Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.20 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Tady je zase potřeba se podívat na fakta. Policie žádala soud, aby mohla dané nosiče vymazat, aby je mohla vymazat. Majitel se obrátil na soudy a se svým dovoláním u soudu, a to je podstatné, u soudu uspěl. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu, ne vlády nebo někoho jiného ze státu, po rozhodnutí Nejvyššího soudu krajský soud zakázal smazání těchto dat a nařídil navrácení nosičů včetně jejich obsahu. Toto je fakt, který je důležitý pro pochopení té kauzy. Na základě toho rozhodnutí Nejvyššího soudu, respektive rozhodnutí krajského soudu policie danou techniku majiteli vrátila a majitel mohl s datovými soubory nakládat, protože policie mu na základě soudu vrátila tuto techniku včetně jejího obsahu. Stát tedy na základě rozhodnutí soudu žádné bitcoiny nevlastnil a v tu chvíli ani nemohl a získal pouze ty, které dostal darem. Tedy výroky opozičních politiků o tom, že stát přišel o nějakých dvanáct miliard, to říkala, myslím, tady paní předsedkyně Schillerová, jsou úplně absurdní.
Já jsem si bohužel uvědomil včera, že ta opoziční rétorika samozřejmě v tom zmatku, který kolem toho je, a otázek, na které nemáme odpovědi, že ta opoziční rétorika funguje. Já jsem včera dostal při interview v televizi, ve zpravodajském pořadu jedné z nejsledovanějších televizí otázku: Vy, pane premiére, jako předseda vlády České republiky nevíte, kde těch jedenáct miliard teď je? A tam jsem si uvědomil, že ta myšlenka, že stát přišel o nějakých dvanáct miliard, že máme vědět, kde ty miliardy jsou, protože nějakým způsobem by měly být státu, tak ta myšlenka, že se nějakým způsobem rozšířila. Ale tady vám na těch všech skutečnostech, které se staly, na rozhodnutích soudu, ukazuji, že tato myšlenka je opravdu absurdní. A znovu. Je to výhradně soud, výhradně soud, kdo může zabavení majetku nařídit. Soud tuto techniku, ale včetně datových souborů naopak vrátil majiteli. A to se stalo.
Za třetí, faktem je i to, že v té době, kdy policie peněženku zajistila, se hodnota uložených bitcoinů pohybovala řádově jinde, v nižších desítkách milionů. A ony miliardy, které se dnes tak dramaticky skloňují ve všech titulcích, se z těch původních milionů staly až v průběhu let, prostě proto, že mezitím narostla tržní cena té kryptoměny nebo co to je, kterou jejich vlastník logicky po tu dobu nemohl prodat.
Za čtvrté, tento příběh, a to je taky fakt, nezačal ani minulý týden, ani za naší vlády, zrodil se dávno předtím, zrodil se před deseti lety, nebo zhruba před deseti lety, kdy policie zařízení s peněženkami zabavila. A tuto informaci o té časové souslednosti tady říkám záměrně, protože je podstatná. Za celou dobu se nikomu, a je to deset let, ani policii, ani státnímu zastupitelství nepodařilo prokázat, že tato aktiva pocházejí z trestné činnosti, a proto soud rozhodl tak, jak rozhodl. A toto posouzení, dámy a pánové, toto posouzení není na ministrovi, není ani na poslancích, není ani na komentátorech, ale je úkolem orgánů činných v trestním řízení. A všichni ostatní k tomu mají pouze poskytnout plnou součinnost. To jsou fakta, to jsou fakta nesporná, to jsou fakta známá a tato fakta, i když se ne všem líbí, je potřeba v zájmu spravedlnosti a férové debaty opakovat a s těmito fakty je potřeba počítat.
Zároveň musím dodat jedno faktum, jeden fakt, který je bytostně politický. Jde o to, že Pavel Blažek zjevně udělal chybu. Udělal chybu jako ministr spravedlnosti, na svou odpovědnost pro stát přijal dar, který byl minimálně z etického hlediska problematický. A řekněme to bez okolků, byl to dar s podivným původem a kvůli tomuto podivnému původu by měl každého státního činitele zarazit a přinutit jej, aby se ptal po jeho souvislostech. O tom není sporu. A to tady znovu říkám. Když ale slyším, že my nejsme schopni přiznat chybu, tak musím připomenout a ocenit, že Pavel Blažek okamžitě v řádu hodin přijal politickou odpovědnost. Neuhýbal, nevymlouval se, rezignoval na funkci ministra spravedlnosti a vzápětí oznámil, že v podzimních volbách nebude kandidovat do Poslanecké sněmovny. A jak všichni víme, toto není v českých poměrech samozřejmé rozhodnutí. Ano, dívám se do opozičních řad. A svědčí o integritě, která v naší zemi není stále běžná, kdy si jiní - dokonce obvinění politici - a nic takového v případě Pavla Blažka nenastalo, své odstoupení z funkce ani nedokáží představit. Pavel Blažek se tak rozhodl navzdory tomu, že žádné bezpečnostní složky nikdy nedodaly žádné informace, které by před tímto dárcem nebo tímto darem včas varovaly.
To říkám i na základě včerejšího jednání Bezpečnostní rady státu, a tím odpovídám jak na otázky pana místopředsedy Juchelky, nebo zpochybňování pana místopředsedy Havlíčka. Žádné bezpečnostní složky nedostaly informace, které by před tímto dárcem nebo před tímto darem včas varovaly. A toto je základní dosud známá faktografická mapa tohoto případu. A pokud máme vést ve Sněmovně poctivou a důstojnou debatu, tak ji musíme stavět právě na těchto faktech, a ne na spekulacích, domněnkách a předsudcích.
Dámy a pánové, s touto mapou, mapou faktů, se můžeme vydat dál směrem k tomu, co nám všem zatím nedává smysl a co zůstává předmětem oprávněných pochybností. ***
