Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.50 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
My si myslíme, že je pro důvěru v politiku a v celkovou dobrou budoucnost naší země potřeba, aby se důvěra posilovala, a ne promarňovala a promrhávala. Jenže to by bylo potřeba jednat. Jelikož se za poslední týdny ukázalo, že ministr financí Zbyněk Stanjura, který má v gesci právě opatření proti praní špinavých peněz, byl informován, věděl, měl podklady a nejednal a stejně jako Pavel Blažek se neobrátil na policii, nedal informace soudu, který rozhodoval o vydání elektroniky skrývající tu peněženku nebo přístup k bitcoinům, tak právě proto je prostě spolupodílníkem a není možné mluvit o tom, že se někdo staví k té kauze čelem, a nechat na jeho místě Zbyňka Stanjuru.
My jsme nabídli řešení. Kromě toho - a to je, myslím, nasnadě - aby Zbyněk Stanjura přestal tlačit nulovou daň pro bitcoinové miliardáře, což je něco, co navrhl jenom jediný den před vypuknutím celé aféry, tak aby prostě ODS dala na místa ministrů spravedlnosti a financí nezávislé odborníky nebo odbornice, lidi, kteří by právě pomohli obnovit důvěru veřejnosti. Současně abychom se domluvili na tom, které konkrétní protikorupční návrhy ještě v této Sněmovně stihneme.
Do voleb jsou tři a půl měsíce měsíce. Něco se ještě stihnout odpracovat dá, ale to by musela být vůle, to by musela být opravdu chuť. My nechceme, ale nejspíš nám nebude zbývat nic jiného než hlasovat pro nedůvěru. Za Piráty si myslíme, že to tři a půl měsíce měsíce do voleb už může vyvolat jenom zbytečný chaos.
Nabídli jsme řešení dát na ty dvě pozice, kde budou probíhat audity a vyšetřování, nestranické odborníky, garantovat skrze jména expertů, kteří nebudou chtít, aby jejich jméno bylo nějakými případnými podezřeními poškozeno, aby lidé mohli těm auditům a těm kontrolám věřit. To se bohužel nestalo. Mě to netěší. Mrzí mě, že se ODS a koalice SPOLU takhle rozhodli, ale je krátce do voleb. Voliči, myslím, pak rozhodnou. To, o co má jít, je skutečně posunout Česko dopředu, a to jak v oblasti ekonomického rozvoje, tak právě i rozvoje právního státu, důvěry v instituce a celkově společenského klimatu. To prostě dneska není dobré. To, co se děje kolem bitcoinové aféry, ukazuje na zametání pod koberec, házení odpovědnosti na úředníky v případě pana ministra financí Zbyňka Stanjury a bagatelizování odpovědnosti, která tam jednoznačně je.
Když si tedy shrneme, že zákon, opatření, týkající se boje proti praní špinavých peněz, právě toho, aby se výnosy z trestné činnosti příliš snadno nelegalizovaly, aby nedávaly možnost někomu, aby z těch milionů a miliard měl pak pohodlný život nebo je dál používal k další organizované trestné činnosti, právě to, že tuto oblast má na starosti Zbyněk Stanjura, budí největší otazníky. Jak to, že má být garantem, že tak jako každý z nás musí vysvětlit původ svých majetků, když třeba si pořizuje hypotéku a kupuje dům či byt, že každý z nás je dotazován bankou nebo jinou finanční institucí, kdyby ukládal větší obnos, kdyby převáděl větší peníze, jestli si na ně mohl vydělat, jestli jsou oficiální legální příjmy, které tu velkou částku objasňují, jak to, že ministr, pod kterého tahle oblast týkající se každého člověka a každé instituce v České republice spadá, se rozhodl, že zrovna stát a centrální autorita, jako je Ministerstvo spravedlnosti nebo Ministerstvo financí, se na aktivním boji proti praní špinavých peněz podílet nemusí? Vždyť to nedává smysl.
Mě fakt mrzí, že se nyní tváří pan ministr financí, že tady můžou platit dvojí pravidla. Jedna pro lidi, kdy fakt od částek typu 350, 370 tisíc korun se to v bankách velmi řeší, jakého jsou peníze původu, na bitcoinových burzách se řeší částky už od 250 tisíc korun, a u nás v jádru toho, kde se nastavují pravidla, na Ministerstvu spravedlnosti a Ministerstvu financí, by měli společně připravit cestičku, jak - pravděpodobně je to opravdu nejpravděpodobnější výnos z trestné činnosti - zlegalizovat jednu miliardu korun. To je prostě výsměch. Žádný jednotlivec by takovou sumu přijmout nemohl, žádná banka, žádný advokát, ani notář, žádný směnárník. Právě proto je tak obrovskou chybou, že ani ministr financí neupozornil policii nebo například soud, který projednával vracení té elektroniky. Připomenu, že původně tu elektroniku soudy vydat nechtěly, dvakrát tu žádost zamítly.
V situaci, kdy tedy první místopředseda ODS, nejvlivnější člen současné vlády, letitý kolega Pavla Blažka, měl navíc u celé operace svého poradce pana Bergera, nedávají smysl výmluvy, že o ničem nevěděl a že se k informacím dostal až po podpisu darovací smlouvy. Ta věc je mnohem závažnější, než se snaží ministr financí uznat. To, že nebyla informována policie, je právě důvod, proč hovořím v nějakých spojitostech a obavách z toho, že vůle k protikorupčním opatřením bohužel u ODS a koalice SPOLU není. Mě to štve. My jsme jich zhruba deset prosadili, když jsme ještě byli ty dva roky a sedm měsíců součástí vlády, ale teď je prostě vidět po těch osmi měsících, kdo ta opatření buď blokuje, nebo vykosťuje. Současně ale fakt nechci, aby tady vládlo ANO a SPD a nechci cestu na Slovensko a Maďarsko. U takovéto kauzy jako Brno ale jako Piráti nemůžeme mlčet.
To, že každý fungující stát musí proti praní špinavých peněz bojovat a ne mu jakkoliv napomáhat, to je, myslím, taky každému jasné. Ale připomínám, že to není o personáliích a není to vůbec nic osobního. Je to prostě věc systému a důslednosti. Reforma antimonopolního úřadu, o které jsem mluvila, je něco, co by mohlo změnit a zlepšit způsob, jakým naše země nakládá s veřejnými zakázkami v hodnotě zhruba 900 miliard korun ročně. Je to reforma, kterou jsme dostali do programového prohlášení vlády, připravili jsme ji, potom už bez nás vládou prošla, ale schválena není. Přitom právě pomalost a nepředvídatelnost rozhodování českého antimonopolního úřadu je jedním z hlavních důvodů, proč se u nás tolik peněz ztrácí a proč je prostředí pro podnikání taky tak nejisté.
Jenom zmíním, že u nás je takové specifikum, že má obrovskou moc předseda této organizace. Samozřejmě jde o obrovskou agendu, ochranu hospodářské soutěže, regulaci veřejné podpory, významné tržní síly, výkon dozoru nad zadáváním veřejných zakázek a nakonec i o dozoru nad dodržováním postupů státu při zajišťování dopravních cest, dopravní obslužnosti. To je zase další obrovská oblast stojící velké peníze. Takže proto je to tak veliká částka, dozor nad 900 miliardami korun každý rok.
Současně velice přísná pravidla, věci, které prodlužují často ta řízení. Když si vezmeme, s jak obrovskými výzvami se potýkáme globálně i čistě v ekonomice České republiky - máme tady globální trendy, kdy potřebujeme přejít na nové technologie, vyřešit energetickou nezávislost či soběstačnost a samozřejmě i rizika globálních dodavatelských řetězců a tak dále - tak tohle jsou prostě obrovské výzvy, které není snadné zvládnout pro žádnou zemi na světě.
Ale my zároveň vidíme, že jednou z klíčových podmínek pro efektivní fungování trhu je i to, aby tady byla co nejvyšší míra jistoty, že právě veřejné tendry, veřejné zakázky a těch 900 miliard, co takto proteče přes státní rozpočet, přes samosprávy, je investováno dobře, účelně, hospodárně a není v tom korupce, nebo alespoň ne v takovém rozsahu, jako jsme toho svědky v České republice kvůli té spoustě kauz, o kterých se téměř každý týden píše. ***
