Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.50 hodin)
(pokračuje Renáta Zajíčková)
A to si myslím, že musíme vnímat. Tohle je ta změna, kterou přináší nová doba, a přece je naší povinností, nás dospělých, ochraňovat děti před těmito novými lákadly a nebezpečnými a rizikovými látkami.
Já rozumím - a věřte tomu, že přemýšlím o tom, proč moji kolegové se vůči tomu vymezují, a já jim vlastně rozumím. Jsme přeregulovaná společnost, opravdu všechno chceme regulovat. Neměli bychom zasahovat do výchovy našich dětí jako stát, měla by ta zodpovědnost samozřejmě být především na rodičích. Ale ukazuje se, že ty rodiče to prostě nezvládají, mnozí rodiče to nezvládají. A ve finále to devastuje zdraví těch dětí.
X-krát jsem hovořila s rodiči studentů, žáků, které máme ve škole, o tom, že dítě nespí, že přichází do školy nevyspalé, usíná tam, když jdete potom do detailu, zjistíte, že to dítě si předtím, než šlo spát, vypilo energetický drink a pak samozřejmě v noci nespí, přemýšlí, kouká na sociální sítě a podobně. Ty rodiče o tom ani zpravidla nevědí, nebo prostě vám řeknou - a co my s tím máme dělat? My to prostě nedokážeme řešit. Ale výsledek je ten, že to dítě požívá něco, co mu vyloženě škodí.
A dneska přece na tom ta data jsou postavená, tady máme evidenci-based, jsou to ta opatření, která tady máme, tu změnu, regulaci máme postavenou na tvrdých datech, a ta jednoznačně prokazují, že to má negativní účinky na zdraví dětí a na jejich vývoj. A to přece nemůžeme tohle opomíjet a neslyšet!
Ať si dospělý člověk opravdu zvolí, jestli chce vypít těch Red Bullů deset, nebo jeden, já si ho taky za chvíli dám (plechovka má připravenou na řečnickém pultu), já tu možnost mám. My nebudeme tady přece regulovat nic pro dospělé lidi, nám jde o ty děti.
A já tady rovnou říkám, je tu několik pozměňovacích návrhů, jeden z nich je, aby ten zákaz byl do 18 let. S tím já třeba nesouhlasím. Já jsem pro, aby byl maximálně do 16, ideálně do 15 let. Myslím si, že opravdu je to, dejme tomu, o tom věku té základní školy, ale ať už si ti středoškoláci opravdu tu zodpovědnost pěstují třeba i tím, že musí zodpovídat za své zdraví. Ale pokud se tady bavíme o desetiletých, dvanáctiletých, třináctiletých dětech, tak tady přece tu zodpovědnost za ty děti musíme mít.
Takže já bych moc prosila, abychom se podívali na to, že ta doba se proměnila, že účel toho výrobku, ti klienti se proměnili, a bohužel, tak jak už tady zaznělo od paní poslankyně Ochodnické, v České republice neexistuje samoregulace, tak jako v některých zemích, kdy samotní výrobci, distributoři, prodejci řeknou - tohle je věc, která nepřísluší dětem, a my ji prostě prodávat nebudeme. I takové země jsou a třeba takhle zodpovědní prodejci jsou v některých zemích, kteří toto řeknou. Bohužel toto u nás není.
A já bych to ještě uvedla do souvislosti toho, co se vlastně této vládě podařilo za uplynulý rok. My jsme zhruba v listopadu loňského roku schválili zákon o psychomodulačních látkách, který výrazně proměňuje, modernizuje a racionalizuje problematiku návykových látek. My jsme vyslyšeli proměnu té doby, té společnosti, vnímali jsme, jak se proměňuje nabídka psychoaktivních látek, že už to dneska zdaleka nejsou jenom ty opiáty a jiné návykové látky, které se nabízejí na trhu, ale že dneska to jsou látky, které se na první pohled jeví třeba jako méně škodlivé, přitom škodlivé jsou, a obráceně, že je mnoho látek, které třeba nemají takový devastující účinek na zdraví lidí. Tohle jsme všechno vnímali, toto jsme všechno nějak vyhodnotili a zahrnuli jsme to do nového zákona o psychomodulačních látkách. A jsme dneska jedna z mála zemí, možná první zemí, která jsme vlastně tento zákon přijali, a předběhli jsme v tomto ostatní země západního světa. A dneska se od nás ostatní učí a chtějí převzít zákon o psychomodulačních látkách. To je jedna věc, která se nám povedla.
Minulý týden v rámci novely trestního zákoníku jsme také zracionalizovali problematiku, která se vztahuje ke konopí, k nízkopotentnímu konopí a podobně. Takže nám se opravdu v této vládě podařilo mnoho dobrých věcí, které posunují tuto problematiku do moderní doby, do 21. století, a zracionalizují a modernizují ta pravidla, dejme tomu, pro nakládání s návykovými látkami.
Pojďme udělat ještě tento krok. Jedná se, znovu opakuji, opravdu o naše děti. O naše děti. Bylo tady sděleno, jaký je rozdíl mezi tím kafem nebo kolovým nápojem a dejme tomu tím energetickým nápojem, že tím hlavním rozdílem je přítomnost taurinu, který významně škodí zdraví dětí. Takže argument, že můžeme pak zakázat tedy Starbucksy a jiné podniky, je v tomhletom případě lichý, protože energetické nápoje kromě kofeinu a velkého množství cukru obsahují i taurin, který je tou nejvíce škodlivou látkou.
Já jako jedna z mála za ODS podporuji tento zákon, jsem pod ním podepsaná, je to ještě moje kolegyně Zdenka Crkvenjas Němečkové, která tady bohužel nemůže být. A já věřím a respektuji, z jedné strany respektuji názory svých kolegů, ale věřím, že nebudou bránit tomu, aby tento zákon prošel do třetího čtení.
A znovu opakuji, tento zákon reguluje prodej dětem do 16, dejme tomu, let. To znamená, my dospělí, my dospělí si ten Red Bull, jako si já teď dám (otevírá plechovku položenou řečnickém pultu), můžeme dát.
Tak to je příspěvek k energetickým nápojům. Ale já tady mám ještě dva příspěvky, a to jsou pozměňovací návrhy, které jsem načetla k zákonu o energetických nápojích.
Tím prvním pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh pod číslem 6869 a je to pozměňovací návrh především Zdenky Němečkové Crkvenjaš a vztahuje se právě k zákonu o psychomodulačních látkách, o kterém jsem tady před chvílí mluvila, a tento pozměňovací návrh upravuje parametry pro subjekty, které nakládají s psychomodulačními látkami. A v pozměňovacím návrhu, který teď představuji, je zpřísnění sankcí za nedodržení podmínek při nakládání s psychomodulačními látkami. Jako příklad můžu uvést: změna skutkové podstaty přestupků nebo zákaz uvádění nevyhovujících výrobků na trh nebo zákaz vývozu, distribuce, poskytování a uvádění na trh psychomodulačních látek se zakázanými prvky či rysy. To je to zpřísnění, které obsahuje tento pozměňovací návrh.
A druhý pozměňovací návrh, který bych tady krátce chtěla představit, také budí velké kontroverze, ale zdá se mi, že ty kontroverze plynou z určitého nepochopení. A tím pozměňovacím návrhem, pod kterým jsem podepsaná já, Zdenka Němečková Crkvenjaš, Michaela Šebelová, Martina Ochodnická, se týká aplikačních místností, které si myslím, že velmi úzce souvisí s problematikou, o které se tady bavíme.
Aplikační místnosti alias šlehárny, jak se jim říká. Je to moderní prvek zase v problematice návykových látek, v drogové problematice, který je osvědčený v mnoha zemích a osvědčený tak, že se jednoznačně ukazuje, že má pozitivní vliv na všechny, nejenom na ochranu veřejného zdraví, což je zájmem samozřejmě nás všech, ale i na ochranu samotných narkomanů.
Aplikační místnosti neslouží k tomu, abychom podporovali narkomanii anebo ji šířili, tu narkomanii. V žádném případě. Ty slouží k tomu, aby se chránilo veřejné zdraví, protože se budou eliminovat ty momenty, kdy narkomané si ve veřejném prostoru aplikují injekčními stříkačkami drogu, odhazují pak injekční stříkačky do prostředí a tím špiní, kazí to veřejné prostředí, naše parky, ulice a podobně. A tím druhým důvodem a tím pozitivním vlivem je to, že díky těmto aplikačním místnostem se dostávají do podporující sítě samotní narkomané. ***
