu byl aktivován projekt takzvané právnické dvouletky, jehož výstupem byl občanský zákoník (č.) 141/1950 Sb., který byl postaven na komunistických principech a jeho vzorem byl sovětský občanský zákoník z roku 1922 a principy sovětské ústavy. Ten zákoník se ukázal natolik nefunkční, že musel být okamžitě přijat - nebo okamžitě, v historickém období legislativy poměrně rychle, už po čtrnácti letech platnosti toho občanského zákoníku z roku 1950 - občanský zákoník (č.) 40/1964, který jsme měli tedy až donedávna, než byl přijat nový občanský zákoník. Nicméně i ten během své existence prošel přibližně šedesáti novelami.
Tak jenom abychom si to čistě fakticky ukázali, že opravdu tam bylo hodně historických zlomů od toho slavného ABGB z roku 1811 ve 20. století. Myslím si, že i teď nastal čas, abychom některé záležitosti, které jsou už poněkud překonané s tím, jak se posouvá společenská realita, posunuli dál. Jako třeba v oblasti trestání dětí nebo třeba právě v případě úpravy rozvodů, kde i za naší účasti ve vládě se podařilo navrhnout zjednodušený způsob rozvodů tak, aby soudy nezkoumaly, co se stalo v konkrétním manželství, jestli spolu dva lidé intimně žijí, nebo nežijí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli s faktickou poznámkou paní kolegyně Nováková, prosím.
Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nechci příliš zdržovat. Je jasné, že někteří z poslankyň a poslanců mají nutkání předvést svou erudici. Já to samozřejmě uznávám. Příště budu zkoušet z latiny. Ale chtěla jsem jenom říct, že některé věci, které by byly překonané v případě, že, dámy a pánové, považujeme za překonanou hodnotu v naší společnosti odpovědnost rodičů za výchovu svého dítěte a jestli jim musíme, potřebujeme bidelníka, jak říkal Jan Werich, který jim bude dopodrobna dělat seznamy a říkat jim, co přesně nesmějí, tak to není společnost, ve které skutečně podporujeme demokracii.
Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji za dodržení času. V tuto chvíli nemáme žádnou faktickou poznámku, proto se vracíme zpátky do obecné rozpravy. Další, kdo je přihlášen, je paní poslankyně Helena Válková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, ti, kteří čekají, že budu mít jako obvykle nějaký renesančně dlouhý projev, tak budou možná trošku zklamáni. V úvodu bych ale chtěla poděkovat panu poslanci Michálkovi, vaším prostřednictvím, že ten historický exkurz udělal místo mě, za mě, protože bych jinak tím ten svůj projev měla delší. Myslím si, že tady je dobré to heslo - ševče, drž se svého kopyta. Opravdu jako právnička bych se asi musela ozvat, protože ten vývoj byl velmi překotný tak, jak zde byl, a diskontinuální, jak byl vylíčen panem poslancem Michálkem, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo.
Teď zcela věcně. Za prvé, bych chtěla konstatovat, že nám se samozřejmě nelíbilo... Když říkám nám, tak tím myslím poslankyně a poslance hnutí ANO, kteří vždycky prosazovali - když jsem byla zmocněnkyně vlády pro lidská práva, tak jsem to hodně prosazovala - deklaraci toho, že v naší civilizované společnosti je tělesné trestání opravdu překonané a že alespoň deklaratorně - alespoň deklaratorně, nikoliv tak, že by byla stanovená sankce - by bylo vhodné zakomponovat tuto věc do občanského zákoníku.
To se nyní stalo, ale co nám vadí, je to, že se to vlastně stalo v rámci novely občanského zákoníku, který řeší jinou problematiku. Takže byť to samozřejmě přílepek není - naopak jde o novelizaci občanského zákoníku - tak věcně to opravdu spolu moc nesouvisí. Takže jsme svým způsobem - berte to prosím s nadsázkou - takovým rukojmím těch změn. Já tady jasně chci říci, že souhlasíme s tím, že tělesné trestání do české společnosti už dávno nepatří a je dobře, že zákonodárci to jasně vyjádří v kodexu, kterým je občanský zákoník.
Pokud jde o vlastní věcné náležitosti a obsah té reformy - nazývejme to, jak to je, je to reforma, rozvodová reforma - tak hlavně se tam jedná o děti. Já jsem proti ní vystupovala od začátku proto - a právě jsem se rozhodla, že nepůjdu s těmi připomínkami, které mám i ze strany soudců a opatrovnických advokátů - protože se obávám - tady na tomto místě chci zdůraznit, že doufám, že ty moje obavy se ukážou být neodůvodněnými - že právě přijetím této novely dojde k prodloužení opatrovnického řízení a že může dojít i k tomu kontraproduktivnímu účinku. To znamená, že vlastně, ač jsme to nechtěli a nezamýšleli, tak ty děti budou na stabilizaci svých poměrů čekat déle, než je tomu v současné době. Takže to je první moje poznámka. ***
