Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(11.30 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Potom je to § 41. Pacient - v prvním bodě - je povinen při poskytování zdravotních služeb uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, kterému byly poskytnuty s jeho souhlasem - ale teď pozor, je tam dodáno - nebo kterému byly poskytnuty na základě § 48 odst. 3 i bez jeho souhlasu, a ten § 48 říká: "Jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, to znamená, jde-li o porod, jde o zdravotní služby poskytnuté z hlediska ochrany veřejného zdraví, dále jde o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem nebo jiný právní předpis, který stanoví jinak." To znamená, že výkony zdravotní, které si vyžádají úředníci nebo nějaké orgány státní správy, bude muset pacient hradit sám, i když si je nebude vyžadovat, anebo když bude v bezvědomí nebo když bude v tísnivé situaci jako třeba před porodem a tak dál.
§ 45 udává, že kraje jsou zbaveny poskytování nebo zřizování pohotovostních služeb. Já jsem uvažoval o tom, proč to tak je dělané, proč chtějí zbavit kraje zřizování pohotovostních služeb, když úředníci na kraji, tedy zdravotní odbory znají naprosto přesně problematiku jednotlivých okresů a poskytování pohotovostních služeb ve svém kraji, proč je přenášena tato povinnost na zdravotní pojišťovny. Já jsem se tenkrát domníval, když jsem to slyšel poprvé, že zdravotní pojišťovny prakticky nemají možnost jakýmkoliv způsobem vědět, kde, co, jak, kde je potřeba jakási pohotovostní služba.
Nicméně mně došlo, že vlastně kraje nemají tu žádný nástroj, jak ovlivnit lékaře, to znamená poskytovatele, aby se zařadili do poskytování zdravotních služeb, do těch pohotovostí, kdežto zdravotní pojišťovna má ten nástroj. Zdravotní pojišťovna pomocí buď bonusu, a já si myslím, že postupně to přejde v malusy, jim prostě nařídí: Chceš smlouvu? Chceš platit? My ti zaplatíme víc, když budeš sloužit jako pohotovosti. Anebo ti nezaplatíme nic nebo míň nebo s tebou zrušíme smlouvu a tak dál. Takže proto byla převedena tady tato povinnost z krajů na zdravotní pojišťovny.
A zase se dostáváme ke stejnému problému. Proč je to tak uděláno? Uděláno je to z jednoho prostého důvodu. Protože to, aby určil někdo, že ten a ten lékař má povinnost ze zákona sloužit pohotovostní služby, by muselo být v tom zákonu jednoznačně vyjmenováno. Ale bohužel, jestliže je to převedeno na zdravotní pojišťovny, to znamená na lidi, kteří nebyli zvoleni, kteří nemají žádnou politickou odpovědnost, tak tito lidé budou určovat, kolik komu zaplatí, jestli budou, nebo nebudou sloužit pohotovostní služby. To je ta svoboda lékařů a svoboda podnikání.
V § 51 je porušení mlčenlivosti v souvislosti se zdravotními službami. Jde o to, že sdílení údajů o zdravotním stavu pacienta zdravotními pracovníky se dostávají v tom systému sociálně zdravotních služeb k rukám nebo k dispozici nezdravotníkům. To znamená, nezdravotníci budou mít přístup k těm nejcitlivějším údajům každého z nás, kteří se dostaneme do soukolí zdravotně sociálních služeb.
Další problém - rušení lékařského tajemství.
Vzhledem tady k těmto několika věcem, protože těch věcí by se tam dalo najít víc, jsem se rozhodl, že navrhnu vrácení této novely do druhého čtení ke kompletnímu přepracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Faktickou nevidím žádnou. Poprosím dalšího řádně přihlášeného, a to je pan poslanec Kuchař.
Poslanec Jan Kuchař: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vítejte na východě, vítejte před dvaceti lety na Slovensku, vítejte v českých devadesátkách a vítejte v československých padesátkách. To, co jsem teďka řekl, tak také ve své řeči odůvodním a přiblížím metody, kterými se privatizuje česká farmacie.
Pan ministr na začátku tohoto bodu četl část vyjádření Úřadu pro kontrolu hospodářské soutěže. Já se budu snažit reagovat právě na toto vyjádření ÚOHSu, které vydalo 28. května 2025. ÚOHS zmiňuje: "Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zaslal své zásadní připomínky k poslaneckému pozměňovacímu návrhu, který počítá s teritoriálním omezením počtu lékáren. V případě realizace návrhu dojde k významnému omezení soutěže na dotčeném trhu, a to v neprospěch spotřebitelů, tedy pacientů."
Já jsem tuto zprávu ÚOHSu komunikoval s lékárenskou komorou, tudíž použiju jejich vyjádření právě na toto vyjádření ÚOHSu: ÚOHS se v této věci zásadně mýlí, neboť návrh v první řadě omezí agresivní praktiky a oligopolizaci, kterou už ÚOHS dříve dopustil bez jakýchkoliv řešení v oblasti velkodistribuce léčivých přípravků. V zájmu pacientů je jistě kvalitní a dostupná péče, které však nelze dosáhnout další oligopolizací i v oblasti lékáren, k níž současný stav nezadržitelně míří. Poslanecký pozměňovací návrh tuto oligopolizaci může narušit.
Další připomínka ÚOHSu: Navržená úprava podmiňuje vznik nové lékárny limitem počtu obyvatel na lékárnu a stanovením minimální vzdálenosti mezi lékárnami, což představuje významný zásah do svobody podnikání, narušuje volnou hospodářskou soutěž na trhu s lékárenskou péčí a zároveň vytváří umělou překážku pro vstup nových subjektů na trh. Navržená regulace povede ke snížení konkurenčního tlaku mezi lékárnami, což může mít za následek omezení dostupnosti služeb, snížení kvality péče a v konečném důsledku i negativní dopad na pacienty, vypočítává předseda ÚOHS pan Mlsna.
Česká lékárenská komora odpovídá: Volná hospodářská soutěž na trhu poskytování lékárenské péče neexistuje. Stát prostřednictvím mnoha nástrojů reguluje příjem prostřednictvím stanovení cen, úhrad a maximálních obchodních přirážek pro distribuci i provozovatele lékárenské péče. Navržená úprava tak vede mimo jiné k větší předvídatelnosti prostředí pro poskytovatele i pacienty. Zároveň je jejím cílem zabránit agresivním praktikám v lékárenství, jejichž konečným důsledkem bude kompletní ovládnutí segmentu lékárenství několika málo subjekty, což v žádném případě není v zájmu pacientů. ÚOHS již minimálně jednou nezvládnul v segmentu svou úlohu, kdy nechal situaci, aniž by ji řešil, dojít až k oligopolizaci u velkodistribuce léčiv, což musel nakonec sám přiznat ve svém sektorovém šetření. ÚOHS tedy neplní dlouhodobě řádně svou úlohu, která má mimo jiné spočívat v udržování diverzity a skutečné konkurence. Nad to se zákon o zdravotních službách týká poskytování zdravotních služeb, tedy tématu mimo gesci ÚOHS. Jeho vysoká angažovanost v této věci je přinejmenším velmi zarážející.
ÚOHS dále pokračuje: Teritoriální omezení pro zřizování lékáren sice v některých evropských zemích existují, přikročilo se k nim však na základě důkladné analýzy a současně je jim uzpůsoben celý systém distribuce léčiv a lékárenské péče. Zavádění takovéto striktní regulace může být problematické i z hlediska práva Evropské unie, zejména v souvislosti se svobodou usazování a poskytování služeb. Omezení těchto svobod je přípustné pouze tehdy, je-li objektivně odůvodněné závažným veřejným zájmem, což ochrana zdraví tedy je, a zároveň je nepřiměřené, nezbytné a efektivní k dosažení tohoto cíle. ***
