Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.30 hodin)
Poslanec Vít Vomáčka: Vážení kolegové, já teďka v první řadě pochválím pana předsedajícího, možná se budete divit, ale když on vás vyzval k tomu, abychom se vrátili k meritu věci. A moje faktická poznámka reagovala nebo byla mířená na mého předřečníka kolegu Zlínského, prostřednictvím předsedajícího. A poznámka nebo trénování nebo mé zkoušení, které tady zkouší na mě paní Peštová, poslankyně, prostřednictvím předsedajícího, neměla tady s tím projednáváním nic společného. Já jsem o žádné demokracii nemluvil, já jsem se pouze slušně optal pana kolegy na jeho rozlišovací schopnost, kdo je a kdo není obyčejný občan. Toť vše.
Takže trénujme se někde jinde, ale ne tady za tím pultíkem, vážená paní Peštová, prostřednictvím předsedajícího. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Tak děkuji. Pan poslanec Jiří Mašek. Opět, prosím, držet se tématu.
Poslanec Jiří Mašek: Děkuji k tématu v návaznosti na pana kolegu Vomáčku. No, tak ten obyčejný člověk, myslím, že, těch je hodně a oni vnímají současný problém vlády, abychom byli u těch bitcoinů, jako významný, a vzkazují vládě: Děkujeme, odejděte. No a ty trošku neobyčejní lidé, ti tady sedí asi a hájí tu vládu a chtějí setrvat. Já si myslím, že to je na přemýšlení, kdo je obyčejný a neobyčejný člověk.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Zlínský chce reagovat. Stále jsme v režimu faktických.
Poslanec Vladimír Zlínský: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já, kdo je obyčejný nebo neobyčejný člověk, vůbec nepovažuju za jádro toho mého vystoupení. To tedy mě překvapil pan poslanec Vomáčka, že tohle vyhmátl. Já si myslím, že prostě většina občanů naší republiky má spoustu starostí o to, jakým způsobem zabezpečit výchovu své rodiny, živobytí své i své rodiny a tyto lidi považují za obyčejné, normálně běžné občany naší republiky. A samozřejmě ten, kdo má čas se věnovat nějakým hlubokým úvahám, tak neříkám, že je neobyčejný, ale prostě nějakým způsobem může být v tomto výjimečný. Já neříkám, že člověk, který pracuje, si takovou knihu nepřečte od toho autora Harariho, ale v průměru platí, že lidé, kteří mají problémy s tím vůbec, jakým způsobem zabezpečí živobytí, nemají tolik času se zabývat hlubokými filozofickými úvahami. Takže pojem obyčejný člověk vůbec neměl být dehonestující pro tyto lidi, ale naopak měl naznačit, že prostě ne každý může hluboce uvažovat a přemýšlet. A ti, kteří nad tím přemýšlí, těm lidem, kteří na to čas nemají, by to nějakým způsobem měli zprostředkovávat.
Mně je jasné, že mé úvahy jsou poměrně složité, já už prostě mám takový způsob myšlení a já jsem také vyzval k tomu, aby se k tomu ostatní lidé připojili, které to zajímá, a nějakým způsobem případně to i zjednodušili tak, aby to pro ty lidi obyčejné, kteří nemají čas se zabývat tak hlubokými úvahami, aby jim to zprostředkovali jednodušeji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, děkuji za to, že jsme se vrátili k tomu tématu, ale vidím zde ještě jednu faktickou, paní poslankyně Peštová.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já tedy nevím, kde jsem ujela nebo respektive jestli jsem se držela nebo nedržela tématu, já jsem zareagovala na vás, řekla jsem, že na vás reaguji s tím, že vy jste zareagoval na pana poslance, že jste nepochopil obyčejnost a neobyčejnost člověka. Já ji v tom kontextu pochopila, ale když už tady jsem slyšela několik proslovů, kde se říká demokratické a nedemokratické, východ a západ a správná a nesprávná strana, tak proč bychom si ty pojmy nevysvětlili, že? To je běžný občan, obyčejný občan to sleduje, poslouchá, a taky by rád věděl, jestli stojí na té správné straně, jestli je tím demokratem správným nebo není tím demokratem správným, jestli ty hodnotové věci říká správně, nebo jsou to nehodnotové věci? Protože kdo tady začal nálepkovat a rozděluje společnost, tak to nejsme jenom my, to jste i vy. Takže ve své podstatě společnost je rozdělená a můžeme si tady říkat rukou společnou, ale prostě je rozdělena a nic tady neděláme.
Nebo aspoň ty projevy do té doby, co teďka tady byly, a byla tady spousta přednostních práv, tak já jsem slyšela v tom éteru, jako že tady kydáme špínu a já nevím, co všechno. Já jsem třeba do té doby vůbec nemluvila, já jsem nic nekydala, ale když jsem ty projevy poslouchala, tak opravdu nebyly, jak bych to řekla, zaměřeny tak, aby byly bez emocí, aby byly věcné, prostě byly vyloženě směřované tak, aby ty lidi štvali proti sobě. Takže já jsem jenom chtěla, jestli by mně to někdo vysvětlil. A to není nic špatného, protože na mě už se stejně vůbec dneska nedostane.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Tak Hubert Lang, další s faktickou.
Poslanec Hubert Lang: Děkuji, pane místopředsedo. Tak já bych ještě ke kolegovi Vomáčkovi taky prostřednictvím vás, pane místopředsedo, abych navázal tedy, abych nebyl mimo. K těm obyčejným lidem, tak já v kontextu té dnešní schůze za toho obyčejného, normálního člověka považuju občan České republiky, který se ptá, jak je možné, že ty neobyčejní lidé, kteří zastávají vysoké ministerské posty, dovolili a vůbec umožnili to, proč tady vlastně dneska jsme. Z pohledu toho obyčejného člověka, který nemusí být někdy úplně obyčejný člověk, ale může to být třeba vysokoškolsky vzdělaný člověk, který absolutně není schopen pochopit, že stát se prostě podílel na tom dealu s nějakým člověkem, který byl odsouzen, s nějakým pochybným darem z nějakého pochybného obchodu, kdy ten člověk, ten pan Jirkovský nebo jak se jmenuje, nebyl schopen vlastně doložit ani svůj příjem. A přece každému musí být jasné, že ty jeho výše příjmu nemohly odpovídat z nějakého čistého příjmu té velikosti té částky, kterou potom on prozřel a nabídl to vlastně tomu státu.
Takže v tom kontextu prostě se tady my jako opozice ptáme, bohužel se nedozvídáme odpovědi, prostě za obyčejné lidi, protože my jsme lidmi volení zástupci, že, takže za ty obyčejné, normální lidi se ptáme, jak je toto možné a požadujeme od vás jako od zástupců současné vládní koalice, kteří vládnete a máte ta ministerstva, měli jste ty možnosti tomu i třeba zabránit, tak se ptáme jenom pana Stanjury, ptáme se pana premiéra, jak to tedy je, jak tam pan premiér řídí ty ministry? Jak pan ministr Stanjura řídí své ministerstvo? Já už jsem tady dneska zmiňoval, buď o tom věděl, anebo o tom nevěděl. A teďka nevíme akorát, co je z těchto dvou variant horší.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Já děkuji za přesné dodržení času a poprosím dalšího, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, a to je pan poslanec Radek Rozvoral.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, dovolte mi též vystoupit k projednávanému bodu, kterým je hlasování o vyslovení nedůvěry vládě Petra Fialy. Jsem přesvědčen, že nejde o pouhou formální proceduru, ale o zásadní moment, kdy máme možnost postavit se otevřeně a důrazně proti škodlivé politice současného kabinetu a vyslovit to, co si myslí stále větší část našich občanů, že tato vláda selhala. Vládní politika přispívá k tomu, že naši občané chudnou, klesá jejich životní úroveň a naděje na lepší budoucnost se rozplývá. Mnoho mladých rodin dnes odkládá nebo zcela vzdává myšlenku na děti ne proto, že by si je nepřály, ale protože jim to ekonomická realita neumožňuje. Ceny bytů a nájmů se vymkly kontrole, zatímco dostupnost vlastního bydlení je pro střední třídu téměř nedosažitelná. Stavební řízení je zdlouhavé a stát místo podpory klade další překážky.
Vláda navíc zvýšila daně, omezila daňové slevy, zavedla či rozšířila některé spotřební daně a přenesla daňovou zátěž na pracující občany a drobné podnikatele. Omezení daňové slevy na manželku, snížení podpory spoření na stáří či omezení školkovného jsou příklad opatření, která dopadají především na rodiny s dětmi, seniory a střední třídu. A co je naprosto nepřijatelné, vláda okradla důchodce, když jednostranně omezila zákonnou valorizaci důchodů, čímž každého seniora připravila v průměru o více než tisíc korun měsíčně. Místo aby stát chránil ty, kteří si to zaslouží, obrací se k nim zády. Místo aktivní pomoci v době vysoké inflace a zdražování vláda jen přihlížela, jak občané ztrácejí reálné příjmy, a když už zasáhla, tak pozdě a neefektivně. Takto si pomoc státu nepředstavujeme. ***
