Autorizováno, neprošlo jazykovou korekturou!
(11.20 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Chtěl bych se v této souvislosti zmínit o jednom ze základních bodů programu WHO Zdraví pro všechny, což je rovnost, equita, spravedlnost. V pojetí WHO to znamená rovný přístup k léčbě, aplikace všech potřebných medicínských postupů pro pacienty všech sociálních skupin, bez ohledu na platební schopnost nebo sociální postavení. Přičemž podle WHO mohou existovat pouze přípustné rozdíly v poskytování vyššího luxusu při hospitalizaci, doplňkové a zvláštní služby, jako je estetická medicína nesloužící kurativě, použití alternativních léků a vyšší míra svobodné volby lékaře nebo zdravotnického zařízení.
Lex artis - zákon umění, v ablativu lege artis - je právní termín, o který se opírá zdravotnictví jako o zákon, který se vztahuje k jednání zdravotnických pracovníků v rámci jejich profesní činnosti. Zahrnuje nejen lékaře, ale i další zdravotnické profese v rámci poskytování zdravotních služeb. To znamená, lege artis není pouze souhrnem předpisů a pravidel, ale je také ovlivněn etickými principy, morálními zásadami, které jsou nedílnou součástí zdravotnické profese. Jeho dodržování je tedy nejen právní povinností, ale také morálním - opakuji morálním - závazkem.
SPD je zásadně proti dělení zdravotní péče na lepší, kterou si bude moci zaplatit stále méně obyvatel, včetně střední třídy, která si to zatím neuvědomuje a neustále mně v argumentech v besedách povídá, že oni jsou schopni si zaplatit tu lepší péči, tak proč jsme proti tomu? Bohužel si žádný z nich neuvědomuje, že jestliže se podaří tato služba zkomercializovat, tak dojde k tomu, tak, jako ve všech lidských oborech, že ta komerce přinutí neustálé zvedání cen.
Tak když si to vezmeme dokola kolem... Já vám řeknu třeba jedno číslo, nebudu tady jmenovat, mohl bych jmenovat spoustu čísel. Ve Spojených státech, které mají víceméně privátní zdravotnictví, stojí zavedení kardiostentu u infarktu zhruba 400 000 dolarů, přičemž je tam minimální 10procentní spoluúčast. Kolik z vás nebo kolik z nás by si mohlo dovolit takovou sumu zaplatit, když dostanete infarkt? Jak to asi dopadne? Dopadne to špatně, protože se podstatně zhorší kardiologické služby.
Tak, jako se dneska dostáváme v Evropě - a nejen v Evropě, já si myslím, že se dostáváme i v celosvětovém měřítku - na velmi dobrou úroveň kardiologických služeb, bohužel ale pokud se nastaví tady tyto principy, které jsou uvedeny zde, dopadne to tak, že ti, kteří na to budou mít, si doplatí těch 40 000 dolarů za stent do srdce - těch bude čím dál tím menší procento - a ti ostatní budou umírat dál tak, jako to bylo kdysi. Když člověk dostal infarkt, tak ho zavezli na jednotku intenzivní péče, nasadili mu nějaká antikoagulancia, dali mu kyslík, eventuálně ho zaintubovali a čekali, jestli umře, nebo neumře. Bohužel do této situace se taky můžeme dostat. Nechci strašit nebo být konspirátorem, ale tady tento princip, který je tu zaváděn, k tomu postupně povede.
Chtěl bych zdůraznit, že vím, o čem mluvím. Nemluvím jenom tak, že bych si to vymýšlel, ale chtěl bych vás upozornit jenom na to, co se děje třeba ve stomatologii. Stomatologie byla uvedena jako pilotní projekt privatizace zdravotnictví v devadesátých letech. ODS se domluvili s prezidentem Pekárkem, tehdejším ministrem financí, že zprivatizují zdravotnictví a použijí stomatologii jako pilotní projekt. Tenkrát bylo 90 procent všech výkonů ve stomatologii hrazeno ze zdravotního pojištění. Dneska jsem si to vyhledal, je to 22 procent výkonu ve stomatologii. Zbytek musí hradit pacient.
Já do toho trošku vidím, protože moje manželka i dcera jsou zubařky, takže znám přesně ta čísla. Mohl bych vám tady jmenovat co, jaký, který ten výkon je hrazený, v jakém objemu. Dokonce bych mohl jmenovat i ty jednotlivé marže, kolik mají na jednom zubu. Já vám řeknu, že třeba moje dcera je jako stomatochirurg, který dělá zubní implantáty, a oni si tam počítají nějakých 32 000 za jeden zub. Říkala mně, že jsou nejlevnější vůbec z celé Ostravy. Takže, co mám informace z Prahy, tak prý jsou tady podstatně, možná i řádově, vyšší ty sumy.
Takže stejný způsob, pokud budeme pokračovat v tom, co zavádí tady ta vláda ODS, TOP 09, prostě Fialova vláda, tak stejným způsobem dopadnou všechny ostatní medicínské obory v České republice, jako dopadla stomatologie, jako dopadlo lékové hospodářství. To znamená poskytování léků, protože to je druhý příklad, kdy se vlastně už primárně nebo privátně parciálně zavedla privatizace. To znamená, všecky ty doplatky, které lidi dneska hradí - dneska je to 14 procent spoluúčasti, a když to vezmeme dokola kolem, tak těch 14 %procent spoluúčasti vlastně jsou peníze, které musí lidé hradit za léky.
Kdo si myslíte, že je největším, nebo spotřebuje nejvíc peněz, nebo kdo má největší nároky, nebo potřebuje nejvíc léků? Jsou to senioři, jsou to důchodci, jsou to ti, kteří mají nejnižší příjmy nebo jedny z nejnižších příjmů. Jsou to ti ohrožení, protože ti spotřebují zhruba 68 procent veškerých financí, které se dostanou do zdravotnictví. Jestliže tady tito lidé mají už dneska 14procentní spoluúčast a bude to pokračovat dál - a při dnešní drahotě, například nájmu - tak je to prakticky neúnosné. Pokud to bude tak pokračovat dál, tak to opravdu nedopadne u nás dobře. Nejen se zdravotnictvím.
Další problém, který mám tady s tímto zákonem, je § 77a, což je Národní registr hrazených zdravotních služeb. V čl. 4 do Národního registru hrazených služeb rovněž předávají poskytovatelé údaje, kteří provedli laboratorní vyšetření, a tuto zdravotní službu vykázali zdravotní pojišťovně, a to: Za a) výsledky odborných laboratorních, hematologických, biochemických a mikrobiologických vyšetření. To tam bylo původně. Podle novely bude muset zavádět molekulárně biologické, molekulárně patologické, multinomické, imunologické, histopatologické, cytologické vyšetření, v bodě a). V bodě b) údaje o provedených odborných laboratorních, genetických, cytogenetických a multinomických vyšetřeních zahrnujících data zárodečného genomu.
K tomuto odstavci se chci vyjádřit možná trošičku expresivněji, protože tady tyto údaje, nejcitlivější údaje o našem bytí a žití, o našich rodinách, o naší anamnéze a o budoucnosti našich mladých, budou vlastně předávány do nějakého národního zdravotního institutu, do kterého budou mít přístup úředníci ministerstva - nevím, kdo je bude kontrolovat nebo jakým způsobem, jaký je tam právní předpis, ale budou tam prostě tito lidé mít přístup - kteří budou mít možnost tyto údaje, včetně genomu, rozesílat třeba nebo prodávat po celém světě farmaceutickým firmám, které si budou dělat pokusy a tak dál naprosto zadarmo. Já absolutně tady s tímto nesouhlasím z tohoto důvodu. Druhý důvod je ten, že toto je úplně pregnantní příklad porušení lékařského tajemství, zásadní problém. ***
