Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.50 hodin)
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil k tomuto návrhu zákona. Jak víte z prvního čtení, jsem odpůrcem tohoto návrhu a dostanu se k několika argumentům a několika datům, proč tomu tak je.
Ale nejdřív chci vysvětlit jednu věc. I předkladatelé, i veřejnost, i vy tady v sále jste si všimli, že před námi je tahle plechovka, já ji mám před sebou nikoliv kvůli tomu obsahu, nemám ji před sebou ani kvůli názvu té firmy, protože sám vlastně, když - pokud - si dám nějaký podobný energetický nápoj jednou za rok, tak je to moc a mé děti to nepijí. Ale nikdo mi to neurčil, že to nemám konzumovat a nikdo mi to nezakázal. Já tu plechovku před sebou na lavici mám celou dobu, protože dneska při tomto projednávání se stala tato plechovka symbolem legislativnímu aktivismu.
Já rozumím všem těm názorům o tom, jak energetické nápoje mají negativní vliv, ale mně jde v této diskusi zejména o princip přístupu k zákonům. Protože bychom neměli naše osobní názory promítat do zákazu pro ostatní a zákony nemáme nahrazovat vlastní odpovědnost, v tomto případě rodičů. Takový postoj v politice jsem nikdy nezastával a budu ho vždycky kritizovat.
A protože mi tady leží na srdci několik věcí, tak začnu jednou poznámkou. Tady předkladatelé a mnozí z vás, kteří obhajujete zákony, tak říkáte: jde o naše děti. Ve vší úctě, já si myslím, že nikdo z nás tady v této místnosti nepotřebuje zákony na to, abychom dobře - co nejlépe - vychovávali naše děti. Jde totiž o děti těch ostatních. A to je právě ten problém, že v tomhle zákoně vy chcete promítat své osobní názory do zákazů a regulací pro ostatní.
Na začátku mi dovolte vzpomenout předsedy Senátu blahé paměti Jaroslava Kubery a do dovolím si odcitovat dva jeho citáty, dvě jeho věty, které často používal. Jeden zní: pozor na páchání dobra, a druhý: každý zákon, který má někoho chránit, nakonec někoho poškodí. Toto Jaroslav Kubera používal opakovaně ve svých projevech a rozhovorech jako varování před tím, když stát nebo politici prosazují dobro pomocí zákonů. On tomu říkával dobroserství a varoval právě před legislativním aktivismem, tedy k nevyžádanému vnucování dobra prostřednictvím zákonů, a tento návrh je pro mě takovým krystalickým příkladem takového aktivismu, který Kubera nazýval dobroserstvím.
Teď se dostávám možná k těm věcným argumentům. Já se domnívám, že zákaz - jakýkoliv zákaz - je v praxi neúčinný a snadno obcházený. V tomto případě obzvláště. Já jsem se seznámil s analýzou, s průzkumem agentury ResSOLUTION Group, co by znamenal zákaz prodeje energetických nápojů dětem do 15 let. A z toho průzkumy vychází jediné: obcházela by tento zákaz polovina dětí. 41 respondentů uvedlo, že by si nechali nápoj koupit staršími kamarády nebo dospělými, téměř čtvrtina dětí by se pokusila nápoj koupit i přes zákaz. Tyto údaje z průzkumu jasně ukazují, že zákaz problém neřeší, pouze je přesouvá jinam a vytváří navíc - a to je to riziko - falešný pocit bezpečí. Zákon, nebo navrhovatelé, paní Ochodnická to tady zmínila, stanoví hranici 150 miligramů kofeinu na litr jako hranici, od které se bude nápoj považovat za energetický nápoj, a to je další problém. Když se stanoví limit 150 miligramů, objeví se produkt s obsahem 149 miligramů na litr. Dneska má plechovka 250 militrů, asi 80 miligramů kofeinu a já se s vámi vsadím, že pokud tuhle regulaci schválíme, objeví se hromada podobných plechovek, co budou možná větší, budou mít půllitr, budou tam mít třeba 74,9 miligramů kofeinu. Paradoxně si tak děti budou moci koupit ve finále pití, kde bude prakticky stejně kofeinu a bůhvíčeho všeho dalšího ve větším množství a kromě toho daleko více cukru.
Jako obvykle, když něco nepromyšleně regulujeme, tak to většinou dopadne špatně. A ony si ty děti třeba koupí takových plechovek s menším obsahem více než dnes. Tohle je klasický příklad, kde když budeme mít novou regulaci, budeme se tvářit, že jsme někoho ochránili - přitom výsledek bude takový, že se bude dát lehko obcházet. Zákony totiž nenahradíme přístup jednotlivých rodinách. Já tady souhlasím s předkladatelkou v jedné věci - klíčová je osvěta, ale dodávám k tomu - nikoliv restrikce.
Odborníci dlouhodobě upozorňují, že osvěta je výrazně účinnější než jakákoliv regulace. Děti často pijí energetické nápoje kvůli chuti, podle toho průzkumu 59 procent, nebo potřebě povzbuzení - 40 procent. Nikoliv kvůli reklamě nebo vlivu influencerů, což přiznalo jen malé procento respondentů. Efektivní prevencí je tedy vzdělávání dětí, vzdělávání rodičů, vzdělávání učitelů o rizicích. Nikoliv zákaz, který může vést k efektu zakázaného ovoce. Bylo to tady několikrát řečeno - zakázané ovoce nejvíc chutná. Takže zakázaným ovocem nejvíc zvýšíme atraktivitu těchto nápojů a uděláme ještě větší motivaci pro děti, aby si našly cestu, jak je konzumovat.
Tady předkladatelka vyzvala, ať jdeme pomoc školám, rodičům, protože nemají takové informace - a já znovu souhlasím, osvěta, prevence, informace jsou důležité, ale vy tuhle pomoc, a teď se obrátím na paní předkladatelku, chcete nahradit zákazem. Zákazem, který se mine účinkem. Takže ne osvěta v tomhle tom zákoně, ale zákazy a restrikce.
Zákaz také neřeší komplexní problém, který ve společnosti máme, kterou má nejmladší generace, a to je nadměrná konzumace cukru a kofeinu. Energetické nápoje nejsou jediným zdrojem rizikových látek a nejsou jediným zdrojem cukru. Hlavními zdroji kofeinu a cukru u dětí jsou také třeba kolové nápoje, dokonce i čaj nebo možná káva. Takže zákaz jednoho typu produktů neřeší komplexně problém nadměrné konzumace těchto látek v dětské populaci. A přece nebudeme zakazovat úplně všechno.
Zkušenosti ze zahraničí - a už to tady také bylo zmíněno, ale já mám jiný názor než pan kolega Berki, vaším prostřednictvím - zkušenosti ze zahraničí totiž ukazují omezenou činnost zákazu, ne, že to funguje. V Litvě, už tady byla zmíněna, platí zákaz prodeje energetických nápojů mladistvým od roku 2014. Přesto podle dostupných dat konzumuje tyto nápoje až 68 procent tamních dětí ve věku 10 až 18 let. Podobně jako v Polsku, kde zákaz platí od ledna 2024, tak tam pije energetické nápoje každý třetí teenager. Ukazuje se, že samotný zákaz spotřebu významně nesnižuje, děti zákaz obcházejí a problém přetrvává. A my se můžeme ale tvářit, že někoho chráníme.
Přijetí zákazu může vést také ke zbytečnému protiprávnímu jednání (v?) chování dětí, jejich rodičů. Pan kolega Haas, vaším prostřednictvím, tady zmínil navrhované pokuty. Ale také může vytvářet zbytečně administrativní bariéry pro podnikatele. Již dnes se zejména malé prodejny na venkově potýkají s množstvím regulací a v souvislosti s tímto návrhem se obávají další administrativní, provozní i ekonomické zátěže. Pro malé vesnické prodejny, které často obsluhují jen jeden či dva zaměstnanci, znamená každý nový regulační požadavek další překážku. A bohužel předložený návrh nebyl dostatečně konzultován se zástupci maloobchodníků, chybí jeho důkladné posouzení z hlediska reálné vymahatelnosti a z hlediska dopadů do podnikatelského prostředí.
Já se pomalu vrátím k té původní myšlence. Rodiče mají mít hlavní roli v rozhodování. Jejich roli nenahradíme nikdy žádným zákonem, nikdy žádnou restrikcí. A právě odpovědnost za rozhodování o konzumaci těchto produktů, jako jsou energetické nápoje nebo i slazené nápoje a podobně, by měla zůstat především na rodičích. Osvěta a rodina, výchova. Na to bychom se měli soustředit. Protože dlouhodobě účinnější než plošné zákazy, které děti často a mnohdy rády obcházejí. ***
